cz

Parlament

Vystoupení k návrhu novely zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti

14. 7. 2017

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych se za poslanecký klub TOP 09 v tuto chvíli rád vyjádřil k předloženému návrhu. Musím říci, že ten původní návrh podpoříme, protože skutečně může vést k tomu, aby se zvýšila vymahatelnost alimentů, neplacení výživného i z hlediska dětí studujících, nejenom tedy do 18 let věku, jak je tomu dosud. To znamená, tento návrh směřuje správným směrem, protože zabavování řidičských průkazů u neplatičů výživného se osvědčilo. Já si tady bohužel musím postesknout, že je to jedna z forem, jak vymáhat právo a alimenty, ale bohužel vláda měla učinit pro zrychlení soudních řízení daleko více a pro větší vymahatelnost práva a když tak nečiní, tak tak musí činit poslanci ve svých poslaneckých návrzích. Takže je to příspěvek k tomu, aby se tato vymahatelnost výživného zlepšila a je to krok správným směrem, ale bohužel nám tady chybí i nové procesní předpisy, které vláda bohužel nepředložila a které to měly také zlepšit. Takže ty návrhy, které jsou pod písm. A), které zpřesňují ten původní návrh, my podpoříme.

S čím mám ale zásadní problém, je narychlo předložená úprava kolegy z Úsvitu o zavedení tzv. teritoriality, to znamená územní působnosti exekutorů, což je návrh pod písm. B). Z mého pohledu se taková zásadní koncepční změna nedá dělat jedním pozměňovacím návrhem v závěru volebního období. My jsme v tomto volebním období do činnosti exekutorů, do exekuční činnosti zasáhli poměrně výrazně. My jsme schválili například novelu, která více chrání manžela dlužníka, manžela povinného. My jsme schválili novelu, která přesně a přísněji upravuje vymáhání jednotlivých pohledávek a pořadí, v jakých jsou exekutorem vymáhány, stejně jako jsme zpřísnili podmínky pro vlastní exekuce například pořizováním záznamů z exekuce a podobně. Nedávno víte, že také ministerstvo vyhláškou snížilo odměny exekutorům. To znamená, to byly jasné zásahy, které se staly a já si nemyslím, že do činnosti exekutorů je vhodné nadále a dokonce tímto způsobem zasahovat. My jsme o tom vedli dlouhou debatu na výboru a tento návrh podle mého názoru řeší jediné. Řeší to, aby se více peněz dalo exekutorům a méně jiným, ale myslím si, že stát nemá pískat podnikání, resp. podnikání svého druhu, kterou exekuční činnost a činnost exekutorů je. To znamená, my bychom neměli vstupovat do toho a zařizovat některým větší a některým menší byznys v rámci exekuční činnosti. Toto by podle mého názoru stát neměl činit. To bychom museli úplně přepsat to, jak exekutoři jsou ustanovováni do svých pozic a jakou roli v tom řízení mají. To znamená, jsem proti tomuto zásahu a navíc má to i některé praktické dopady. Například nevidím žádný důvod při centralizovaném vymáhání pohledávek, aby to například zajišťoval pro některé centrální úřady nebo instituce jeden exekuční úřad. V tom skutečně nevidím žádný problém a stát by zkrátka neměl přerozdělovat peníze a byznys mezi jednotlivé exekutory. Takovou roli by tady neměl mít a neměl by takto zasahovat do tohoto podnikání. Jiná věc je samozřejmě například návrh, který by umožňoval sloučit dejme tomu exekuční řízení u vícečetných exekucí u jednoho dlužníka. Ale to je jiné téma. To s tím nesouvisí. To by byl krok správným směrem a tato úprava je zřejmě zralá pro příští volební období. Takže tyto nepřipravené změny, které jsou obsaženy v návrhu pod písm. B), které by zásadně koncepčně zasáhly do výkonu svého druhu podnikání exekutorů my rozhodně nepodpoříme také proto, že k tomu nebyla předložena žádná ekonomická či jiná analýza a tyto změny se skutečně nedají dělat na téměř předposlední schůzi Poslanecké sněmovny v závěru volebního období. Takže proto my podpoříme návrh jako celek, ale bez toho pozměňovacího návrhu pod písm. B). Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o občanském soudním řádu

12. 7. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolím si za poslanecký klub TOP 09 sdělit náš postoj k tomuto tisku ve třetím čtení. Já už jsem upozorňoval ve čtení prvním i druhém, že je bohužel už takovým zvykem, že Ministerstvo spravedlnosti nám sem posílá jednotlivé dílčí novely občanského soudního řádu místo toho, aby splnilo ten úkol, který je v programovém prohlášení vlády, totiž aby předložilo nové moderní procesní předpisy, tzn. nový občanský soudní řád a nový trestní řád. Systémem jako když pejsek s kočičkou vařili dort, potom dává do jednotlivých novel různé, skutečně nesouvisející záležitosti, které skutečně v případě, že jsou úplnou novinkou, tak spíše rozkolísávají ten současný systém, než mu pomáhají, takže je smutné, že vláda, pokud jde o předložení procesních předpisů, které by zrychlily, zmodernizovaly a zefektivnily soudní řízení, tento svůj úkol nesplní a že to zůstane tedy pro budoucí reprezentaci po volbách.

Chtěl bych se tady zmínit o některých pozměňovacích návrzích. Já jsem předložil pozměňovací návrh pod písmenem B1, který z návrhu má vypustit tzv. automatický generátor přidělování písemností, resp. kauz soudům. Musím říct, že místo toho, aby se skutečně řešily věci systémové, aby se daleko dříve, než se tak stalo, předložil nový zákon o znalcích, nebo aby skutečně, jak jsem se zmiňoval, se předložily i ty nové procesní předpisy, tak se tady navrhuje úplná novinka, která ovšem má zásadní nesouhlas soudní moci. Já si příliš často nepamatuji, že bychom tady schvalovali na sílu proti názoru nejvyšších soudů a krajských soudů věci, které navíc nejsou náležitě odůvodněny.

Zavedení tzv. automatického generátoru přidělování kauz soudům je zdůvodňováno údajnou korupcí a nekalými praktikami při rozdělování rozvrhu práce soudu. Víme, že jsou problémy na některých konkrétních soudech nebo dokonce v konkrétních řízeních, ale to přece neznamená, že kvůli tomu budeme měnit systém a zasahovat takto do soudní moci. Je-li konkrétní problém na konkrétním soudu, pak se má řešit zcela cíleně a konkrétně. Ale to je bohužel už realita při současné vládě, že má-li s nějakou skupinou, s nějakými jednotlivci konkrétní problém, tak raději zavede plošnou povinnost pro všechny ostatní, místo aby se právo vymáhalo adresně po těch, kteří ho skutečně porušuji.

Proto já navrhuji vypuštění tohoto nového prvku, který je zcela - si myslím - nepřipraven. Naráží na jednak technické možné problémy, ale jednak naráží také na zásadní nesouhlas moci soudní. A myslím si, že v situaci, kdy tady nemáme vytvořenou bohužel soudcovskou samosprávu, by měla vláda brát v potaz stanovisko soudů. Takže kromě mého návrhu na vypuštění toho automatického generátoru je tam ještě návrh, který prošel s podporou ústavně právního výboru, aby se ten automatický generátor týkal pouze insolvenčního řízení. Já na to dodávám, že skutečně i to je z mého pohledu nesystémové, protože proč to vztahovat pouze na jedno konkrétní řízení, byť tam mohou být nějaké problémy. Takže žádám vás o podporu toho návrhu B1, protože ten systém není připraven a já vzhledem ke zkušenostem s Ministerstvem spravedlnosti z hlediska IT zakázek a IT řešení jsem i skeptik k tomu, jak ten systém prakticky bude fungovat a zda vůbec bude fungovat, pokud ten automatický generátor dnes schválíme.

Pak je tady ještě jeden pozměňovací návrh, na který vás chci upozornit a který naopak nedoporučuji k podpoře, a to je návrh kolegy Vondráčka, který přesouvá kompetenci, pokud jde o vymáhání pohledávek soudů, na Celní správu. Tady jsme si bohužel zvykli, že si jednotliví ministři dohodnou v průběhu druhého čtení, že si mezi jednotlivými resorty přesunou nějakým způsobem kompetence. V tomto případě to byli ministři za hnutí ANO - ministr spravedlnosti a ministr financí. Nevím, z jakého důvodu, je to zcela nesystémové, proč by Celní správa měla skutečně vymáhat pohledávky soudů, když k tomu máme příslušné instituce, příslušné úkony v rámci procesního práva a procesních předpisů. Takže taky tento návrh byl předložen až na výboru. Shodou okolností tam byl přítomnou většinou podpořen, ale já si myslím, že by měla Sněmovna zvážit, zda chce tímto způsobem jednak posilovat kompetence Celní správy, ale z mého pohledu to jde do úplně jiného resortu a nevidím proto jediný pádný důvod, aby Celní správa měla tuto oblast na starosti.

Takže samozřejmě uvidíme, jaké pozměňovací návrhy budou schváleny, ale nám skutečně vadí zavádění nesystémových novinek, jako je ten automatický generátor nebo jako je náhlé přesouvání kompetencí, které nemají žádný důvod - možná ten, že se chce posílit něčí kompetence na Celní správě. Proto pokud projdou tyto návrhy, tak my nemůžeme tuto dílčí a nahodilou novelu občanského soudního řádu podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k senátnímu návrhu stykového zákona

30. 6. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já v reakci na paní profesorku Válkovou jenom dodávám, že tento zákon skutečně není o koalici a opozici. O tomto zákoně se skutečně tady hovoří 25 let a rozhodně si myslím, že v ústavněprávním výboru tento zákon získal jednomyslnou podporu, a jsem přesvědčen, že tomu tak bude i dnes.

Myslím si, že pokud jde o ten takzvaný člunek, tak to bude něco nového, na což si budeme muset skutečně zvykat z hlediska vzájemného přeposílání si verzí jednotlivých návrhů ať už ústavních, či jiných zákonů, ke kterým je potřeba souhlasu obou komor, takže to bude samozřejmě vyžadovat určitou praxi komunikace a určitou pružnost.

To, že se nemá měnit jednací řád, si myslím, také vyplývá ze situace, kdy tady byly snahy zasahovat do jednacího řádu a nebyla na tom všeobecná shoda. Já jsem rád - a tady chci zase naopak poděkovat, že vládní koalice upustila od snah měnit jednací řád a například utlumovat parlamentní diskusi, protože některé návrhy tady leží, ale jak se zdá, není vůle a není chuť je nějakým způsobem prosazovat na jednání Poslanecké sněmovny.

Za klub TOP 09 také říkám, že my podpoříme tento zákon. Nehledal bych v něm žádnou politiku a jsem přesvědčen, že získá drtivou většinu, možná všechny hlasy přítomných poslanců.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu novely občanského soudního řádu

26. 5. 2017

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl v obecné rozpravě nejprve vyjádřit k samotné novele a potom odůvodnit dva pozměňovací návrhy.

Musím říci, a přerušením předchozího bodu jsme toho byli svědky, že současná vláda místo toho, aby splnila svůj závazek a předložila nové moderní procesní předpisy, které zkvalitní, zefektivní a hlavně zrychlí soudní řízení, mezi něž patří i občanský soudní řád, tak sem předkládá jednu novelu občanského soudního řádu za druhou, řeší v ní zcela nesouvisející věci zcela nekoncepčně, a jak jsem zmínil už při vyjádřeních k zákonu o veřejné prospěšnosti, toto zůstává jako velký dluh pro příští volební období. A pokud někdo z občanů má pocit, že justice nebo soudní řízení nefungují efektivně, rychle a často jednoduše, tak samozřejmě může poděkovat i současnému ministru spravedlnosti.

Já tady chci odůvodnit a představit dva pozměňovací návrhy, protože pan ministr bohužel místo toho, aby nové procesní předpisy předložil, tak ještě v rámci těchto přichází s různými experimenty z mého pohledu nesmyslnými. A jedním z nich je právě ustanovení zavádějící tzv. automatický generátor výběru zákonného soudce.

Takže můj pozměňovací návrh směřuje k tomu, aby tato ustanovení, která souvisí se zavedením toho automatického generátoru, byla vypuštěna. Řeknu ve stručnosti proč. Hlavně proto, že toto nebylo řádně projednáno s reprezentací soudů, s jednotlivými soudy. Naopak oni kritizovali nepřipravenost, a to faktickou, ale i technickou, tohoto nového systému. Já si nedovedu představit, že by se toto mělo zavádět bez nějaké všeobecnější shody s mocí soudní. A navíc to odůvodnění, které Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že při přidělování jednotlivých kauz v rámci konkrétních soudů a soudců funguje korupce, je velmi hlavně nespravedlivé a hlavně nepravdivé. Jsou-li problémy na nějakých konkrétních soudech s přidělováním kauz a s určováním pořadí projednávání, tak se to má řešit vždycky zcela konkrétně, nikoliv zavádět nový systém. Toto už je bohužel neduh této vlády- když si neumí poradit s konkrétním vymáháním práva vůči konkrétním subjektům či lidem, tak zatíží všechny ostatní a myslí si, že věc vyřeší. Nevyřeší.

Já si dovoluji ocitovat také vyjádření zástupců Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, zástupců Soudcovské unie, ale i krajských soudů. Myslím, že to jsou docela reprezentativní subjekty na to, abychom potom ještě ve třetím čtení pečlivě zvažovali, jestli ten generátor budeme skutečně do našeho právního řádu zavádět, či v jaké podobě. Podle vyjádření soudních funkcionářů totiž není jasné, proč by se měl zavádět nový systém, když stávající systém funguje prakticky bez problémů. Jak jsem zmiňoval, byly nebo jsou konkrétní problémy, ale ty se dají řešit zcela konkrétními opatřeními bez zavádění tohoto systému. Zástupci justice se obávají technického provedení celého systému. Mimochodem právě ta technická řešení, případně různé IT projekty, se současnému Ministerstvu spravedlnosti příliš nedaří realizovat, a proto bychom se skutečně touto cestou neměli vydávat.

A jak jsem zmínil, Ministerstvo spravedlnosti ne zcela, nebo prakticky vůbec neprodiskutovalo to faktické fungování se zástupci soudů dříve, než tento návrh vůbec předložilo. Jsou zde tedy jasné, logické argumenty, to znamenává vůbec se nebere v potaz to, že elektronický generátor - nebo si nemůžeme příliš představit, že elektronický generátor zajistí rovnoměrné rozdělení těch případů, to znamená rovnoměrné zatížení soudců, pokud jsou jednotlivé věci co do rozsahu, složitosti a počtu obviněných mnohdy tak rozdílné. Nelze se na to proto dívat pouze z technické stránky, že nějaký generátor rozdělí kauzy a případy bez ohledu na to, jak složité a v jakém počtu jsou vůči jednotlivým soudcům. To znamená, je tady jakési hotové řešení, které je navíc nedokonalé a o jehož technickém provedení panují velké pochybnosti. A proto tedy navrhuji, a pak v podrobné rozpravě se přihlásím k návrhu, který ten automatický generátor vypouští.

Dodávám ještě, že jsou zde i další pozměňovací návrhy, nebo byly na výboru takové, které říkaly: zaveďme to jenom pro jeden druh řízení, např. pro insolvenční řízení. To já ovšem považuji taky za nesystémové, protože proč pro jeden typ řízení ano a pro všechny ostatní nikoli? To znamená, jestli ta věc není prodiskutována, jestli nemá širokou podporu, jako že z mého pohledu nemá takto pojaté, tak jak je to pojato v tomto návrhu, širokou podporu, pak si myslím, že v závěru volebního období bychom takové experimenty zavádět neměli.

Můj druhý pozměňovací návrh, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě, směřuje k tomu, aby nejenom o neplatnosti rozhodčí smlouvy, ale i v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle části čtvrté zákona o rozhodčím řízení byl v prvním stupni příslušný krajský soud.

Dovolte krátké zdůvodnění. Podstatným důvodem pro změnu věcné příslušnosti je mimo jiné také skutečnost, že řízení o zrušení rozhodčích nálezů a o neplatnosti rozhodčích smluv představuje jakýsi přezkum či opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu, což je zřejmé taktéž z vymezení důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu, které jsou upraveny v zákoně o rozhodčím řízení. A je také potřeba poukázat na samotnou novelu zákona o rozhodčím řízení, která nabyla účinnosti od 1. prosince 2016 a která nově vyloučila uzavírání rozhodčích smluv mezi spotřebitelem a podnikatelem, čímž vyloučila spory ze smluv uzavřených mezi podnikatelem a spotřebitelem z rozhodování v rozhodčím řízení. Uvedenou novelizaci lze proto vnímat jako projev vůle zákonodárce o ochranu spotřebitele v rozhodčím řízení jako slabší smluvní strany. Z uvedeného tedy také vyplývá, že tento postup, který navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu, má tedy větší logiku. Především s ohledem na odbornou složitost problematiky představující jakýsi přezkum rozhodčího řízení a opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu je vhodné ponechat rozhodování v těchto věcech krajským soudům, které o těchto otázkách před harmonizační novelou občanského soudního řádu rozhodovaly od roku 1992 a které jsou taktéž příslušné k rozhodování o odvolání proti rozhodnutím okresních soudů.

Dalším podstatným důvodem pro změnu věcné příslušnosti v případě řízení o neplatnosti, o rozhodčí smlouvě a řízení o zrušení rozhodčího nálezu je zahraniční kontext úpravy ve vybraných státech evropského prostoru, resp. státech, se kterými nás pojí podobný historický vývoj v oblasti práva a právní vědy. Takovými státy jsou nepochybně Rakouská republika nebo Spolková republika Německo. Ve Spolkové republice Německo je k těmto řízením o zrušení rozhodčího nálezu jakožto jedinému opravnému prostředku příslušný vrchní soud, který je stejně jako v České republice třetím článkem soudní soustavy.

A jedním z nich je právě ustanovení zavádějící tzv. automatický generátor výběru zákonného soudce. V Rakouské republice byl k řízení o zrušení rozhodčího nálezu věcně příslušný do roku 2013 krajský soud, který je stejně jako v České republice druhým článkem soudní soustavy, a následnou novelizací byla od roku 2014 věcná příslušnost k řízení o zrušení rozhodčího nálezu stanovena příslušnost dokonce nejvyššího soudu, který je, stejně jako v České republice, čtvrtým a nejvyšším článkem soudní soustavy.

Takže tolik zdůvodnění mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti

26. 5. 2017

Pěkné dopoledne, pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jenom řeknu krátké stanovisko klubu TOP 09. Musím říct, že ten návrh, tak jak byl původně předložen, se oprávněně setkal s kritikou neziskových organizací a organizací, které se věnují veřejné prospěšnosti, protože on je skutečně nijak nemotivoval k tomu, aby se do tohoto statusu začlenily. Ministerstvo financí vůbec nepředložilo záležitosti, které se týkaly daňových či finančních bonifikací, které by směřovaly k neziskovému sektoru. Tady bohužel dva ministři za hnutí ANO se nebyli schopní dohodnout, aby sem poslali skutečně něco, co by bylo důležité z hlediska toho, aby se tyto neziskové organizace do tohoto statusu začlenily. Kromě toho, že jim tento zákon, tak jak byl původně předložen, nepřinášel žádné výhody, tak šlo jenom o papírování a o administrativu a o nerovné zacházení vůči těm, kteří v tomto statusu nejsou. Takže já bych řekl, že to je zcela zbytečný zákon.

Budou zde načteny nějaké pozměňovací návrhy, ale jak známo, nekvalitně předložené návrhy, které skutečně nepřinášejí nic pozitivního, se často nedají vylepšit. Takže pokud projde potom ten návrh výboru, tak se ten návrh zcela otočí v něco jiného. Ale to základní, aby ten status, který je v občanském zákoníku, byl naplněn z hlediska finančního a daňového, to zůstane nedokončeno a bude to úkol pro příští volební období. Takže jenom chci říct, že pokud z této Sněmovny něco vzejde ve třetím čtení, tak to stejně nebude mít nějaký pozitivní efekt pro nestátní neziskové organizace a je to dluh, který zůstává za touto vládou a bude se muset řešit v příštím volebním období.

Děkuji za pozornost. 

Vystoupení k návrhu novely zákona o advokacii

24. 5. 2017

Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce ve třetím čtení připomněl jednak základní obsah novely zákona o advokacii, která byla předložena poslanci napříč politickým spektrem. Návrh obsahuje, řekněme, dva základní okruhy problémů. Zpřesňuje a upravuje se samotná advokátní zkouška a zároveň se zpřesňují některé podmínky pro školení koncipientů ze strany advokátů. Také se posiluje kárná odpovědnost advokátů, kdy se tedy mezi ty sankční, kontrolní a kárné nástroje České advokátní komory doplňuje přímo do zákona možnost zabavit podpisovou knihu advokáta v případě, že se dopustí provinění, poruší zákon nebo stavovský předpis, a dále může Česká advokátní komora pozastavit výkon advokacie.

Garanční výbor projednal tento návrh. Já podporuji pozměňovací návrhy, které přijal ústavněprávní výbor. Zmíním ty, které jsou podstatné. Jsou to pozměňovací návrhy, které vedou k určitému zmírnění té původní verze, která se týká počtu koncipientů, které může advokát školit, včetně délky jeho praxe, kdy může školit. Je tam také důležitá garance časové lhůty pro pozvání k advokátní zkoušce a zároveň zákon na základě pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru by tedy zastropoval poplatek za advokátní zkoušku, to znamená, stanovil jeho maximální výši. K tomu také směřovaly některé pozměňovací návrhy, takže jenom upozorňuji, že výbor si již toto osvojil.

Ústavněprávní výbor se také shodl na potřebě upravit neoprávněné poskytování právních služeb, kterého jsme často svědky. Současná úprava, kdy na jedné straně máme trestněprávní sankci a na druhé straně možnost postihnout toto nekalé jednání cestou živnostenského zákona, ukazuje, že není funkční. Proto se tedy zavádí nový správní delikt neoprávněné poskytování právních služeb, tak jako je tomu v některých evropských zemích.

A poslední věc. Tady chci za předkladatele zmínit určitou vstřícnost k tomu, protože Ministerstvo spravedlnosti a vláda bohužel včas do Poslanecké sněmovny nepředložily potřebný zákon o bezplatné právní pomoci, tak jsme jako předkladatelé tohoto zákona nabídli možnost upravit bezplatnou právní pomoc v tomto návrhu. Bylo to na základě jednání také s Českou advokátní komorou, která ji bude poskytovat, ale samozřejmě i s Ministerstvem spravedlnosti. Došli jsme k jakési kompromisní variantě pro určitý typ řízení, těch, která jsou na základě jednání občana se státní mocí, to znamená zejména tedy u Nejvyššího správního soudu, případně Ústavního soudu. Ta bezplatná právní pomoc samozřejmě musí nějakou dobu zafungovat. Je možné, že v budoucnu se ještě upraví. Pro mě je samozřejmě důležité, že je tam také určitá spoluúčast klienta, kterému je bezplatná právní pomoc poskytována, protože musíme také sledovat náklady ze státního rozpočtu. Takže za předkladatele říkám, že pozměňovací návrh, který předložila kolegyně Válková, je přijatelný a je určitým kompromisem a že je dobře, že v rámci tohoto tisku bude bezplatná právní pomoc rozšířena.

Chci také závěrem ještě jednou konstatovat, že na tomto zákoně došlo k dohodě poslanců napříč politických spektrem a téměř všechny pozměňovací návrhy, až na jeden, který se týká určité modifikace bezplatné právní pomoci, za předkladatele podporuji. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k novele insolvenčního zákona

19. 5. 2017

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jsem čekal, že když se teď přihlásil pan ministr spravedlnosti, že odpoví na dotazy, výhrady a připomínky, které tady byly vzneseny při projednávání prvního čtení. On učinil jediné. Navrhl zkrácení lhůty, což nevím, jestli takto máme vést diskusi v Poslanecké sněmovně, pane ministře. Nevím, jestli mám znovu připomínat ty připomínky, které tady byly a byly poměrně závažné a byly to připomínky, které se týkají připomínek Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu, Hospodářské komory, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, krajských soudů a podobně a tyto připomínky nebyly vůbec zapracovány. Ale já je dnes tady nebudu znovu opakovat a nějakým způsobem...

Nebudu tady opakovat ty připomínky, předpokládám, že ještě v závěrečném slově nebo minimálně vás k tomu vyzývám v rozpravě, abychom na to mohli reagovat, odpovíte na zásadní výhrady, které tady byly. Já jenom za klub TOP 09 chci shrnout, že my tento zákon v žádném případě nepodpoříme, pokládáme ho za morální hazard, který podporuje neplacení dluhů a neplnění smluv, který zásadně poškozuje věřitele a jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví věřitelů. Tento zákon podle našeho názoru podporuje neodpovědné a odpovědným bere možnost, aby byly uspokojeny jejich nároky. Takže proto jsem také navrhl už v přerušeném prvním čtení a připomínám tři varianty. To znamená zamítnutí tohoto návrhu a v případě, že to neprojde, tak vrácení k dopracování. A v případě, že tento návrh neprojde, tak prodloužení lhůty o 30 dnů, protože tyto nesmyslné a řekněme socialistické experimenty bychom neměli schvalovat v závěru volebního období. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k bodu Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů finanční správou

19. 5. 2017

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Chci nejprve poděkovat za zařazení tohoto bodu a za tu rozpravu, která tady byla. Pan premiér ve svém vystoupení jasně zmínil statistiku enormního nárůstu těch zajišťovacích příkazů během zejména tohoto volebního období. Já i někteří kolegové jsme tady jasně prezentovali příslušné judikáty některých soudů. To nebyly skutečně žádné politické výroky, nebo nějaká politická kritika. Byly to jasné judikáty a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na základě kterých buď byly rušeny ty zajišťovací příkazy, nebo byla vydávána předběžná opatření o tom, že finanční správa nesmí zpeněžit, prodat majetek podnikatelů.

Musím říci, že ta čísla, o kterých tady hovořil například pan poslanec Pilný, jako že to je malý počet, tak bych ho chtěl také upozornit, že celá řada těch podání k Nejvyššímu správnímu soudu ještě spěje, že to jsou probíhající záležitosti. Že to není tak, že jsme v nějakém konečném stavu. Hovořil jsem pouze o těch případech, kdy se Nejvyšší správní soud vyjádřil. Ty judikáty jsou na internetu, takže na ně odkazuji.

No a také chci připomenout panu poslanci, že ta firma, která se dostane do této likvidace a musí propustit své zaměstnance, tak její vlastník pak často možná potom řeší jiné problémy, než aby se soudil za nákladné prostředky pro právní zastoupení se státem o to, jestli má právo na přežití. Ten podnikatel pak často i se svými zaměstnanci musí odejít třeba na úřad práce. Takže chci jenom upozornit, že to není tak jednoduché, že to číslo je údajně málo.

Musíme se také ptát, proč to tak je a jaké jsou příčiny. Ale jak jsem zmínil, nám by neměl být jedno ani jeden případ, kdy na základě rozhodnutí výkonné moci dochází ke zneužívání tohoto institutu.

Takže ta rozprava, si myslím, proběhla poměrně věcně. Já se potom v podrobné rozpravě přihlásím k načtení usnesení, které, si myslím, je velmi jednoduché. A zároveň tady nebudu souhlasit s tím, co má, a nemá dělat Poslanecká sněmovna nám jako Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna vykonává vůči vládě kontrolní funkci. Finanční správa je součástí výkonné moci, a proto máme právo se k tomu přihlásit a nějakým způsobem se k tomu vyjádřit i v přijatém usnesení. Takže já bych velmi poprosil, abychom tady skutečně neříkali, že někdo chce ovlivňovat něčí nezávislost nebo nestrannost. Mimochodem to usnesení je adresováno panu předsedovi vlády, není adresováno tedy Finanční správě apod.. Takže na to jenom upozorňuji a ještě jednou děkuji za tu proběhlou diskusi.

Vystoupení k bodu Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů finanční správou

17. 5. 2017

Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych vám chtěl na úvod poděkovat, že jste zařadili projednání bodu, který se týká zajišťovacích příkazů, a že o tom můžeme vést diskusi na půdě Poslanecké sněmovny, která vykonává kontrolní funkci vůči vládě, vůči výkonné moci.

Pod záminkou boje proti daňovým podvodníkům orgány Finanční správy stále častěji a ve velké míře likvidují naprosto nevinné podnikatele. Používají k tomu institut tzv. zajišťovacího příkazu a jeho okamžité vymáhání, které má sloužit až ve skutečně krajních případech jako poslední prostředek k tomu, aby stát nepřicházel o platby daní.

Jde o to, že má-li Finanční správa důvodný předpoklad, že konkrétnímu daňovému subjektu v budoucnu vznikne povinnost zaplatit daň v určité výši, a má-li současně důvodné obavy, že tato daň nebude zaplacena, je oprávněna zabavit jeho majetek. V posledních letech a poslední době se ale ukazuje, že Finanční správa České republiky pod politickým vedením ministra financí Andreje Babiše tento prostředek sloužící k boji s podvodníky svými svévolným jednáním přeměnila v prostředek faktické likvidace nevinných občanů a podnikatelů. ***

V právním státě ale má být naprostou samozřejmostí, že použití takto silného a mimořádného opatření musí být pečlivě zvažováno a použito pouze v případě, kdy bude zřejmé, že opravdu směřuje proti podvodnému jednání, a pro jeho užití budou existovat pádné důvody. Dopady zajišťovacího příkazu jsou pro firmu likvidační a dotčení podnikatelé jsou vzhledem k zabavení jejich majetku nuceni ukončit veškerou svou podnikatelskou a ekonomickou činnost.

Už samotný nárůst počtu použití zajišťovacích příkazů svědčí o tom, že se k němu Finanční správa uchyluje plošně. Tento postup je ovšem nezákonný, což opakovaně konstatuje Nejvyšší správní soud, který nezákonné, tedy nedůvodné zajišťovací příkazy ruší. Soudní rozhodnutí však přicházejí pozdě a nemohou již napravit škody nenávratně napáchané zvůlí Finanční správy. I přesto Finanční správa odmítá své postupy revidovat, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro ni nic neznamenají a na dalším bezdůvodném používání zajišťovacích příkazů trvá. Naprosto skandální je pak vysvětlení tohoto postupu od generálního ředitele Finanční správy pana Janečka, který tento systém obhajuje tím, že každá firma může být zneužita v daňovém podvodu. Tím nám generální ředitel Finanční správy mj. říká, že každou firmu v České republice může kdykoli postihnout vydání zajišťovacího příkazu, kterým se zabaví její majetek, což se rovná trestu smrti bez jakéhokoli soudu.

TOP 09 se proto dopisem svého předsedy obrátila na předsedu vlády, aby jako nejvyšší představitel výkonné moci razantně zabránil zneužívání institutu zajišťovacího příkazu Finanční správou České republiky. Také chceme, aby se tato věc skutečně řešila na této schůzi Poslanecké sněmovny.

Když jsem tady hovořil ve svém úvodním vstupu o nálezech a rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, a já bych vás, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl skutečně odkázat na veřejně přístupnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak si tady dovolím skutečně i odcitovat odůvodnění jednoho případu, který řešil Nejvyšší správní soud, kdy se na něj obrátila firma s návrhem na vydání předběžného opatření, v němž požadovala, aby soud uložil správci daně, aby se zdržel kroků a úkonů vedoucích k rozprodeji jejího nemovitého majetku. Nejde totiž jenom o zajištění majetku, ale o to, že ten zajišťovací institut nebo zajišťovací příkaz umožňuje, že následně je ve veřejné dražbě prodán majetek toho podnikatele, což samozřejmě má pro něj likvidační důsledek. A Nejvyšší správní soud v tomto konkrétním odůvodnění - já tady nebudu řešit konkrétní příklad, abych tady jmenoval nějakou firmu, ale říkám, je to na internetu - jasně říká, jak by měl ten zajišťovací institut vypadat a jak by měl být uplatňován.

Já si nyní dovolím vás stručně seznámit s tímto rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Ta firma odůvodnila požadavek na vydání předběžného opatření tím, že s ohledem na postup správce daně v rámci daňové exekuce proti ní je třeba zatímně upravit poměry účastníků do doby konečného rozhodnutí soudních orgánů ve věci, neboť přes rozhodnutí příslušného soudu, který již jednou zrušil rozhodnutí Finanční správy, činí nadále správce daně kroky, v jejichž důsledku hrozí té firmě, která je v tomto případě žalobkyní, vážná újma, a to v podobě faktické ekonomické likvidace působením zajišťovacích institutů blokujících nakládání s majetkem a dramaticky měnících obvyklé podnikání žalobkyně. Žalobkyně konkrétně uvádí, že zajišťovací příkazy, na jejichž základě je vedena daňová exekuce proti jejím nemovitostem, jsou předmětem přezkumu v projednávané věci. Na základě zajišťovacích příkazů správce daně postihl veškerý její nemovitý majetek, zablokoval jí všechny účty a hodlal zpeněžit a exekuovat zboží a ostatní movité věci, a paralyzoval tak její podnikatelskou činnost. Čili v tomto konkrétním případě - a není ten případ jediný - vidíme skutečně ty likvidační důsledky zajišťovacího příkazu. Žalobkyně tak není fakticky schopná fungovat jako podnikatelský subjekt a z dosavadního zisku se propadla do ztráty. Celá tato situace je přitom důsledek vydaných zajišťovacích příkazů a na ně navazujících daňových exekucí.

Dále dodávám, že žalobkyně také uzavírá, že pokud by došlo k prodeji jejího nemovitého majetku, nemohla by ani v případě svého úspěchu v jednotlivých řízeních obnovit následně svoji ekonomickou činnost, neboť by nebylo kde a na čem ji obnovit. Nedostatečnou je v takovém případě i možnost domáhat se náhrady škody, protože ani její přiznání by nemohlo zvrátit ztrátu možnosti pokračování její podnikatelské a ekonomické činnosti. Z postupu správce daně je dle žalobkyně přitom zřejmé, že bezprostředně hrozí nebezpečí, že správce daně bude činit kroky směřující k prodeji jejího nemovitého majetku a že k prodeji by mohlo dojít ještě před konečným rozhodnutím soudu ohledně zákonnosti skutečné výše daně.

Tady je potom i vyjádření Finanční správy, která uvádí, že blokace majetku a faktické možnosti podnikat v důsledku vydávání zajišťovacího příkazu a jeho exekučního vymáhání je pravidelným důsledkem uvedených právních institutů, jež má správce daně k dispozici. To znamená, tady v tom odůvodnění se píše, že skutečně Finanční správa přiznává, že ty důsledky jsou takové a že ten krok, který souvisí se zabavením veškerého majetku a s následným zpeněžováním těch hodnot té firmy, je v podstatě v pořádku a že se tak v podstatě děje v souladu se zákonem. Ale tady bych chtěl hlavně zdůraznit to, že má jít o výjimečný institut, kdy už není možnost se dobrat splnění daňové povinnosti, nikoliv že se bude automaticky zavádět tento zajišťovací příkaz.

Nyní v tomto projednávaném případě se jedná o specifickou situaci v oblasti daňového práva. To se vyznačuje existencí zajišťovacího příkazu jakožto - a znovu zdůrazňuji - mimořádně razantního nástroje správce daně k okamžitému předstižnému zajištění a na to navazujícímu případnému exekučnímu zpeněžení majetku daňovou správou. Vydání a realizace zajišťovacího příkazu může během mimořádně krátké doby všestranně paralyzovat dosud běžně fungující podnikatelský subjekt a nevratně jej zničit. Zajišťovací příkazy a na ně navazující exekuční úkony správce daně přitom jsou vydávány samotným správcem daně, a nikoliv povolovány či průběžně kontrolovány soudem. Jejich soudní kontrola je až následná. - Stále tedy cituji z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jedné konkrétní věci. Ale upozorňuji, že těch případů, kdy takto Nejvyšší správní soud rozhodl, je více, a dokonce bych ty případy označil, že jsou velmi podobné, jako přes kopírák. 

Jak již bylo výše uvedeno, razance a bezprostřednost zajišťovacího příkazu a na něj navazujících a s ním v praxi správce daně spojených opatření exekučních vyžaduje, aby pokud možno po celou dobu vedení sporu před správními soudy o podstatu toho sporu, tedy především o existenci, právní důvod a rozsah zajištěné daňové povinnosti, měl daňový subjekt rozumnou naději na zachování své ekonomické existence. Uvedená zásada, tedy pokud možno zachovat existenci daňového subjektu po dobu řízení před správními soudy, má být důsledně uplatňována v případech, kdy je z povahy věci sporu o vlastní hmotněprávní daňovou povinnost patrné, že jde o skutečnosti tak či onak právně nebo skutkově sporné a v nějaké míře nejasné. Jinak řečeno, jde-li o spor o právo a s ním spojené skutkové okolnosti, má být daňovému subjektu pokud možno umožněno, aby spor vedl a dovedl do konce, ať již bude výsledek sporu jakýkoli, to znamená bez těch likvidačních důsledků uplatněním zajišťovacího příkazu, které nemají vratnou podobu, a jsou tedy nenávratné.

Zajišťovací příkaz, a konstatuje to i odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, říká, že pravým smyslem a účelem jeho existence je výlučně nebo převážně podvodné jednání, například v podobě podvodu na DPH. A je také nutno vnímat, že z okolností věcí patrných v průběhu jejího projednávání před správními soudy není očividné, že výlučným či převážným smyslem a účelem jeho existence je podvodné jednání. Je třeba dát přednost zachování existence daňového subjektu po dobu řízení před správními soudy.

Nejvyšší správní soud v této konkrétní věci došel k závěru, že působení a ekonomická činnost tohoto podnikatelského subjektu není založena podvodně a nesměřuje k podvodnému jednání, tudíž v tomto případě by využití zajišťovacího příkazu i na základě judikatury Soudního dvora Evropské unie nemělo být přípustné a neměla by se Finanční správa k němu uchylovat.

Z tvrzení stěžovatele ani ze skutečných patrných informací ze správního či soudního spisu neplyne, že by žalobkyni byla předestírána účast na daňovém podvodu, a tím méně pak, že výlučným či převážným smyslem a účelem její existence je podvodné jednání.

Dámy a pánové, já bych samozřejmě mohl... To rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je poměrně rozsáhlejší, to odůvodnění je velmi precizně vyhotoveno. Když to shrnu, tak Nejvyšší správní soud jasně konstatuje, že má jít o mimořádný prostředek, ke kterému se má Finanční správa uchýlit při vážných situacích, při nenávratných situacích, v případech, kdy hrozí riziko, že daňová povinnost nebude splněna, a kdy také jsou jasné důkazy o tom, že se ta firma dopustila buď podvodného jednání, nebo podvodně vznikla. Takže tady Nejvyšší správní soud stanovil jasné mantinely pro Finanční správu.

Je velmi smutné, že i poté, co Nejvyšší správní soud vydal tato rozhodnutí, Finanční správa je nadále ignoruje a v některých těch případech se opakovaně uchyluje k vydávání zajišťovacích příkazů a nastává tak ping-pong mezi dotčenou firmou, Finanční správou a soudy. To si myslím, že je stav, který by v právním demokratickém státě neměl být, a proto je tady moje výzva i k panu premiérovi, aby jako nejvyšší představitel výkonné moci, protože Finanční správa patří do výkonné moci, je součástí výkonné moci, tak si myslím, že my jako zákonodárný sbor bychom měli dohlížet nad tím, aby výkonná moc dodržovala zákony, dodržovala soudní rozsudky, a v tomto případě usnesení Nejvyššího správního soudu.

Proto poté, co bude otevřena podrobná rozprava, se do ní hlásím a navrhnu příslušné usnesení Poslanecké sněmovny, ve kterém budu navrhovat, aby Poslanecká sněmovna vyzvala předsedu vlády k takovým opatřením, aby Finanční správa dodržovala rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a nezneužívala institut zajišťovacího příkazu.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu zákona o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

16. 5. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych také jako jeden z předkladatelů této novely se krátce vyjádřil.

Jak už tady bylo řečeno, návrh podepsala různorodá skupina poslanců napříč politickým spektrem. Z mého pohledu vláda v současném volebním období bohužel zatěžuje neúměrně zejména malé a střední podnikatele. Navaluje na ně nesmyslné nové a nové povinnosti. Zvyšuje jejich administrativní zátěž, ať už se týkalo prosazení elektronické evidence tržeb, kontrolního hlášení DPH, ale koneckonců i bod, který jsem prosadil na jednání schůze Sněmovny a budeme se jím zabývat zítra, totiž zneužívání institutu tzv. daňových příkazů Finanční správou České republiky. Takže to jsou věci, které podnikatele zatěžují. 

Někdo údajně spočítal, že máme zhruba 15 tisíc platných právních předpisů. Velká část z nich dopadá na podnikatele. Stanovuje různé jejich povinnosti. A myslím si, že pakliže stát například i těmi zajišťovacími příkazy podnikatele neúměrně zatěžuje, oni musí prokazovat celou řadu věcí, a dokonce jim zabaví majetek, měl by pro ně přinášet aspoň nějakou službu. A tou službou je to, že alespoň zveřejní zákony a právní předpisy, které podnikatele zavazují, a v kalendářním roce jim představí informační systém, to znamená právní a ekonomický systém jejich povinností.

Bohužel toto už tady mělo být. Měl to samozřejmě nabídnout stát jako svoji službu. Já chci kvitovat, že se této věci ujala Hospodářská komora České republiky a že nabídla, že připraví přehled právních předpisů, které se týkají podnikatelů. To znamená, jak už tady řekl pan předkladatel, celá plejáda norem, které podnikatele zavazují, bude v nadcházejících letech uveřejněna. A co je důležité, s každým novým právním předpisem, který se týká podnikatelů a podnikatelského prostředí, bude muset být přílohou tohoto zákona přesný přehled norem, které se podnikatelů budou týkat. To znamená, tady je to výrazná služba pro podnikatele.

Budeme se samozřejmě bavit ještě potom ve druhém čtení o výši poplatků, které na tu službu budou mít. Myslím si, že by to neměly být vysoké částky, protože velké firmy mají svoje účetní, právní týmy, samozřejmě malí podnikatelé takovéto zázemí nemají. Takže se na to podíváme v rámci projednávání ve druhém čtení. Ale jak říkám, přináší-li stát nové zátěže, nové povinnosti na podnikatele, je jedině v pořádku, že se aspoň - byť jsme ve volebním roce - a já doufám, že takové normy budou potom i po volbách samozřejmostí, tak že jim zároveň stát přinese určitou službu v tom, že když od nich něco vyžaduje, tak jim alespoň přehledně, srozumitelně řekne, co to má být. Také doufám, že stihneme tento zákon projednat ještě v tomto volebním období. Kdyby se z nějakého důvodu stalo, že to nestihneme, tak doufám, že všichni, kdo ho podepsali, nebo zástupci poslaneckých klubů se k tomuto návrhu přihlásí po volbách.

Takže za klub TOP 09 jasně prezentuji podporu tohoto návrhu a budeme samozřejmě podporovat i zkrácení lhůt pro projednání ve výboru. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o ochraně památkového fondu

16. 5. 2017

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce odůvodnil pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Já zejména chci, aby se v tomto návrhu definoval a postihoval vandalismus a svévolná graffiti, které jsou jevy, které jako takové, a ani důsledky z nich plynoucí, nejsou ve vládním návrhu upraveny, přesto mají negativní dopad na naše památky a na památkový fond.

Dále chci lépe upravit řízení, která jsou vedena u památkových orgánů, tak, aby odpovídala i správnímu členění hlavního města Prahy, protože navržená úprava odporuje principu subsidiarity, zásadě koncentrace řízení státní správy na jedno místo. A vzhledem k tomu, že výkon přenesené působnosti v Praze je ve stovce různých agend svěřen statutem hlavního města Prahy, není důvodu, proč by tomu mělo být v oblasti památkové péče jinak. Na území celé republiky se zavádí třístupňový systém státní správy a předkládaný zákon není a priori nadřazen zákonu o hlavním městě Praze. V celém státě je působnost orgánů památkové péče třístupňová, tj. úřad obce s rozšířenou působností - krajský úřad - ministerstvo. Proto lze k návrhům stavebníků vydávat tzv. koordinované stanovisko, jehož účelem je nahradit více závazných stanovisek jednotlivých orgánů jediným správním aktem. Toto není umožněno v hlavním městě Praze. Pouze v oblasti památkové péče je v Praze státní správa prováděna dvoustupňově, tedy na úrovni magistrát - ministerstvo. Všechny další státní správní záležitosti obcí s rozšířenou působností jsou svěřeny 22 městským částem.

Je mnoho situací, které by bylo možno v koordinovaném jednání mezi orgány řešit, aniž by to probíhalo komplikovaným zdlouhavým způsobem. To znamená, dávám skutečně na úvahu, že na území hlavního města Prahy vykonává na úseku památkové péče působnost krajského úřadu Magistrát hlavního města Prahy a obecního úřadu obce s rozšířenou působností městské části Praha 1 až 22. Jak už jsem zmínil, zásada subsidiarity a decentralizace by tady měly být zachovány.

Další můj návrh reaguje na vývoj technologie, způsobu údržby, ochrany a obnovy stavebních či restaurovaných památek neboli nemovitostí, kde skutečně je velmi rychlý vývoj, a památkový ústav dosud dle zkušeností z terénu na tento vývoj dostatečně pružně nereaguje, jakož i nereaguje adekvátně na změnu způsobu chování veřejnosti. Jsou tak totiž prosazovány postupy a materiály, které jsou již chemicky nebo technologicky překonány a nevyhovují současným potřebám.

V dalším pozměňovacím návrhu řeším to, že vedle nadací a spolků měly mít možnost vystupovat za veřejnost a předem požádat o informace o všech zahajovaných řízeních i samosprávy obcí a městských částí, na jejichž území budou projednávány práce ve smyslu pojmů, které jsou uvedeny v tomto zákoně. Není totiž logické, aby byly opomenuty orgány územní samosprávy vzniklé z voleb podle zákona jakožto orgány, které zastupují práva a zájmy občanů příslušného území.

Další můj návrh směřuje k rozdělení ochrany památek podle významnosti. Toto je zcela zásadní. Ve stávajícím § 31 péče o památkové území obdobné paragrafy pro diferenciaci péči o památkový fond chybí úplně. Diferenciace péče odráží různorodost vlastnických vztahů v České republice včetně nedotknutelného vztahu vlastnického, tedy soukromého. Návrh respektuje finanční náročnost oprav a snaží se zvláště v případě odst. 3 zamezit požadavkům památkového ústavu na ochranu dávno neexistujících artefaktů či nařizování neúměrně finančně náročných oprav.

Podle dalšího návrhu není logické, aby návrh byl projednáván s obcí či městskou částí, na jejímž území by mělo chystané památkové území ležet, na což navazuje i ustanovení § 28. Jak může dotčený orgán územní samosprávy vznést námitky, když se o této akci ani nedozví? To souvisí s tou předchozí připomínkou, kterou jsem tady říkal z hlediska dotčené městské části, dotčené samosprávy. Zase je to markantní zejména v hlavním městě Praze. (Hluk v levé části sálu.)

Další návrh směřuje k příslušnému paragrafu, který stanoví, že je tedy účastníkem obec, tedy nejnižší stupeň samosprávy. Měly by to být, jak už jsem tady zmiňoval, i městské části, což je analogický návrh k těm předchozím. A pro všechny kulturní památky i pro všechny budovy v památkovém území má památkový ústav obsáhlou dokumentaci zachycující historický vývoj daného objektu od středověku. Není tedy důvodu, aby nebyl schopen vydat své stanovisko bezprostředně. Jde o ochranu finančních zdrojů soukromého sektoru, případně o ochranu zdrojů z dotačních programů, které jsou omezeny na určitý časový úsek, a při nesplnění termínu dokončení stavby, nebo resp. její opravy, byť z procesních důvodů, vlastník nemovitost nárok na dotaci ztrácí. Jde pak o přímé poškození zájmu soukromého sektoru, které je vymahatelné, tedy cestou občanského práva.

Pak jsou to ty návrhy, o kterých jsem hovořil, které se vztahují tedy k vandalismu. I přes vědomí toho, že vandalismus lze stáhnout pod některá ustanovení zákona, považuji za účelné tuto činnost explicitně v zákoně vymezit vzhledem k vážnosti a vysokému stupni poškození památkového fondu například v centru Prahy. Bez akceptace navrhovaných úprav hrozí vznik neoprávněného postižení sankcemi vlastníka a vandala (nesrozumitelné) dosavadní sankce vůči zvláště některým vandalům budou mít jenom tedy symbolickou povahu, což je v nepoměru k jiným sankcím, které ten zákon obsahuje. To znamená, tam je potřeba, předpokládám, že kolegové budou i navrhovat nějaké úpravy, které se týkají sankcí či správních pokut, aby tam skutečně byla zásada přiměřenosti a aby tam byla respektována závažnost toho provinění z hlediska správního deliktu, což tady v tomto případě, jak jsem naznačil, není.

A pak je konečně poslední můj pozměňovací návrh. Návrh zákona ukládá vlastníkům památkového fondu řadu povinností, často velmi nákladných, aniž jim k tomu ve většině případů poskytuje prostředky na ochranu, a naopak jim v efektivní ochraně moderními způsoby brání. Z praxe z terénu v celé řadě případů nejsou vlastníci schopni vlastními možnostmi zabránit vandalismu, ale v případě, že k této situaci dojde, mají být paradoxně vystaveni neúměrným sankcím ze strany památkového ústavu, větším než ten, kdo jim škodu způsobil, což je také si myslím neadekvátní. Vlastník nemovitosti umístěné v památkovém území má sice teoreticky možnost požádat Ministerstvo kultury o příspěvek, ale při rozpočtu ministerstva na tuto agendu, která je údajně ročně zhruba 7 milionů korun pro celé území celé České republiky - 7 milionů korun - je tato možnost spíše hypotetická než reálná.

Návrhy jsem vložil do systému. Jsou tam uvedeny zvlášť. Myslím si, že se pak dají posuzovat i zvlášť, nikoliv najednou. Já se k nim potom přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k zařazení bodu programu  Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů finanční správou na program schůze PSP

16. 5. 2017

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit nový bod této schůze Poslanecké sněmovny, který by zněl Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů Finanční správou."

Uvedu teď stručné odůvodnění. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek se 27. dubna obrátil na pana premiéra, aby jako nejvyšší představitel výkonné moci řešil nadměrné využívání a zneužívání zajišťovacího příkazu Finanční správou, které mnohdy směřuje k likvidaci nevinných podnikatelů a občanů. Pan premiér panu předsedovi TOP 09 odpověděl dopisem 5. května, že si v této věci vyžádal stanovisko 1. místopředsedy vlády a ministra financí a že je připraven na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny podat poslancům a poslankyním příslušnou zprávu.

Zaznamenali jsme dnes v mailové poště, že před zahájením schůze pan premiér poslal své vyjádření, nicméně samozřejmě obsahuje spíše obecné údaje v tom smyslu, že by tedy zajišťovací příkazy neměly být zneužívány, protože platí zásada v demokratickém světě, že zajišťovací příkazy jsou skutečně výjimečným nástrojem daňové a finanční správy, tzn. zajišťovací příkazy, při kterých je zabavován majetek podnikatelům, tak slouží jako výjimečný nástroj.

Z chování a jednání Finanční správy v poslední době vyplývá, že zajišťovací příkazy jsou používány plošně a že mají pro řadu podnikatelů likvidační charakter. Mimochodem, celou řadu těchto zajišťovacích příkazů ruší svými rozhodnutími Nejvyšší správní soud. Je podle mého názoru skandální, že poté co Nejvyšší správní soud ruší tato opatření Finanční správy, tak přesto jsou tyto zajišťovací příkazy znovu v nezměněné podobě vydávány. Myslím si, že jsou zde tedy také pošlapávány principy právního státu, a pakliže Finanční správa vyžaduje toto chování od podnikatelů, aby dodržovali zákon, měla by ho sama ctít, tzn. měla by respektovat usnesení a rozsudky Nejvyššího správního soudu.

Myslím si, že nestačí z mého pohledu jenom písemná informace, ta věc se vyvíjí. Pan premiér v závěru toho dopisu sám říká, že si vyžádá ještě informace ministra financí. Je samozřejmě věcí pana premiéra, zda k tomu bodu, pokud ho zařadíte na program schůze, přizve i ministra financí, aby se k tomu vyjádřil, protože dochází tedy k zneužívání toho nástroje Finanční správou.

Proto navrhuji, aby tento bod, který pak ještě v závěru zopakuji, byl alternativně zařazen buďto na středu 17. 5. jako první bod po třetích čteních, nebo v pátek 19. 5. jako první bod po třetích čteních, nebo v úterý 23. 5. jako třetí bod našeho jednání, nebo ve středu 24. 5. jako první bod po třetích čteních. Myslím si, že jsem navrhl dostatečné množství termínů, tak aby se pan předseda vlády, případně pan ministr financí mohli tohoto bodu zúčastnit. Protože tento tristní stav, který tady trvá už docela dlouhou dobu, tak je potřeba, aby moc zákonodárná, která vykonává kontrolní funkci vůči výkonné moci, kam spadá i Finanční správa, tak abychom tuto informaci měli a případně na to mohli zareagovat. Takže já tento bod Informace předsedy vlády o opatřeních proti zneužívání zajišťovacích příkazů Finanční správou navrhuji na jeden z těchto čtyř termínů, které jsem vám navrhl, a prosím vás o podporu tohoto bodu. Děkuji.

Vystoupení k  vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona

27. 4. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já musím bohužel říci, že na začátku se chci v souvislosti s tímto návrhem vyjádřit k legislativní aktivitě, nebo spíše neaktivitě Ministerstva spravedlnosti. My jsme tady před několika málo týdny projednávali novelu insolvenčního zákona, která měla hodně vznešených cílů, boj s konkurzními mafiemi, boj proti neoprávněným a šikanózním podáním, upřesňovaly se tam příslušnosti soudů, insolvenčních správců atd. atd. Ta debata se tady vedla velmi podrobně a my tady vidíme, že pár měsíců poté, prakticky v závěru volebního období, nám Ministerstvo spravedlnosti a vláda pošlou další novelu insolvenčního zákona.

Já si myslím, že veřejnost a občané, když vidí, kolik novel jednoho daného zákona tady schvalujeme za sebou v řádu několika týdnů a měsíců, musejí být velmi znejistěni, navíc poté, co ta pozdější novela ještě upraví něco jinak než ta předchozí. Já bych spíše očekával vzhledem k tomu, že máme například zastaralé procesní předpisy, že nám ministr spravedlnosti splní úkol, který je v programovém prohlášení vlády, a předloží nám nové procesní předpisy, tedy nový občanský soudní řád a nový trestní řád, že předloží včas zákon o bezplatné právní pomoci a že jeho stranická kolegyně paní poslankyně Válková nebude muset na poslední chvíli načítat tuto úpravu do naší poslanecké novely zákona o advokacii, že předloží včas a v předstihu zákon o znalcích a zákon o tlumočnících, což je úprava, která je tady padesát let stará, která nepochybně zasluhuje novou úpravu, ale ne v závěru volebního období. Já jen připomínám, že jsem v této věci už loni předložil vlastní novelu.

Jenom chci říci, že tady bohužel projednáváme často zbytečné útržkovité novely, a v případě tohoto sněmovního tisku jsem přesvědčen, že pokud by byly náhodou schváleny, nadělají více škody než užitku. Tato předkládaná novela je podle mého názoru morálním hazardem, který říká, že dluhy se nemusí platit a že smlouvy se nemusí dodržovat. Tato novela pokračuje v trendu pošlapávání práv věřitelů. Já bych dokonce řekl, že z mého pohledu dochází k porušení ústavního práva na ochranu vlastnictví věřitelů a zároveň, a k tomu se v argumentaci potom ještě dostanu, přináší náklady a ztížení pozice nejenom věřitelům, ale i státu z hlediska dalších výdajů ze státního rozpočtu, které ovšem touto novelou vůbec nejsou kryty, resp. nejsou kryty ani při debatě s Ministerstvem financí.

Řeknu na závěr obecný soud. Potom se dostanu k jednotlivým připomínkám. Ale to shrnující je, že novela bohužel umožní oddlužení osobám prakticky nemajetným, kterým bude stačit pouze snaha o uspokojení věřitelů. Věřitelé nebudou moci jakkoli ovlivnit splácení svých pohledávek. Z mého pohledu by oddlužení mělo představovat výjimku při splnění přesných a přísných pravidel, a navržená novela tento princip opouští a umožňuje bez větších obtíží vydání nějakého generálního pardonu. Jak jsem zmínil, ten zásah do vlastnických majetkových práv věřitelů je tam poměrně zřejmý.

Novela tvrdí, že jejím cílem je oddlužení osob, které v tuto chvíli nemohou být oddluženy, jelikož nesplňují zákonní kritéria pro oddlužení, zejména nejsou schopny splnit povinnost zaplatit věřitelům 30 % svých závazků během pěti let. Já nesouhlasím s tím, že by tato spoluúčast v jedné variantě oddlužení, těch 30 %, měla být ze zákona vypuštěna. To je skutečně cesta do pekel, která nejen současným, ale i potenciálním dlužníkům říká: No tak ono to nějak dopadne, uplyne lhůta, vy nemusíte splatit nic a budete oddluženi. Myslím si, že to je velmi špatné a že stát tímto nedává dobrý příklad.

Novela chce do systému oddlužení přivést 655 tisíc lidí. Jak už jsem zmínil, zcela znejistí věřitele a s velkou pravděpodobností povede k masivnímu zneužívání institutu oddlužení.

Ministerstvo spravedlnosti ve své zprávě o dopadech regulace přiznává, že pouhá 2 % dlužníků v exekuci jsou schopna během pěti let dosáhnout minimálního nutného uspokojení 30 % průměrné výše pohledávek v oddlužení. V současné době je v rámci oddlužení 103 tisíc lidí, 1,2 % dospělé populace. Ti zaplatí insolvenčním správcům a na odměnách a náhradách hotových výdajů 1,1 mld. korun ročně. Pan ministr Pelikán uvedl na semináři 23. září v Poslanecké sněmovně, že si odměnu pro insolvenční správce dokáže představit ještě vyšší. Takovou sumu si pak dělí jen několik velkých hráčů na trhu. Ministerstvo přiznalo, že v současné době dostávají přiděleny téměř dvě třetiny nových věcí především tři skupiny insolvenčních správců.

A teď se dostávám k nákladům státu, protože, jak už jsem zmínil, nejde jenom o negativní dopad na věřitele, ale na stát a na státní rozpočet a to si myslím, že by mělo zajímat poslance napříč politickým spektrem. Průměrné náklady státu na správu a vedení jednoho oddlužení se pohybují kolem 9 248 korun. Celkové náklady na oddlužení stávajících 103 tisíc lidí v oddlužení jsou tak přes 950 milionů korun. V případě přijetí novely odhaduje Ministerstvo spravedlnosti, že v roce 2020 by mohl počet nových oddlužení dosáhnout 39 tisíc nových věcí za rok, když vidíme 26 tisíc v roce 2016. Jenom upozorňuji na toto číslo. Počítá tak s navýšením nápadů těchto případů až o 50 % ročně. Já se jenom ptám, s jakými výsledky, protože o tom jsem hovořil na začátku svého vystoupení. Celkové náklady státu na oddlužení cílové skupiny zákona, tedy všech lidí v dluhové pasti, by byly nejméně 9 mld. korun. Takže nejenže porostou náklady státu, ale zároveň stát přebírá záruku za dalších 49,5 mld. korun na odměnách insolvenčních správců. Každý ekonomicky aktivní občan České republiky tak insolvenčním správcům ze svých daní dává záruku ve výši 9 900 korun.

Jak už jsem tady zmínil před chvílí, Ministerstvo financí odmítlo Ministerstvu spravedlnosti zvýšit jeho kapitolu o požadované výdaje. Pan ministr Pelikán tak zavazuje budoucí vládu k výdajům, které nemá vůbec v rámci jak svého současného rozpočtu, tak v rámci rozpočtového výhledu pokryté.

Ministerstvo spravedlnosti v průběhu meziresortního připomínkového řízení sice opustilo myšlenku zákonem stanoveného ochranného limitu pro zpeněžení obydlí povinného v rámci oddlužení v podobě tisícinásobku normativních nákladů na nájemní bydlení pro jednu osobu podle zákona o státní sociální podpoře, v praxi by tak například insolvenční správce nemohl zabavit a prodat byt, který stojí méně než 7 milionů korun. Nově navrhuje, že tyto násobky nebudou uvedeny v zákoně, ale ve vyhlášce, což je taky otázka, jestli vůbec takto lze v prováděcím právním předpisu tyto finanční údaje a tyto dopady učinit, jestli by toto nemělo být skutečně stanoveno v zákoně. Ale já trošku vůbec zpochybňuji, jestli je to v tomto případě účelné.

Jedním z motivů pro zavedení 0 % hranice oddlužení je pomoc ve vyloučených lokalitách. Bohužel takové oddlužení pro jedince žijící ve vyloučených lokalitách nelze považovat za relevantní nástroj, jelikož ti nelegální, nebo chceme-li, černí poskytovatelé půjček na žádné oddlužení nehrají, tam to skutečně probíhá jinak.

Já jenom tady chci říci, že jsme nedávno přijali např. zákon o spotřebitelském úvěru, který by měl vést k větší odpovědnosti těch, kteří si např. chtějí brát půjčku. Ale tady chci jenom říci, že řešení tedy není zavádět nějaké nové kategorie do insolvenčního práva, ale řešit tu otázku v rámci spotřebitelských úvěrů, adresného sociálního systému, včasné vymahatelnosti práva, boje proti šedé, nelegální ekonomice, a nikoliv toto řešení přinášet v rámci insolvenčního zákona. Je to tedy komplex celé řady problémů, nepochybně opatření ve vztahu k finanční gramotnosti obyvatelstva. A mě by zajímalo, proč u tak důležitého zákona např. není přítomna paní ministryně práce a sociálních věcí, ministr financí, jak jsem tady před chvílí hovořil, z hlediska dopadů na státní rozpočet. Jenom chci říci, že problematika oddlužení nebo dluhové pasti nebo neschopnosti splácet své závazky rozhodně není jenom rezortu spravedlnosti, přestože se tady chce v jednom zákonu řešit celá spleť problémů, která ale je k horšímu a nepřinese pozitivní efekt.

Co je důležité, s novelou nesouhlasil Nejvyšší soud České republiky a předsedové krajských soudů České republiky, kteří říkají: Chápeme, že vláda má nějaký politický záměr, nicméně přesahuje to možnosti soudů. Ty spisy se prostě nebudou dát vyřídit a na soudech nebudou mít možnost je vyřešit, a jak říkají soudci, dokonce je kam dát. Tady vidíme zase nový trend, který je u této vlády častý - zvyšování zátěže na nejrůznější subjekty, ať už občany, podnikatele, firmy, v tomto případě soudy. Pokud se ale zavede nefunkční, administrativně a personálně náročný systém, tak stejně z hlediska toho, že soudní moc je samozřejmě nezávislá a samostatná, tak nedosáhneme těch cílených efektů, které si tento zákon klade. Z mého pohledu jde o jakousi předvolební politickou vábničku socialistů, tedy sociální demokracie ve spojení s panem ministrem Pelikánem, protože jde skutečně o podporu jedné skupiny obyvatel vůči druhým, to znamená podporu dlužníků. Ale z mého pohledu nejde ani o podporu dlužníků, protože oni se ze své dluhové pasti a ze svých problémů na základě tohoto zákona nedostanou. Naopak, vymahačské firmy, nelegální prostředky poté, co uplynou ty lhůty, budou naopak mít daleko větší možnosti, jak vůči nim zasáhnout, a já vůbec nechápu, že sem tento socialistický návrh přišel.

Ale nejde jenom o názory Nejvyššího soudu a krajských soudů. S novelou nesouhlasí ani Hospodářská komora, ani Svaz průmyslu, dokonce ani další ekonomické a hospodářské subjekty. Ministerstvo spravedlnosti se ve zprávě RIA odmítlo zabývat analýzou dopadů nulové hranice pro splácení dluhů na obce v České republice, a to přesto, že lidé jen na nájemném ve čtyřech největších městech České republiky dluží přes 1 mld. korun. Takže zde máme nesouhlasné stanovisko Nejvyššího soudu, krajských soudů, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a Svazu měst a obcí. Já jenom říkám, že to jsou poměrně silné a reprezentativní subjekty, a jenom vás, milé kolegyně a vážení kolegové, chci na tato jejich stanoviska odkázat. A neměli bychom je přehlížet, měli bychom je brát skutečně vážně.

To, jakým způsobem byla tato novela projednávána v Legislativní radě vlády, to už je samostatná kapitola. Já pamatuji doby, kdy bez projednání zásadních zákonů a zásadních novel zákonů v Legislativní radě vlády nemohl návrh zákona odejít na vládu ke schválení. Tady vidíme, že byla udělena výjimka z projednávání Legislativní rady vlády. Sešli se dva páni ministři, pan ministr Pelikán, pan ministr Chvojka. Pan ministr Pelikán mu zřejmě řekl: no já nevím, jak v té Legislativní radě, na tom plénu, by tato novela dopadla, moc se tím nezdržujme a prosím, udělejte stanovisko předsedy Legislativní rady vlády. Pan ministr, předseda Legislativní rady vlády vyhověl a máme tady stanovisko předsedy Legislativní rady vlády. Ale i v tom stanovisku předsedy Legislativní rady vlády, ministra Chvojky, se uvádí, že zcela chybí hodnocení dopadů regulace na věřitele. O tom jsem tady v předchozím vystoupení hovořil, že ten negativní dopad na věřitele tady je, a to zejména na systémové věřitele a tzv. nedobrovolné věřitele, to znamená na banky, finanční instituce, pojišťovny a jiné poskytovatele půjček. To znamená, ta RIA není úplná a chybí tam dopad na dotčené subjekty, když ten zákon do práv těchto dotčených subjektů výrazně zasahuje.

Je zřejmé, že proces oddlužování je již v současné době v České republice spíše nadužíván, či případně je dokonce zneužíván, přičemž navržená novela tento trend ještě více prohloubí. V České republice je v přepočtu na počet obyvatel každoročně schvalováno oddlužení pro 2,2 a násobek osob než v Německu či Rakousku. Pro zmíněný nepoměr není možné hledat vysvětlení v sociálních rozdílech ve zmíněných zemích, neboť např. při srovnání zmíněných zemí podle míry ohrožení chudobou je na tom Česká republika - tady to ohrožení je přibližně desetiprocentní - dokonce lépe než Rakousko či Německo, kde je to přibližně 15 %. Takže i v tom srovnání se zahraničními zeměmi, jak je nám tady říkáno, kde všude takto postupují, musíme také vycházet ze socioekonomické situace v té dané zemi a také musíme vycházet z toho, jak funguje soudní systém, jak funguje sociální systém apod. Není možné tyto věci vytahovat z kontextu, a mně tady chybí skutečně přístup a postup jiných ministerstev a jiných úřadů.

Internetové reklamy lákající občany Slovenska na oddlužení v České republice naznačují, že stávající systém v České republice je již dnes výrazně benevolentní a asi i zajímavý pro cizince z okolních států. V neposlední řadě je téma oddlužení fyzických osob, zejména tedy podnikajících, předmětem rozhovorů na úrovni Evropské unie. Na ta jednání jezdí pan ministr Pelikán nebo jeho zástupci vyjednávat. V dohledné době je tak možné očekávat návrh směrnice, která může tuto oblast regulovat zcela jinak. A tady jsme zase u toho, jak se v České republice tvoří legislativa. Nedávno jsme schvalovali novelu insolvenčního zákona, která se tvářila, že byla údajně o něčem jiném než o oddlužení, teď se dostává tato novela a v budoucnu nás možná čeká poté, co by vyšel nějaký předpis Evropské unie, další novela. To znamená, novela střídá novelu. A mně vadí to řešení pouze po těch krůčcích, po tom, zalíbit se určitým skupinám. 

Takže to rozšíření možností navýšit množství případů, kdy by došlo k poškození věřitele, je pro mě nepřijatelné, stejně tak jako opuštění té hranice 30 %. Když to shrnu, tato novela, kterou bych označil za socialistický experiment, je skutečným morálním hazardem, který útočí na práva nejen věřitelů, ale i na státní rozpočet, na obce a ve svém důsledku poškozuje věřitele a nepomáhá dlužníkům, kteří jsou v trvalé dluhové pasti. Ve výsledku jim totiž stejně nepomůže. To, že tady samozřejmě může být i ústavní problém z hlediska zásahu do majetku a práv věřitelů, je také závažná připomínka. A to, že ta novela útočí na princip, že dluhy se mají plnit a platit a že smlouvy se mají dodržovat, je zcela zřejmé.

Proto asi nepřekvapí po těch desítkách připomínek, které jsem tady zmínil, že navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento návrh již v prvním čtení. Pokud by tento návrh neprošel, dávám návrh na vrácení tohoto zákona předkladateli k přepracování. Pokud by ani tento návrh neprošel, dávám návrh na prodloužení projednávání této novely o 30 dnů. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu novely zákona o advokacii

26. 4. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsem k tomuto návrhu novely zákona o advokacii, kterou předkládá skupina poslanců napříč politickým spektrem, hovořil již v prvním čtení, omezím se v tuto chvíli na připomenutí základních bodů této novely zákona. Ona řeší tři základní okruhy změn.

Za prvé to je tedy příprava advokátních koncipientů a změna režimu zkoušek, to znamená, řeší se to, kolik by měl mít advokát koncipientů z hlediska školení, tak aby tady nefungovaly velké právní manufaktury, které najímají levné pracovní síly, ale aby se koncipientům advokáti náležitě mohli věnovat. Stejně tak se mění systém zkoušek, kdy se doplňuje test všeobecných znalostí. Stejně tak se řeší otázka praxe advokáta, jak dlouhou má mít praxi z hlediska toho, aby mohl školit.

Rozšiřují se také kárná oprávnění České advokátní komory, čímž se reaguje na některé situace, kdy přestože se advokáti dopustili některých protiprávních jednání, měli možnost ověřovat podpisy, to znamená, umožňuje se v případě, že je proti advokátovi vedeno kárné řízení nebo když porušil zákon, aby mohla být zabavena kniha podpisů, nebo podpisová kniha. Stejně tak je možnost při porušení zákona pozastavit výkon advokacie na určitou dobu.

Dále se řeší samozřejmě některé technické požadavky.

Já zároveň v úvodním slově zareaguji na to, že i ústavněprávní výbor projednal tento návrh. Pan zpravodaj vás za chvíli seznámí s tím, k čemu došel, a za předkladatele mohu už teď konstatovat, že změny, které navrhuje ústavněprávní výbor, směřují k tomu, aby se liberalizovaly některé podmínky v původním návrhu, a nově se také zavádí opatření proti neoprávněnému poskytování právních služeb, takzvanému vinklaření, protože víme, že tyto činnosti jsou často poskytovány nelegálně přes internet a klienti těchto služeb nejenže se nedomohou svých práv, ale dokonce na to vynaloží nemalé finanční prostředky a je to pro ně k ničemu. Takže chceme po vzoru některých evropských států řešit i neoprávněné poskytování právních služeb.

Tolik moje úvodní slovo ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.

***

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, děkuji za rozpravu a za návrhy, které tady byly předneseny. Mohu myslím za všechny předkladatele říci, že s návrhy, které navrhl ústavněprávní výbor, už takto předběžně vyjadřujeme souhlas.

K tomu, co tady padlo. Jenom v reakci na pana poslance Zahradníka. Jeden z pozměňovacích návrhů ústavněprávního výboru směřuje ke garanci maximální částky za vykonanou zkoušku a garantuje také lhůtu, ve které musí advokátní komora pozvat toho, kdo splnil koncipientskou praxi, k advokátní zkoušce, takže je tam stávající znění garance maximální částky i lhůta, ve které musí být ten, kdo splní podmínky, přizván k advokátní zkoušce.

Dovolte ještě krátce k bezplatné právní pomoci. Bezplatná právní pomoc je velký dluh této vlády, měla ho v programovém prohlášení vlády, ministři se ještě nedávno dohadovali, kdo všechno bude bezplatnou právní pomoc zajišťovat, a následně tedy vláda něco rozhodla a Ministerstvo spravedlnosti začalo pracovat na novele zákona o advokacii, která ovšem měla být předložena někdy v květnu, červnu do Poslanecké sněmovny, a to už je zřejmé, že je moment, kdy by se ta věc nestihla a už by to bylo spíše pro nové volební období.

Takže na jednu stranu za předkladatele říkám, že je možné věc řešit v této novele, protože jde také o otevřenou novelu zákona o advokacii, nicméně jako předkladatelé se ještě musíme poradit před hlasováním v garančním výboru. Byly tady načteny dvě verze této úpravy. Za sebe chci říct, že nechci podporovat takovou úpravu, která by schválila bezplatnou právní pomoc nějak bezzubou nebo přehnaně zúženou, protože pak to ztrácí smysl, když bychom ji schválili pouze pro ty případy, které občany naopak nebývají často využívány. Myslím si, že je dobré, abychom se na to podívali, ještě zjistili stanovisko advokátní komory, odborné veřejnosti, a pak k tomu zaujali nějaký postoj. Nicméně samozřejmě o tom rozhodneme jednak při jednání na garančním výboru a pak samozřejmě ve třetím čtení.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu novely ústavního zákona

12. 4. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Na úvod chci konstatovat, že na rozdíl od svých kolegů, kteří hovořili přede mnou, nejsem ve střetu zájmu při projednávání této ústavní změny.

Na úvod se vrátím k tomu, jak probíhal legislativní proces návrhu změny ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Nejdříve jej pan ministr vnitra předložil jako ministr do připomínkového řízení. Následně zjevně zjistil, že návrh je přes připomínkové řízení neprůchozí, že je možná neprůchozí i přes vládu, a proto přišel spolu se svými kolegy a s další kolegy s poslaneckou iniciativou. To znamená, takto my tady diskutujeme ústavní změny, které neprojdou klasickým připomínkovým řízením, kde neprobíhá dopředu odborná, ale ani politická debata. Zkrátka je volební rok, a proto je potřeba předložit a povýšit právo na držení zbraně jako na ústavní právo.

Já jsem bytostným odpůrcem zbytečných a nesmyslných nových zákonů, a to i kdyby tyto zákony měly být ústavní. My právo na držení a použití zbraně máme upraveno v moderním zákoně o střelných zbraních a střelivu a vůbec není zapotřebí, abychom toto právo povyšovali na právo ústavní. Jestli půjdeme touto cestou, tak jaké další ústavní právo do budoucna budeme chtít zakotvit? Budou chtít předkladatelé jednou přijít, že potřebujeme ústavní právo na šťastný život nebo na slunečný den? Ptám se proto takto nadneseně s odlehčením proto, protože není možné, abychom náš ústavní pořádek zaplevelovali zcela zbytečnými, a jak říkají sami předkladatelé, symbolickými ustanoveními, symbolickými zákony, které nemají žádný věcný konkrétní dopad. Odpůrcem takových regulací jsem a budu i v tomto případě, protože nevím, co by se pak z Ústavy České republiky stalo. Doplňovali bychom stále nová a nová ústavní práva a bylo by to skutečně velmi nepřehledné.

Tvrdilo se, že ten ústavní zákon, který nejdříve předložil pan ministr, předkládal jako reakci na směrnici o zbraních, se kterou tedy zásadně nesouhlasím. Jak je ale možné, že na rozdíl například od Švédska a Polska vláda nepřišla do Poslanecké sněmovny s tím, že bychom aspoň vydali nesouhlasné stanovisko s touto směrnicí? To znamená, místo toho, aby se ta věc řešila ve spolupráci s jinými státy, s jinými státy Evropské unie, tak se vymýšlel ústavní zákon, na nějž podoba směrnic nemá vůbec žádný vliv. A bylo to tady řečeno už kolegy - samotnými předkladateli. Ta směrnice a tento ústavní zákon jsou zcela odlišné věci. A tak jak je dokonce navržen ten ústavní zákon, tak nám neumožňuje tu směrnici neaplikovat.

Já pak v závěru svého vystoupení ale zmíním, že bychom se spíše měli bavit o novele zákona o zbraních a střelivu, jak ho upravit a jak eliminovat některé špatné dopady té směrnice a jak tuto věc vyřešit tak, aby zbrojařská komunita nebyla neklidná. Není vůbec nutné tady skutečně někoho zneklidňovat. Na velkou část, na velkou většinu držitelů zbraní ta samotná směrnice, a bylo to tady řečeno, negativně nedopadá. A tam, kde dopadá, musíme jít cestou trvalých výjimek, tak aby její dosah byl co nejmenší.

Samozřejmě bylo tady zmíněno, ale také asi ex post, že bude podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru. To je skutečně namístě podpořit. Je potřeba do budoucna vyjasnit, jestli orgány Evropské unie skutečně nepřekročily kompetence, protože z mého pohledu legislativa v oblasti držení zbraní by měla být národní legislativou daného státu. A je v pořádku, že tato žaloba bude podána Evropskému soudnímu dvoru. Zřejmě tam může být podána poté, až směrnice vyjde ve věstníku, což se stane údajně zanedlouho. Takže pak očekávám, že vláda tuto žalobu podá. Ale nejsem si úplně jistý, že skutečně udělala vláda všechno pro to, aby ve spolupráci s jinými státy přijetí té směrnice zabránila.

A konečně si myslím, že než tato nesmyslná zbytečná ústavní změna, tak bychom se měli začít bavit - a já vím, že volební období se blíží ke konci, takže předkladatelé si chtějí udělat pouze politické body k této ústavní změně. Ale já si myslím, že bychom se měli bavit také o úpravě zákona o střelných zbraních a střelivu, zcela konkrétní, která právě pomůže držitelům zbraní, protože tato ústavní změna jim v reálných věcech a v jejich zájmech nepomůže.

Takže my budeme jako TOP 09 navrhovat například, a věřím, že k tomu bude svoláno jednání a že se tomu skutečně bude věnovat i na odborné úrovni výbor pro bezpečnost, aby zbraně kategorie B, které se nově stanou kategoriemi A, byly označeny jako A1, a to včetně zásobníků. Chceme zakotvit, což ta směrnice umožňuje, výjimku udělovat nárokově na základě důvodů jako doposud, tj. mimo důvody, které připouští směrnice a které souvisí s vnitřním trhem, doplnit důvod z oblasti výhradní působnosti členského státu, tedy z oblasti vnitřní bezpečnosti, o důvod ochrana života, zdraví a majetku. To nám také umožňuje tato směrnice. Z důvodu posílení cíle a smyslu směrnice chceme navázat nárokové udělení výjimky na držení zbrojního průkazu pro občany České republiky, kteří jsou současně držiteli zbrojního průkazu skupiny D. Dále chceme stanovit povinnost držitele výjimky pečovat o svou zbraň, to vidíme také jako důležitou věc, a stanovit povinnost pro držitele výjimky v případě ohrožení republiky dostavit se na zavolání se zbraní k plnění určitých povinností.

To znamená, než tady planě debatovat o pár obecných ustanoveních do Ústavy, je skutečně také potřeba, aby resortní ministři, to znamená ministr vnitra a ministr obrany, nám také řekli, jak chtějí veřejnost do toho zapojit, protože kromě původního textu, který říkal, že občané budou nahrazovat policii při zajišťování a bezpečnosti, tak zatím jsme žádný konkrétní návrh neviděli.

Takže toto řešení, které jsem zmiňoval, umožňuje zachovat při té implementaci směrnice práva držitelům a zájemcům o dané kategorie zbraní jako doposud. Je potřeba si to vyhodnotit, jít na to cestou spíše pozitivní do budoucna, ne tady strašit a předkládat zbytečné změny Ústavy České republiky. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely o pobytu cizinců na území České republiky

7. 4. 2017

Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, takhle to tady asi už bude stále, že vlastně rozprava začne faktickými připomínkami a faktickými poznámkami. Já bych také na úvod chtěl za poslanecký klub TOP 09 požádat, aby se o návrzích pana poslance Klučky hlasovalo zvlášť po jednotlivých věcných tématech, protože jsou tam zcela rozdílné návrhy, které se týkají různých věcí. My jsme připraveni velkou část těch návrhů, které tam jsou, podpořit. Nebudu tady kritizovat, že 22 stránek připomínek bylo zpracováno Ministerstvem vnitra a předloženo až na výboru bez nějaké náležité diskuse. To není meritum mého vystoupení. To se koneckonců ve volebním roce bude stávat, že hlavně vládní poslanci budou předkládat od svých vládních ministerských kolegů své návrhy.

Nicméně já se chci zastavit u těch pozměňovacích návrhů, které z mého pohledu jsou protiústavní a odporují našim mezinárodním závazkům. A neříkám to jenom já. Nebudu se odkazovat na autority, které to konstatovaly, ale jednu tady zmíním, což je pan předseda Nejvyššího správního soudu pan doktor Baxa, který jasně konstatoval, že omezení soudního přezkumu rozhodnutí o pobytu cizinců by bylo protiústavní. A kdyby čistě náhodou tento pozměňovací návrh tady byl schválen, tak se stejně cizinec domůže u mezinárodních a evropských soudních autorit svého práva a Česká republika by si utrhla ostudu. To, předpokládám, my, co jsme přísahali na to, že budeme dodržovat Ústavu a ostatních zákony, nebudeme chtít připustit. Takže ty části té novely, které se týkají omezení soudního přezkumu, a ty, které také budou bránit pružnému zaměstnávání cizinců i z třetích zemí při jejich nedostatku na českém pracovním trhu, my skutečně nemůžeme podpořit, stejně jako ty sankce, které jdou nad rámec současných pravidel.

V závěru chci konstatovat a zeptat se pana ministra, jestli konzultoval ty pozměňovací návrhy s Evropskou komisí, protože mně před chvílí přistál v mailu dopis Evropské komise z direktorátu pro spravedlnost a ochranu spotřebitele, který jasně říká, že ty body, které se týkají občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, cizinců s trvalým pobytem a vyloučení přezkumu, nejsou v souladu s unijním právem Evropské unie, a předpokládám, že samozřejmě předchozí notifikace vzhledem k tomu, že jde o pozměňovací návrh, nebyla udělána. Ale jestli tady existuje jasné stanovisko po konzultaci Evropské komise, že ty části, které se týkají tedy soudního přezkumu, ty části, které se týkají smíšených rodin ve vztahu k občanům Evropské unie a příslušníků třetích zemí, to znamená občanů Evropské unie a příslušníků třetích zemí, jsou v rozporu s unijním právem, to stanovisko tady mám a samozřejmě mohu ho Ministerstvu i tady panu ministrovi poskytnout, tak si myslím, že i proto bychom tyto části návrhu pana poslance Klučky neměli schvalovat.

A také se přikláním tedy k tomu, abychom hlasovali zvlášť po těch jednotlivých bodech. My jsme skutečně připraveni velkou část návrhu podpořit, ale z logiky věci nemůžeme hlasovat pro protiústavní věci a pro věci, u kterých už teď Evropská komise avizuje, že jsou v rozporu s unijním právem. Mezinárodní závazky, evropské závazky a Ústava České republiky pro nás musí platit i ve volebním roce.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  vládnímu návrhu zákona o zahraniční službě

3. 3. 2017

Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl v krátkosti představit pozici poslaneckého klubu TOP 09 k tomuto návrhu. Chtěl bych vás poprosit o podporu pozměňovacích návrhů pana předsedy zahraničního výboru Karla Schwarzenberga a potom také svých návrhů, které zde krátce ještě zmíním.

Pan předseda zahraničního výboru navrhuje skutečně doplnit mezi zásady zahraniční služby zásadu nedělitelnosti výkonu zahraniční služby. Je to tak obvyklé i v jiných zemích a bylo by dobré tuto stěžejní zásadu při uplatňování zahraniční služby, tedy zásadu nedělitelnosti výkonu zahraniční služby, doplnit do tohoto návrhu.

Dále navrhujeme zpřesnit v § 12 vzájemnou součinnost ministerstva a ostatních státních orgánů a právnických osob tak, aby skutečně výkon zahraniční služby podléhal spolupráci a součinnosti dotčených subjektů.

Skutečně navrhujeme také personální radu nahradit specializovanými profesními grémii. Není to nic neobvyklého a pokládáme to z hlediska specializace výkonu zahraniční služby také za vhodnější úpravu, než je v samotném vládním návrhu.

Stejně tak navrhujeme možnost upravit odvolání vedoucího zastupitelského úřadu bez uvedení důvodu pouze, pokud bude v pracovním poměru, aby to v jiných případech nebylo tak jednoduché a nějakým způsobem někdy zneužitelné.

Dále také řešíme otázku použití pracovního poměru tak, aby to lépe odpovídalo i zákoníku práce, pokud se tedy nepoužije tento zákon o zahraniční službě.

Pokud jde o můj pozměňovací návrh, ten je spíše zpřesňující, ale zároveň mezi zásadami a povinnostmi diplomatického, administrativního nebo technického pracovníka navrhuji lepší uvedení jeho povinností. Navrhuji, aby tam bylo uvedeno, že má povinnost dělat čest dobrému jménu České republiky v zahraničí, dodržovat Ústavu České republiky a její zákony. To si myslím, že je přesnější definice, než která je uvedena v návrhu zákona. Pokud se o tomto bude hlasovat samostatně, tak bych vás poprosil o podporu této definice, protože vychází i z jiných povinností jiných státních zaměstnanců či představitelů státu, aby tam bylo zmíněno i dodržování Ústavy a zákonů České republiky.

Ostatní návrhy mají samozřejmě zpřesňující legislativně technickou povahu a prosím vás také o jejich podporu. Děkuji vám za pozornost.

Vystoupení k  vládnímu návrhu zákona o znalcích

3. 3. 2017

Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, na úvod mohu konstatovat, že z priority vlády, kterou měla podle svého již dřívějšího a pak už několikrát aktualizovaného programového prohlášení předložit novou právní úpravu zákona o znalcích, tak první termín byl prosinec 2014. Takže máme březen 2017 a projednáváme v prvním čtení nový zákon o znalcích. Je pravda, že stávající úprava je přesně 50 let stará a že je nutné v této oblasti učinit nějaké změny. Já jsem proto loni v lednu předložil vlastní novelu zákona, která je zařazena jako další, navazující bod dnešního jednání. Ta novela obsahuje zavedení vstupní zkoušky pro znalce, možnost přezkoušet znalosti znalce v průběhu znalecké činnosti, případně pozastavit jeho činnost v případě porušení zákona. A také povinnost celoživotního vzdělávání.

Na začátku budu pozitivní, protože Ministerstvo spravedlnosti převzalo některé prvky a ty věci, které jsou v mojí novele, i do tohoto vlastního návrhu. Nicméně samozřejmě bych velmi stál o to, aby jak nový zákon, tak moje novela potom byly propuštěny do druhého čtení, protože dnes těžko dokážeme odhadnout, jestli se nám v tom čase, který zbývá do voleb, podaří skutečně schválit zcela nový zákon. To se uvidí potom při té diskusi a z hlediska množství pozměňovacích návrhů.

Teď bych se omezil na spíše některé dotazy na pana ministra, protože skutečně se tady zavádí nová kategorie znaleckých kanceláří, která je ovšem postavena na nižší úroveň, než jsou znalecké ústavy, ale zároveň jsou na ty znalecké kanceláře kladeny vyšší nároky než na znalecké ústavy. Takže já tam vidím určitou asymetrii a nerovnost a myslím si, že se tomu budeme věnovat i na ústavněprávním výboru. Protože to nerovnoprávné postavení znaleckých kanceláří může vést k vytlačení a útlumu znaleckých kanceláří zejména v ekonomických oborech se všemi možnými negativními důsledky, jako je pokles kvality, prodlužování lhůt, zpracování posudků apod.

Dále mám výhradu v tom, že znalecké ústavy nebudou schopny odborně a zejména kapacitně pokrýt širokou škálu možných potřeb soudů, insolvenčních správců a hospodářské sféry. To je skutečně i o tom personálním zajištění a o tom, co tento zákon může přinést i z hlediska nedostatku znalců v některých oborech. To je skutečně také otázka, abychom řešili i ty doprovodné věci, nejenom to, co je v samotném návrhu zákona. A také se chci zeptat na to, zda skutečně tedy budou moci znalecké ústavy na rozdíl od znaleckých kanceláří plnit úkoly, které mají, řekněme, mezinárodní rozměr, při oceňování např. v praxi velké bankovní skupiny.

Riziko tohoto návrhu vidím také v té personální rovině, to znamená, může dojít k zahlcení soudů, které budou mít v souvislosti se znaleckou činností mnoho nových povinností. Před poradními sbory při krajských soudech se bude skládat zvláštní odborná část zkoušky. Soud vykonává dohled nad znalci, nad znaleckými kancelářemi, ústavy, vykonává potom dohled Ministerstvo spravedlnosti, a nejméně jednou za pět let přezkoumá tři vybrané posudky každého znalce. To kromě možného zahlcení personálního soudu spojeného s otázkou, zda vůbec mohou posudky věcně bez znalostí podkladů dostatečně přezkoumávat. Protože pokud nebude kdo mít tyto posudky přezkoumávat, pak tato pravomoc nemá nějaký zásadní efekt. A jak už jsem zmínil, úprava neřeší palčivý problém, a to je nedostatek soudních znalců v určitých oborech.

Je dobře, že ten návrh otevírá možnost navýšit odměny znalce, protože současná odměna znalce podle již poměrně staré vyhlášky se pohybuje mezi 150 a 300 korunami za hodinu, což skutečně má pak negativní efekt na to, kdo a v jaké kvalitě znalecké posudky zpracovává a provádí.

Samozřejmě jde o nový zákon, je potřeba ho podrobně probrat na ústavněprávním výboru. Já tady avizuji, že nejsem zastáncem zkracování lhůt a že bychom se mu měli věnovat s velkou pečlivostí. A jak už jsem zmínil, byl bych velmi rád, kdyby se do dalšího čtení posunula i moje novela, abychom se přece jenom ještě pokusili ty změny tam udělat, byť já to vidím z hlediska šancí, že to stihneme projednat, tak 50 na 50. Uvidíme, jak to půjde, protože nejsem příznivcem toho, abychom pod časovým tlakem voleb schvalovali zcela revoluční nové zákony. Ale to se skutečně uvidí až při jednání ve výboru.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  vládnímu návrhu novely ústavního zákona

15. 3. 2017

Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, krátce se vyjádřím za poslanecký klub TOP 09 k této novele Ústavy.

Předně si nemyslíme, že změny Ústavy, ať už jakékoli, se mají schvalovat v závěru volebního období, byť u tohoto tisku dodávám, že to byli poslanci TOP 09, kteří již na začátku tohoto volebního období v roce 2014 předložili tuto novelu Ústavy. Potom se dlouho čekalo na to, až vláda předloží prováděcí zákon, a víme, jak to dopadlo v Senátu. Vláda zkrátka nepřesvědčila senátory o tom, aby tento návrh podpořili.

My jsme souběžně v rozpravě, která se vedla již u předchozí novely Ústavy, kritizovali to, že není sjednocen výkon státní a veřejné kontroly, že skutečně na obce či kraje chodí za sebou celá řada kontrolních institucí bez jakékoliv koordinace, a proto jsme také požadovali, aby se kontroly sjednotily, protože skutečně obce či kraje zatěžují.

Nebudeme navrhovat ať už zamítnutí, nebo vrácení. Myslím si, že o tom tisku ke změně Ústavy i k prováděcímu zákonu lze diskutovat v rámci výborů. Ale já bych tady od předkladatelky chtěl také slyšet, zda skutečně probíhá současně diskuse i se senátory. Protože pakli tady dospějeme k nějakému závěru, tak to ještě neznamená, že ta změna Ústavy projde, protože tady je nutný souhlas obou komor Parlamentu. To znamená, mělo by být už zřejmé, zda v současném Senátu je vůbec vůle tuto novelu Ústavy schvalovat, protože my tady s ní ztratíme určitý čas a je otázka, jestli ten legislativní proces dojde do svého závěru. Budeme zároveň projednávat zákon o finanční kontrole ve veřejné správě, který je tady také v rámci prvního čtení. Takže možná bude namístě toto projednávání v příslušných výborech provázat, protože je potřeba se skutečně podívat na to, jestli tento zákon, který předložilo Ministerstvo financí, skutečně sjednocuje výkon kontroly ve veřejné správě a jestli snižuje určitou náročnost administrativní či jinou na obce.

Takže s touto podmínkou jsme připraveni propustit tento návrh do dalšího čtení. Samozřejmě uvidíme, jak ten legislativní proces dopadne. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu novely zákona o státní službě

22. 2. 2017

Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se jménem poslaneckého klubu TOP 09 také vyjádřil k tomuto návrhu.

Já musím na úvod konstatovat, že jsme spíše očekávali, že vláda předloží do Poslanecké sněmovny koncepční novelu služebního zákona, protože se ukázalo, že v celé řadě věcí, jako je např. propustnost míst ve státní službě, jako je např. neustálé opakování výběrových řízení na některá místa a nemožnost obsadit některá místa ve státní službě, jako je např. odměňování apod., že dostaneme koncepční návrh. K tomu nedošlo a aktivity se chopili senátoři, předložili novelu, která skutečně hasí určitý požár v tom smyslu, že přicházejí s výjimkou pro vzdělání z hlediska maturity a výučního listu pro určité zaměstnance státní služby. Týká se to zejména zaměstnanců v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Já bych spíše čekal, že neutěšenou situaci zaměstnanců v resortu MPSV bude řešit příslušná paní ministryně, paní ministryně Marksová. Že to nebudou muset řešit senátoři.

Ústavněprávní výbor doporučil změnit, nebo upravit tento návrh tak, aby ta výjimka nebyla neomezená, aby tam byl určitý věkový limit a současně příslušná léta odpracované praxe. Bude to možnost, nikoliv automatická výjimka ze vzdělání. Jak bohužel přiznali i zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí, kdybychom tu výjimku dnes neschválili, tak stejně vzhledem k tomu, jak nekvalitní je zákon o státní službě, tak stejně ta místa by nebyla obsazena a hrozilo by, že by některé činnosti nebyly v rámci státní služby zajištěny.

A tady se ptám samozřejmě - není zde přítomen ani ministr vnitra, ani paní ministryně práce a sociálních věcí, které se tento zákon z velké části týká - jaké koncepční kroky pro zkvalitnění, propustnost a zatraktivnění státní služby hodlají tito ministři a vláda dělat, tak aby vládu nemuseli zastupovat buď senátoři, nebo poslanci ústavněprávního výboru. Protože kromě záležitosti výjimky ze vzdělání pro určité profese, jak jsem zmínil, omezené určitým věkem a určitými léty praxe, ústavněprávní výbor také přijal některé pozměňovací návrhy, které ale ovšem z mého pohledu hasí požáry a nemohou řešit situaci a nekvalitní části toho služebního zákona. Jde pouze skutečně o hašení některých požárů. A je smutné, že vláda koncepční novelu, která by reagovala na problémy služebního zákona, dodnes do Poslanecké sněmovny nepředložila, a jak se zdá, už v tomto volebním období ani nepředloží.

Proto ty pozměňovací návrhy, které směřují k tomu, aby se více používal zákoník práce při určitých profesí, a ne služební zákon, my podpoříme.

Stejně tak podpoříme i pozměňovací návrh paní poslankyně Maxové, který se týká posudkové lékařské služby. Už dlouho se ví, jaká je personální - neutěšená - situace v rámci posudkové lékařské služby. A já žasnu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí to chce řešit jenom tak, že si prodlouží příslušnou lhůtu, kdy ty problémy chce řešit, a tím pádem se toho řešení nemusíme dočkat. Mám obavu, že se ho nedočkáme ani v té zkrácené lhůtě. Ale aspoň tady bude jasně stanovené pravidlo. A pokud v budoucnu ministr práce a sociálních věcí přijde s tím, že tu lhůtu chce opět prodloužit, tak by Poslanecká sněmovna měla toto odmítnout. ***

Apeluji tady nejen na ministryni práce a sociálních věcí, ale i na vládu, aby kritickou situaci z hlediska personálního zajištění lékařské posudkové služby řešila.

Shrnuji: Pokud projdou pozměňovací návrhy, které předložil ústavněprávní výbor, jsme připraveni jako klub TOP 09 tento zákon podpořit a očekáváme, že vláda alespoň připraví pro příští volební období koncepční změnu služebního zákona tak, aby státní služba byla více propustná pro lidi zvenku, to znamená z akademické sféry, ze sféry krajů, obcí, ze soukromé sféry a podobně.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  vládnímu návrhu zákona o zahraniční službě

22. 2. 2017

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vám představil dva pozměňovací návrhy, nebo souhrny pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Ten první do systému vložil pan předseda zahraničního výboru Karel Schwarzenberg a já ho v obecné rozpravě odůvodním. Za prvé se navrhuje doplnit zásady výkonu zahraniční služby o zásadu nedělitelnosti, a organicky tak navazuje na ostatní zásady, které jsou uvedeny v § 3 a jsou v souladu s odůvodněním, které je uvedeno v důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona. Obdobně jako požadavek dodržování kariérního systému zahraniční služby je zásada nedělitelnosti výkonu zahraniční služby úzce spojena se zásadou profesionality a zejména se zásadou udržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva a z práva Evropské unie.

Dále se navrhuje upravit § 12 v předloženém návrhu zákona o zahraniční službě. Účelem navrhovaných úprav je zajistit, aby v případech, kdy se na výkonu zahraniční služby státu podílejí v součinnosti s ministerstvem i další státní orgány nebo jiné právnické osoby, byl vždy explicitně zajištěn soulad se zásadami výkonu zahraniční služby, to znamená s důrazem na zásadu jednotnosti, profesionality a dodržování mezinárodních právních závazků. Obdobný cíl sleduje podle důvodové zprávy i předkladatel návrhu zákona. Cílem pozměňovacího návrhu je tedy vytvořit pro dodržování těchto v oblasti diplomacie mimořádně důležitých zásad jednoznačnější právní rámec.

Dále se pozměňovací návrh dotýká § 34. V § 34 v předloženém návrhu zákona se operuje s pojmem personální rada. Tento pojem byl v ministerstvu užíván nejméně od roku 1993 k označení poradního grémia ministra složeného ze seniorních vedoucích pracovníků ministerstva na úrovni vrchních ředitelů a náměstků, které se osvědčilo jako poměrně účinný nástroj zajišťující obsazování vedoucích míst v ministerstvu. Předložený návrh na nové znění § 34, které je obsaženo v pozměňovacím návrhu, včetně jeho nadpisu, nijak nezpochybňuje potřebnost existence určitých specializovaných profesních grémií, které napomáhají k uplatnění profesních a kariérních kritérií v zahraniční službě. Navrhuje však stanovit základní požadavky na členy takových grémií tak, aby mohli svoji úlohu v rámci zahraniční služby jako velmi specifického oboru státní služby reálně plnit. S tímto cílem navrhuje rovněž nastavit základní pravidla postavení těchto profesních grémií ve vztahu ke státnímu tajemníkovi a potažmo i k ministrovi. Po vzoru obdobných zákonů v některých jiných evropských zemích přitom realisticky počítá i s tendencí ministrů profesní a kariérní kritéria neklást vždy na první místo, ale počet výjimek navrhuje explicitně kvantifikovat tak, aby neumožňovaly ještě větší rozsah. Stanovení názvu jednotlivých profesních grémií, počtu jejich členů, přesnějšího vymezení, postavení apod. navrhuje předložený pozměňovací návrh upravit na úrovni služebních předpisů.

V § 39 pozměňovací návrh navrhuje doplnění omezení možnosti odvolat vedoucího zastupitelského úřadu bez uvedení důvodu pouze na případy nestandardních nominací. V případě kariérních diplomatů předpokládáme nastavení výběrových postupů v ministerstvu tak, aby byli uchazeči o nominaci předem řádně posuzováni z hlediska odborných, kariérních a osobnostních předpokladů. I takto nominované osoby jistě mohou být ze svého místa později předčasně odvolány. Může se tak ale stát pouze z nějakého konkrétního závažného a prokazatelného důvodu.

V § 41 odst. 1 se navrhuje doplnit explicitně podmínění možnosti zaměstnání rodinného příslušníka plněním příslušných předpokladů a požadavků pro výkon služby nebo práce na daném administrativním či jiném technickém systemizovaném místě.

Pokud jde o § 41 odst. 2, tam je účelem navrhované změny vtáhnout do odstavce 2 pouze případy zcela legitimního obsazení míst se specifickou odbornou agendou.

A v § 41 odst. 3 navrhované znění transparentně připouští možnost nominovat na vedoucí místo v zastupitelském úřadu výjimečně osobu, která není kariérním diplomatickým pracovníkem s dlouholetými zkušenostmi v zahraniční službě. Zároveň stanovuje minimální nezbytné předpoklady, které musí i takto nominovaná osoba splňovat, a to po vzoru obdobných zákonů některých jiných evropských zemí, z hlediska obsazování na základě kvalifikace a jiných požadavků.

Tolik tedy pozměňovací návrh, který do systému vložil pan předseda zahraničního výboru.

A já bych ještě krátce uvedl další pozměňovací návrh, ke kterému se také přihlásím v podrobné rozpravě, a to je určitá vstřícná rodinná politika ve vztahu ke kariérním diplomatům. V tomto návrhu totiž tato rodině vstřícná politika chybí. Na vysílání pracovníků s dětmi by měl podle mého názoru zákon pamatovat, alespoň v tom smyslu, že do vhodných teritorií má pracovník právo žádat o podmínky pro vyslání rodiny včetně dětí školou povinných. Snaha škrtat za každou cenu ve výdajích na školné např. v nedávné minulosti způsobila, že do Londýna nebylo možné vybrat pracovníka s rodinou. Náklady na školy jsou zde tak vysoké, že je nelze hradit. A Ministerstvo zahraničních věcí bohužel z neznalosti namítalo, že ve veřejných školách bude místa dost, což pak praxe ukázala, že tomu tak nebylo. Ve výsledku se česká diplomacie dlouhodobě chová k pracovníkům s dětmi více macešsky než ke svobodným a nesezdaným. Navrhuje se tedy doplnit v tomto smyslu příslušný odstavec do odstavce 48.

Pracovní doba, jak je popsána v § 49, sice pamatuje na přesčasy diplomatů, kteří mají společenské povinnosti, ale nezmiňují se přesčasy i technických pracovníků, kteří mnohdy nemají ani kdy si vybrat všechny napracované hodiny. Doporučujeme upozornit na tuto asymetrii, více než polovina pracovníků je v tomto textu návrhu zákona zapomenuta. Docela by stačilo dosavadní formulaci škrtnout a nahradit uvedením "pracovní a služební dobu upravuje zvláštní předpis". A ten by potom stanovil i ty náležitosti jiných, tedy technických a obslužných pracovníků na zastupitelských úřadech.

Chci ocenit také § 51 o mateřské dovolené a o zacházení s těhotnými ženami. Doposud se totiž takové osoby nacházely mimo zákon a jejich postavení záviselo jen na dobré vůli příslušných vedoucích pracovníků.

Takže tolik můj pozměňovací návrh, který má podpořit řekněme i rodinnou politiku v rámci dlouhodobého vysílání na zahraniční mise. K oběma pozměňovacím návrhům, které jsem zde předložil a odůvodnil, se přihlásím v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu zákona o advokacii

1. 2. 2017

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás za předkladatele, kteří jsou v tomto případě napříč politickým spektrem, seznámil stručně s novelou zákona o advokacii. Chci předně zdůraznit, že se jedná o technickou novelu, jejíž potřeba vznikla z hlediska aplikace současného zákona o advokacii, který již řadu let nebyl novelizován, a praxe si vyžádala některá zpřesnění.

Tento zákon zahrnuje tři okruhy změn proti současnému stavu. Za prvé to je příprava advokátních koncipientů a změna režimu advokátních zkoušek. Za druhé je to rozšíření nástrojů kárné odpovědnosti České advokátní komory vůči advokátům, kteří se proviní jak proti stavovským předpisům, tak z hlediska zákona o advokacii. A pak jsou to jednotlivé dílčí změny, které reagují na nedostatky v praxi.

Když se krátce vyjádřím k tomu prvnímu okruhu řešených problémů, tak z hlediska vstupu do advokátního stavu hraje velkou roli kvalita a délka přípravy na výkon advokacie. Ta je v současné době vtělena do tříleté právní praxe advokátního koncipienta, přičemž podmínkou pro zápis do seznamu advokátních koncipientů mimo jiné pracovní poměr k advokátovi nebo advokátní společnosti, a to na příslušnou dobu, která je stanovena. Novela do zákona vnáší legislativní zakotvení role školitele. Zdůrazňuje jeho zkušenosti potud, pokud umožňuje, aby sám vychovával a vedl koncipienta po určitou dobu. Zároveň skutečně směřuje k tomu, aby se advokát, který školí koncipienta, tomuto koncipientovi mohl věnovat a bylo zajištěno, že příprava každého z nich bude - že této přípravě bude věnován příslušný, patřičný prostor a odbornost.

Druhým významným činitelem vstupu do profese advokáta je advokátní zkouška, která je dle zákona podmínkou pro zápis do seznamu advokátních koncipientů. Přestože existují i jiné druhy zkoušek, které jsou postaveny na roveň advokátní zkoušce a umožňují tak propustnost mezi profesemi advokáta, soudce, notáře, soudního exekutora, největší množství osob zapisovaných do seznamu advokátů jsou každoročně osoby, které složily advokátní zkoušku, což představuje zásadní filtr pro vstup do profese advokáta. Správné nastavení zkoušky má samozřejmě zásadní vliv na úroveň znalostí a dovedností nových advokátů. Doplňuje se tedy do současné podoby písemné zkoušky, která obsahuje případovou studii, i test, všeobecný test znalostí. A samozřejmě zůstává v platnosti ústní zkouška advokáta. Tak by se tedy zkouška nově dělila na tři části - písemný test, který má charakter připouštěcího a lze jej v případě neúspěchu uchazeče kdykoliv opakovat, písemná část zkoušky, která zahrnuje případové studie na jednotlivá odvětví práva a doložení praktických dovedností, a potom tedy ústní zkouška.

Dalším významným bodem této novely je rozšíření nástrojů kontrolní a kárné pravomoci České advokátní komory. Nově by byla možnost odejmout knihu o prohlášení o pravosti podpisu, která dá komoře oprávnění knihu fakticky odejmout, a to na dobu stanovenou v příslušném kárném rozhodnutí, tedy od šesti měsíců až do tří let, dojde-li komora ke zjištění, že kárného provinění se advokát dopustil v souvislosti s činěním prohlášení o pravosti podpisu. Zároveň s tím se navrhuje, aby představenstvo mělo možnost operativně zabránit páchání dalších kárných provinění v souvislosti s knihou s tím, že knihu na návrh předsedy kontrolní rady zadrží na dobu příslušného disciplinárního řízení.

Dalším novým kárným opatřením vůči advokátovi, který poruší ať už stavovský předpis, nebo zákon o advokacii, je dočasný zákaz výkonu činnosti podle zákona o advokacii. Stávající kárná opatření neobsahují specifický nástroj, kterým by bylo možno postihnout činnost advokáta, když se proviní např. při správě majetku klienta v rámci úschovy. Tento nástroj umožňuje zavedení dočasného zákazu výkonu činnosti, tj. dočasný zákaz provádění advokátních úschov v případě zjištění, že se advokát dopustil kárného provinění v souvislosti s prováděním úschov. Obdobně jako u odnětí knihy by byla dána zároveň možnost, aby představenstvo mohlo předběžně vyslovit zákaz výkonu této činnosti po dobu kárného řízení.

Kromě těchto zmíněných navrhovaných změn, částečně tedy koncepčního charakteru, se navrhují některé dílčí změny zákona, které se týkají jednotlivých zákonných institutů. Důvodem pro jejich přijetí je snaha o konkretizaci práv a povinností advokátů na základě poznatků z kárné praxe.

Jde zejména o následující oblasti: Výslovné umožnění pozastavení výkonu advokacie na základě vlastní žádosti advokáta. Dále je to vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu povinnosti být pojištěn. V současné době se tak může dít pouze na základě kárného řízení, což je zdlouhavé a neefektivní. Dále je to zpřesnění, od kterého okamžiku může advokát doposud vykonávající advokacii ve společnosti začít vykonávat advokacii jiným způsobem. Rozvolňuje se také povinnost advokáta odmítnout poskytnutí právních služeb v případě, kdy dotčené strany nemají výhrady k tomu, aby byly právní služby advokátem poskytnuty. Limit pojistného plnění musí být ze zákona přiměřený újmě, ke které došlo, za kterou advokát může nést odpovědnost v rámci jednotlivých právních případů, čímž se má zamezit situaci, aby advokát byl sice pojištěn, ale na mnohem nižší limit pojistného plnění, než odpovídá té újmě, kterou může při poskytování daných právních služeb způsobit.

Já bych chtěl na závěr dodat, že vláda vyjádřila s návrhem tohoto zákona souhlas. Samozřejmě jsme připraveni debatovat, pokud tento návrh bude propuštěn do druhého čtení, v ústavněprávním výboru o příslušných změnách, úpravách. S ohledem na povahu této novely a vlastně souhlas dotčených subjektů, včetně exekutivy, vás žádám o propuštění tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

***

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, krátce zareaguji na vystoupení kolegů v rozpravě. Nejdříve vaším prostřednictvím k panu poslanci Karamazovovi. To je určitě zajímavý námět - výši částky za zkoušku zakotvit přímo do zákona. Samozřejmě tím, že stejně jako v jiných právnických a justičních profesích se zakotvuje test všeobecných znalostí, tak je otázka, jestli je nutné fixovat tu částku přímo do zákona, protože i jiné justiční profese to takto nemají, ale já se určitě v rámci projednání ve výboru nebráním tomu, abychom tam určitý limit zakotvili. Nemusí to být samozřejmě řečeno zcela přesně, ale určitý limit výše poplatku za zkoušku zakotvili.

Pokud samozřejmě budu reagovat na kolegy Stupčuka a Filipa, vaším prostřednictvím, určitě si budeme i ve výboru dávat pozor na to, abychom míru těch nových povinností jak koncipientů, advokátů, ale i oprávnění komory, aby to bylo vyvážené. Nicméně na druhou stranu, byly tady v minulosti některé případy porušení zákona, porušení nějaké kárné odpovědnosti a povinnosti. Byly ty případy medializované, a proto si například myslím, že ta nová sankční ustanovení advokátní komory z hlediska odejmutí knihy o prohlášení pravosti podpisů nebo možnost dočasně zakázat výkon činnosti je namístě. A toto zde na rozdíl od jiných profesí chybělo.

Pokud jde samozřejmě o neúčast ministra spravedlnosti, tak skutečně tento zákon se připravoval již delší dobu. Ministerstvo spravedlnosti se nemělo s ohledem na nějaké jiné své úkoly k tomu předkládat tento návrh. Jenom ještě dodávám, že ty zákony, které se týkají profesních komor, to není jenom tento zákon, ale jsou často předkládány cestou poslaneckých návrhů zákonů. A my jsme právě na ústavněprávním výboru naznali, že této normě, které nebyla věnována pozornost v minulosti, je dobré se věnovat, a proto je dobře, abychom ji postoupili do druhého čtení a případně ji upravili. Samozřejmě povedeme i diskusi o tom, jak dlouhou má mít advokát praxi pro to, aby školil koncipienta. Tam jsem připraven, a za předkladatele to avizuji, případně se shodnout na úpravě tohoto návrhu zákona.

S ohledem na časové limity, které má tato Poslanecká sněmovna, a s ohledem na povahu této novely si vám dovoluji navrhnout, abychom zkrátili lhůtu pro projednání ve výboru na třicet dnů. Děkuji.

Vystoupení k  návrhu na zřízení stálé komise Poslanecké sněmovny k Ústavě a k mezinárodním smlouvám

17. 1. 2017

Děkuji za slovo. Pěkný večer. Já navážu na kolegy. Vzhledem k tomu, jak se diskuse vyvíjí, tak to vypadá, že skutečně není v Poslanecké sněmovně na konci volebního období vůle vytvářet stálou komisi pro Ústavu a mezinárodní smlouvy.

Myslím si, že předseda ústavněprávního výboru, který vede i podvýbor pro Ústavu a parlamentní procedury, by měl svolat tento podvýbor, shromáždit dosavadní návrhy, které tady byly podány, přizvat k tomu zástupce odborné veřejnosti a ponechat tyto podklady pro příští volební období, tak aby se skutečně ze změny Ústavy nestal nějaký předvolební populismus. Ostatně předpokládám, že kandidující politické strany představí svoje návrhy na změnu Ústavy. A k tomu samozřejmě se nemusí scházet v komisi, ale mohou je prezentovat zcela samostatně. Takže já si také myslím, že vytvářet tuto komisi i při tomto názorovém nesouladu v Poslanecké sněmovně je zcela zbytečné a že by se měl maximálně k tomu sejít příslušný podvýbor ústavněprávního výboru pro Ústavu a parlamentní procedury.

A jen dodávám, že je samozřejmě škoda, že se nedostalo na další body, ale zítra budu navrhovat. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti

17. 1. 2017

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já se samozřejmě vyjádřím ke stanovisku Senátu v závěru svého vystoupení, byť musím jako zpravodaj ústavněprávního výboru připomenout, že to byl ústavněprávní výbor, který když jsme ještě projednávali ústavní zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tak přijal usnesení, ve kterém požádal předsedu Poslanecké sněmovny, aby svolal jednání poslaneckých klubů k dohodě na tomto ústavním zákonu. K tomuto setkání nedošlo a následně byl, což nebývá v parlamentní demokracii zase až tak často zvykem, upraven ústavní zákon na prostý zákon v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Bylo to až při hlasování ve třetím čtení. Přitom vláda předložila sem ústavní zákon, na kterém je nutná shoda kvalifikované, tedy třípětinové většiny poslanců.

Senát poměrně jasnou většinou tento návrh už nyní prostého zákona zamítl pro jeho možnou kolizi s Ústavou ČR. Já si myslím, že bychom neměli být lhostejní k tomuto poměrně jasnému stanovisku Senátu, protože Senát, jak známo, má být i určitou pojistkou ústavnosti a pojistkou chyb, ke kterým dojde v Poslanecké sněmovně, a já si myslím, že pakliže se ústavní zákon na půdě této Sněmovny v průběhu legislativního procesu nahradil prostým zákonem a neupravily se minimálně ty pasáže, které kolidovaly s Ústavou ČR, a mám tím na mysli nyní, a jak na to upozornil Senát, článek 101 odst. 3, který jasně říká, že územní samosprávné celky, to znamená obce a kraje, jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a - zdůrazňuji - hospodaří podle vlastního rozpočtu. Toto ústavní právo nelze prostým zákonem omezovat. K tomu došlo přijetím právě zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a senátoři už avizovali, že pokud tento zákon opětovně Poslanecká sněmovna schválí, tak se obrátí na Ústavní soud pro minimálně kolizi s článkem 101 odst. 3.

Myslím, že při tomto vědomí bychom neměli tento zákon podpořit a měl by legislativní proces být zahájen od začátku. Samozřejmě nemohu jako zpravodaj řešit politické konsekvence toho, že je to pouze jakási hra na rozpočtovou odpovědnost, ale jako zpravodaj jsem vás měl upozornit na to, že bychom v této věci měli dát za pravdu Senátu a neměli bychom hlasovat o normě, která, pokud jde o práva samosprávných celků - obcí a krajů - je a může být v kolizi s Ústavou. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k  návrhu novely volebního zákona

13. 1. 2017

Pěkné dopoledne, dámy a pánové. Já jenom krátce shrnu stanovisko poslaneckého klubu TOP 09.

Myslím si, že není nutné dělat z tohoto zákona nějaké politikum a hrát nějaké politické či národní vášně. My také podpoříme pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, protože skutečně volební právo cizinců s přechodným pobytem by mohlo být v některých situacích zneužito, a jestli se nemýlím, evropské předpisy nám nutí uznatelnost tohoto volebního práva pro cizince s trvalým pobytem. Takže si myslím, že budeme v souladu i s evropskými předpisy. Také doplňuji, že celá řada evropských zemí nerozeznává institut trvalého a přechodného pobytu a hovoří spíše ve velké části zemí o trvalém pobytu. Takže myslím, že to je v pořádku, a my tento návrh ústavněprávního výboru podpoříme.

Já bych chtěl také ještě dodat, ono to tady nepadlo, že na tuto změnu volebního zákona čekají potenciální kandidáti na prezidenta republiky, protože tento zákon upravuje některé podmínky z hlediska petice kandidáta pro přímou volbu prezidenta republiky s tím, že se tam doplní nový údaj, a to číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu. Já i tuto část novely volebního zákona chci podpořit, protože Ústavní soud jasně vydal nález v tom smyslu, že u té předchozí přímé volby prezidenta republiky byly velké problémy s věrohodností a autentičností podpisů petentů. Je jasné, že bychom se v Poslanecké sněmovně neshodli na změně Ústavy, tak zůstane zachován ten počet podpisů 50 tisíc. Ale musíme zareagovat na nález Ústavního soudu a myslím si, že číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu není zneužitelné, není veřejně dostupné, a tudíž povede k větší věrohodnosti podpisů.

Takže za náš poslanecký klub mohu deklarovat, že my s tímto návrhem novely volebního zákona, bude-li schválen ten pozměňovací návrh, nemáme problém a jsme připraveni ho podpořit. Děkuji.

Vystoupení k  návrhu novely o střetu zájmů

11. 1. 2017

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, původně jsem myslel, že nebudu vystupovat, ale aby to skutečně nebyla jenom debata koaličních poslanců.

Já jsem poněkud šokován, kdy k této diskusi dochází. My dnes potřetí máme hlasovat o tomto zákonu, máme se vyjádřit k vetu prezidenta republiky, a nyní jsme svědky, jak poslanci hnutí ANO, kteří nevystupovali ani ve druhém čtení, ani ve třetím čtení, ani v případě, kdy vrátil zákon Senát, zdržují toto projednání a chtějí tak chránit byznys a podnikání svého předsedy.

A v reakci na pana poslance Vondráčka prostřednictvím pana předsedajícího: Kolik pozměňovacích návrhů poslanci ANO předložili ve výborech k tomuto návrhu zákona a k této věci, o které se bavíme? Pane kolego, žádný. Vy jste to odflákli. Vy jste při jednání na výborech pouze hájili podnikání svého předsedy a skutečně jste žádné vlastní návrhy nepředložili. To, co tady říkáte, říkáte až teď, v momentu, kdy ve skutečnosti máme hlasovat o vetu prezidenta republiky. Nechápu to, vy jste prostě se do té diskuze nezapojili. Já vám jen připomenu, že tento zákon se projednával celý loňský rok. A vy jste skutečně nemakali, jak jste měli ve svých sloganech, a vy tady teď pouze zdržujete toto projednání.

Chtěl bych tedy skutečně vyzvat k tomu, abychom se už věnovali hlasování a těm dalším důležitým bodům, které visí na monitoru, a myslím si, že jsou také důležité pro občany této země.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona

9. 12. 2016

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl požádat o podporu mého pozměňovacího návrhu uvedeného pod písm. A6, který vypouští podle mého názoru zbytečnou a nesmyslnou zátěž na věřitele, pokud tedy prokazuje pohledávku, protože to ustanovení mimo jiné říká, že je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci, povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem. Pak je tam ještě vykonatelné rozhodnutí nebo notářský zápis anebo potvrzením auditora. Já pokládám požadavek na dokládání pohledávky uznání dlužníka s ověřeným podpisem za skutečně zbytečnou zátěž. Obdobnou připomínku v připomínkovém řízení uplatnila Česká národní banka. Zástupce Nejvyššího soudu i při jednání ústavněprávního výboru tento návrh podpořil, a když poprvé hlasoval ústavněprávní výbor, tak i tento můj návrh podpořil. Z mého pohledu ta ustanovení, která brání těm šikanózním návrhům, jsou jiného charakteru, jsou v jiných částech zákona a není nutné takto zatěžovat věřitele těmito novými požadavky.

Tolik k tomuto pozměňovacímu návrhu a teď spíš mám dotaz na pana ministra a určitý apel. Já jsem totiž v médiích zaznamenal, že už se pracuje na další novele insolvenčního zákona. My jsme tady čekali na tuto novelu, dostali jsme se dnes ke třetímu čtení. Já bych očekával, že předkladatel nechá tuto novelu určitou dobu působit, vyhodnotí její dopady, a pak teprve začne připravovat změny. A přitom údajně v připomínkovém řízení už tedy probíhá jiná novela tohoto zákona, kterou bych si dovolil označit za určitý morální hazard s neplacením dluhů. Na základě této novely se zruší některé současné požadavky na oddlužení a z mého pohledu tím předkladatel v podstatě říká: dluhy se nemusí platit.

Takže já bych chtěl apelovat na pana ministra, aby nám nepřekládal v řádu několika měsíců nové novely, ale aby nechal skutečně to právo nějakou dobu působit, a teprve až se vyhodnotí ta novela, která zřejmě dnes bude schválena, aby připravoval nějaké další radikální změny, protože ty časté novely zaplevelují náš právní řád a myslím si, že i znejisťují ty, kterých se mají týkat.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novely zákona o Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní

30. 11. 2016

Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zcela jednoduchý pozměňovací návrh spočívající v tom, že za dosavadní část sedmou by se vložila nová část osmá, což by bylo zrušovací ustanovení. Na základě tohoto ustanovení by se zákon 112/2016 o evidenci tržeb zrušil.

Vidíme skutečně hodně zmatků, nejasností, nerovného zacházení státu vůči podnikatelům, nové a nové výjimky, které tuto nerovnost mezi podnikateli a zároveň diskriminaci podnikatelů jenom posiluje. Takže zákon o evidenci tržeb obsahuje řadu nedostatků. Již v samotném principu postupného zavádění povinné evidence tržeb pro určité podnikatele, tedy některé, a to bez logického a spravedlivého odůvodnění, je skryta diskriminace jednotlivých podnikatelů. Současně systém evidence tržeb není dobře připraven ani po technické stránce a představuje vysokou míru právní nejistoty pro samotné uživatele a adresáty této normy. Vzpomeňme si i dopadů na kybernetickou bezpečnost, neprojednání v Radě vlády pro informační společnost, založení státního podniku v rozporu s tehdy platnou legislativou a podobně.

Ministerstvo financí navíc prostřednictvím svých metodik vydávaných k tomuto zákonu, které vysoce přesahují rámec pomůcky, kterou může použít, začasté jsou i v rozporu se zákonem, fakticky nahrazuje platné právní předpisy a záměrně a bezprecedentně ignoruje základní pilíře demokratického právního státu o dělbě moci, neboť se jedná o nepřípustné zasahování moci výkonné do moci zákonodárné. Je to také o tom, že některé výjimky měly být například stanoveny nařízením vlády, přitom o nich bylo rozhodnuto narychlo vydanou metodikou Ministerstva financí.

Nejen z těchto důvodů se jako nejoptimálnější řešení jeví celý zákon o evidenci tržeb zrušit. Já se pak podrobně k tomuto zrušovacímu ustanovení, kterým by byl zrušen zákon o evidenci tržeb, přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu novely trestního zákoníku

16. 9. 2016

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, původně jsem se chtěl tedy přihlásit s řádnou přihláškou, nicméně nastaly faktické poznámky, takže toho taky využiji.

Nebudeme, jak řekl náš předseda klubu, vetovat zrychlené projednání, nicméně tady musím říct několik základních informací. Není vinou Sněmovny, že to projednáváme v pátek odpoledne. Na druhou stranu, jestli se nemýlím, tak ty závazky, které tím máme naplnit, máme mít schválené nebo účinné do února příštího roku, takže tady zase není takový spěch na to, abychom museli schvalovat v prvním čtení. Ale jak říkám, nechceme to blokovat a chceme o této věci řádně jednat už v prvním čtení.

Nicméně musím dodat, že nerozumím na jedné straně liknavosti, pro kterou to Ministerstvo spravedlnosti poslalo na poslední chvíli, a na straně druhé, jestli mám správné informace, k transpozici má dojít do února příštího roku, i přesto, že jsme jeden ze států Evropské unie, který má v tom schvalovacím procesu docela zpoždění, a díky tomu, že ministerstvo to sem neposlalo o pár měsíců dříve, nám to neumožní tedy o tom náležitě diskutovat.

Ještě jenom navíc doplním, že bychom si taky měli vyjasnit, o čem budeme hlasovat. Protože se samozřejmě zpřísňuje, zavádí se trest odnětí svobody třeba až na deset let za šíření informací přes internet, sociální sítě. Jenom doufám, že v případě schválení této novely orgány činné v trestním řízení budou přistupovat rozumně, že na jedné straně bude stíhán terorismus a na straně druhé to nebude zneužíváno vůči nějaké svobodě projevu, že tam bude proporcionalita a ta přiměřenost využívání těch poměrně přísných paragrafů. Ale přišla k tomu celá Evropa. (Předsedající upozorňuje na skončení času pro faktickou poznámku.)

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti

7. 9. 2016

Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás informoval o usnesení z ústavněprávního výboru z 34. schůze ze dne 3. června 2015.

Po odůvodnění náměstka ministra financí a zpravodajské zprávě ústavněprávní výbor přerušuje projednávání tisku 411 a za druhé žádá předsedu Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka o svolání schůze zástupců všech poslaneckých klubů k návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti za účelem nalezení dostatečné podpory pro přijetí tohoto návrhu ústavního zákona.

Já k tomu jenom dodávám, že podle mých informací ke svolání tohoto jednání zástupců všech poslaneckých klubů nedošlo. Proto avizuji, že se hlásím do rozpravy a dovolím si Poslanecké sněmovně navrhnout procedurálně další postup. Děkuji za pozornost.

***

Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se také krátce vyjádřil v rámci sloučené rozpravy. Pan zpravodaj Votava tady připomněl, že uvedený návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti a navazující tisky jsou rok a půl zaparkované v Poslanecké sněmovně. Rok a půl. A během tohoto roku a půl proběhlo pouze jedno jednání se zástupci poslaneckých klubů zastoupených v Poslanecké sněmovně, byť vládní koalice ví, že k přijetí ústavního zákona potřebuje třípětinovou většinu poslanců. Zdaleka tedy nebylo vyčerpáno jednání poslaneckých klubů, a jak jsem se dozvěděl z médií, vládní koalice rezignovala na ústavní zákon, chce ho tzv. vykostit a přesunout ustanovení z ústavního zákona do prostého zákona a ten tady odhlasovat. Bylo by dobré, aby to tady bylo jasně řečeno, protože v tuto chvíli ústavní většina nějaké dohody k ústavnímu zákonu o pravidlech v rozpočtové odpovědnosti není a jsou tady již připraveny pozměňovací návrhy, které přesouvají část z ústavního zákona do prostého zákona. To znamená, že je tady nezájem jednat s opozicí a s opozičními poslaneckými kluby.

Samozřejmě se nevyslyšela ani výzva ústavněprávního výboru. Já proto podávám procedurální návrh, aby Poslanecká sněmovna za prvé přerušila projednávání tisku 411, ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, a ve smyslu usnesení ústavněprávního výboru abychom současně pověřili předsedu Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, aby svolal setkání zástupců všech poslaneckých klubů k návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti. Dávám tento návrh jako procedurální návrh. Děkuji.

 

Vystoupení k návrhu novely volebního zákona

6. 9. 2016

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Měl jsem podobnou připomínku jako můj předřečník. Já jsem upozorňoval už při projednávání v Poslanecké sněmovně, že na jedné straně zavádíme volební limity na výdaje stran na volební kampaně a na druhé straně umožňujeme, že ten zákon je velmi děravý a dá se v celé řadě věcí obcházet. Na jednu takovou věc přišli senátoři. Mně to přišlo docela hodně absurdní, aby negativní kampaň konkurence na jinou politickou stranu byla připočítána té straně, o které je řeč nebo vůči které je ta negativní kampaň dělána. Mělo by to být přece směřováno k tomu zadavateli reklamy nebo té volební kampaně. A toto je jeden z příkladů. A je jasné, že takových děr v tomto zákoně je skutečně více.

Děsím se těch nejbližších voleb, na které se bude vztahovat tento volební zákon, a jsem velmi zvědavý, jak si nově vytvářený Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran s tímto poradí. Úřad si nepochybně ani neporadí s tím, když soukromé firmy budou platit a hradit volební kampaň, když soukromé firmy budou platit reklamní spoty a politici v nich budou vystupovat, jak jsme viděli v reklamě na vodňanské kuře.

Takže takovýchto děravých míst tento zákon bohužel obsahuje velmi mnoho. Takže nechci, abychom tady říkali, že jsme udělali hodně pro nějakou transparentnost financování politických stran. A právě pro tu děravost a neaplikovatelnost v některých případech my nemůžeme podpořit ani tu verzi, kterou schválil Senát. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k návrhu novely zákona o prokazování původu majetku

6. 9. 2016

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já se také za klub TOP 09 krátce vyjádřím k tomuto návrhu, který se snad rok a půl projednává v Poslanecké sněmovně. Tady aspoň vidíme, jaká že to byla údajná priorita vládní koalice. V rámci koalice došlo k licitaci té částky, která se týká neevidovaného majetku, nebo rozdílu mezi příjmem a tímto majetkem. Hnutí ANO prosazovalo desetimilionovou hranici, sociální demokracie pětimilionovou a pak se to někde zastavilo na sedmimilionové hranici.

My od počátku říkáme, že spekulanti, podvodníci dostali možnost se na tento zákon rok a půl připravit. Tento zákon nepovede k ničemu jinému než k udávání, bonzování a hlášení daňové správě o majetkových poměrech známých, sousedů a podobně. Je to norma zcela neúčinná, protože všichni spekulanti a podvodníci bohužel, a právní řád nebyl v tomto napraven, mohou jaksi umísťovat svoje majetky a finanční hodnoty do daňových rájů, offshore a podobně, skrývat jej ve svém podnikání, a to tato norma vůbec neřeší a nenapravuje. Zasahuje pouze do lidské svobody v tom smyslu, že poctiví daňoví poplatníci budou muset na základě udávání a bonzování dokládat svoje legálně nabyté příjmy na základě tohoto udávání.

My jsme proto i tento zákon zařadili na seznam nesvobody a nepodpoříme ani senátní verzi, ani verzi schválenou v Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost. 

Vystoupení k návrhu novely zákona o prokazování původu majetku

1. 7. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil jménem poslaneckého klubu TOP 09 k předloženého zákonu, resp. k novelám stávajících zákonů.

TOP 09 zařadila tento zákon na seznam nesvobody, a to z toho důvodu, že tento zákon skutečně bude obtěžovat, pokud bude schválen, poctivé daňové poplatníky a poctivé občany, protože již dnes má finanční celní daňová správa a orgány činné v trestním řízení celou řadu nástrojů na to, jak stíhat šedou ekonomiku, nelegální majetek a majetkovou trestnou činnost. I sama vláda přiznává, že tento zákon nebude mít žádné zvýšené dodatečné finanční efekty, že to je nějaký doplňkový nástroj. Tento zákon se tady projednává více než rok, to znamená, že ani vládní koalice nějakým způsobem neprosazovala jeho projednání, a zdá se, že to není žádná priorita, jak říká vládní koalice.

Já samozřejmě tady zmíním i ty zcela konkrétní důvody. Ten zákon, a řekla to i Legislativní rada vlády, může být v některých ohledech i protiústavní z hlediska doměření penále ve výši sto procent, což může být likvidační, protože stoprocentní sankce by měla být nepřípustná. Už ta lhůta až deset let zpětně prokazovat svůj majetek pro občany, kteří nepodnikali, a nemají tedy povinnost si archivovat a schovávat účtenky a svoje doklady, je přehnaná. A představa, že v rámci nějakých sousedských udání bude někdo muset zpětně prokazovat, jak nabyl svůj majetek, svoji nemovitost, dům a podobně, je skutečně o obtěžování občanů, nikoliv o tom, jak trestat a postihovat podvodníky, spekulanty a šedou ekonomiku. Mimochodem ti podvodníci a spekulanti dostali více než rok času na to, aby se na tento zákon připravili. To znamená, mají možnost se připravit i na to, že tento zákon bude řešit rozdíl mezi příjmy a evidovaným majetkem od sedmi milionů, což je nějaká hranice, která vznikla jakousi licitací ve vládní koalici. Tento zákon naopak vůbec neřeší to, když někdo tzv. ukryje svůj majetek do firmy a podniká v rámci své firmy nebo když obchoduje směrem k daňovým rájům nebo přes zahraniční firmy. Na to tento zákon v žádném případě nedosáhne. To znamená, tato norma je zcela neúčinná, je to pouze plnění předvolební vábničky koaličních stran.

A já bych na závěr konstatoval, že TOP 09 podporuje samozřejmě plošná majetková přiznání u politiků, veřejných funkcionářů, ale odmítáme obtěžování poctivých daňových poplatníků a poctivých plátců daní. Proto nemůžeme tento zákon podpořit a proto jsem navrhl jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novely zákona o právu shromažďovacím

12. 7. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás v krátkosti seznámil s postojem poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové k této novele.

My jsme nepodpořili už tu poslaneckou verzi novely shromažďovacího zákona, a to zejména z toho důvodu, že podle našeho názoru v některých ustanoveních narušuje a prolamuje shromažďovací právo, které je garantováno Listinou základních práv a svobod, zejména pokud jde o možnost úředníka při určité situaci přemístit nebo určit jiné místo shromáždění, než na které bylo svoláno. Toto vidíme, že může být velmi zneužito v politickém boji a může to narušovat shromažďovací právo, protože si myslím, že je velmi důležité i to místo, na které je shromáždění svoláno, a pakliže bude úředníkem na místě na základě možného politického zadání rozhodnuto o jiném místě shromáždění, tak to je skutečně nepřijatelný zásah do shromažďovacího práva.

Bohužel, ani senátní verzi nemůžeme podpořit, protože zavedla velmi neurčitý pojem, že shromáždění, které reaguje na nově vzniklou situaci, se nemá nebo nemusí oznamovat. Dovedeme si představit různé nacionalistické, ultrapravicové, ultralevicové bojůvky, které budou reagovat na pokojná shromáždění a budou říkat: no my reagujeme na nově vzniklou situaci. Takže to je velmi vágní, až nebezpečné ustanovení, které se do tohoto návrhu dostalo.

V neposlední řadě také oba návrhy nepodpoříme i z toho důvodu, že zde v Poslanecké sněmovně neprošel můj návrh, který se vztahoval k ochraně pamětních míst vybraných státních svátků z hlediska připomenutí jejich účelu a jejich místa. Takže z těchto důvodů nemůže náš poslanecký klub ani senátní, ani poslaneckou verzi podpořit, a proto budeme hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

  

Vystoupení k návrhu novely Ústavy České Republiky

13. 7. 2016

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se i já přimluvil za to, abychom propustili tento návrh změny Ústavy do druhého čtení. Tento návrh získal podporu v podvýboru pro Ústavu ústavněprávního výboru. A není to první návrh, který bychom propustili do druhého čtení, protože jsme už před časem propustili do druhého čtení návrh ústavní změny od poslanců KSČM, který se týká toho, že by poslanec ztratil mandát v případě pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin. Takže je potřeba říci, že už ústavněprávní výbor projednává, nebo má k projednání jinou novelu Ústavy.
Bohužel musím konstatovat, že je tady také zaparkovaný vládní návrh, který nevyslyšel některé návrhy opozičních stran a je předmětem pouze dohody ve vládní koalici.

Samozřejmě si uvědomujeme, že k přijetí ústavní změny je příslušná kvalifikovaná většina v obou komorách českého Parlamentu, ale o tom se dá samozřejmě jednat právě při podrobném projednání, protože z věcného hlediska tento návrh má podporu nejen v podvýboru ústavněprávního výboru pro Ústavu a parlamentní procedury, ale má podporu i odborníků na ústavní právo, a jak jsme se přesvědčili při nedávné návštěvě ústavněprávního výboru v Brně na Ústavním soudu, má tento návrh i podporu Ústavního soudu samozřejmě i s přihlédnutím k některým modifikacím ve druhém čtení, protože jak už řekli moji předřečníci, paní poslankyně Benešová a hlavní předkladatel kolega Ženíšek, není žádoucí opakovat mandát u soudců Ústavního soudu, protože při tom potenciálním opakování mandátu hrozí, že v závěru prvního funkčního období buď budou přizpůsobovat svá rozhodnutí momentální politické většině v Senátu, nebo naopak, v Senátu schváleni nebudou, protože bude hodnoceno, jak rozhodovali v konkrétních rozhodnutích, usneseních či o nálezech Ústavního soudu.

Takže myslím, že vzhledem k tomu, že jiný návrh novely Ústavy už máme v ústavněprávním výboru ve druhém čtení, není problém tam propustit i tento návrh. Možná se aspoň, nevím, jestli v tomto volebním období, zamyslíme nad tím, že bychom mohli jednat v rámci nejenom koalice a opozice, ale napříč politickým spektrem o těch návrzích, které mají šanci, a myslím si, že tento návrh je docela podrobně prostudován a hlavně rozpracován a odsouhlasen, že se o něm můžeme bavit. Proto vás žádám o jeho podporu i přesto, že jej předkládají opoziční poslanci. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novele volebního zákona

29. 6. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k tomuto návrhu, respektive budu se vyjadřovat také již k tomu dalšímu návrhu, pokud jde například o Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran.

Já musím nejdříve říci k tomuto zákonu, že on se na jedné straně tváří, že chce přinášet transparentnost do financování volebních kampaní a výdajů na volby, nicméně může vést přesně k opačným důsledkům. Stanovení limitů totiž zároveň umožňuje jejich obcházení jinými způsoby, než říká samotný zákon, a to zejména působením soukromých subjektů, soukromých firem při vedení volební kampaně.

Tento zákon skutečně neřeší například reklamu na Vodňanské kuře, neřeší to, když firma sponzoruje jednotlivé politiky, kandidáty do Poslanecké sněmovny, Senátu či dalších uskupení. Je jasné, že ani úřad, který se má vytvářet v tom druhém zákoně, s tímto nic neudělá. To znamená, účast politiků v soukromých reklamách bude bohužel umožněna, a tím můžeme označit ty limity za formální, protože výdaje, které půjdou na volby, politiky a politické strany, mohou být několikanásobně vyšší bez ohledu na to, že v tomto volebním zákoně se stanoví jejich limity. Takže skutečně je to taková trošku v některých ohledech hra na transparentnost.

Já chci z tohoto místa i u toho tisku, a navrhnu to i u toho dalšího, navrhnout opakování druhého čtení. A řeknu vám proč, už jsem o tom hovořil. Je to zejména ono zřízení Úřadu pro dohled na politickými stranami, který má mít patnáct lidí, patnáct zaměstnanců, a těchto deset kmenových zaměstnanců a pět jmenovaných, kteří budou tvořit vedení, těchto patnáct pracovníků nebo zaměstnanců bude kontrolovat 212 politických stran. Je jasné, že to bude personálně poddimenzované a budou snahy zbytňovat a navyšovat pracovníky tohoto úřadu, anebo outsourceovat, vyvádět některé služby na jiné subjekty.

Co ale je z mého pohledu fatální, že zřízení tohoto úřadu je zásahem do Ústavy České republiky, která hovoří o svobodné soutěži politických stran. A najednou prostým zákonem, nikoli zákonem ústavní povahy, ústavním zákonem, tady zřídíme úřad, který bude mít nad těmito stranami docela široké kompetence, bude moci vstupovat do činnosti politických stran, do volební kampaně, a byť tam bude forma soudního přezkumu vůči jeho rozhodování, tak jak známo, ve volební kampani jsou některé kroky už neopakovatelné a pak už nenapravitelné, i kdyby k tomu soudnímu přezkumu nakrásně následně došlo. A protože bohužel nebyla dána jasná ústavněprávní analýza, zda tento úřad můžeme prostým zákonem zřídit, zda tento úřad, který bude politicky obsazován, tzn. nějaká většina v Poslanecké sněmovně a Senátu, si obsadí vedení tohoto úřadu a ten bude potom kontrolovat a vystupovat vůči těm 212 politickým stranám, možná 210, pokud např. budou mít dvě politické strany v obou komorách většinu, tak to rozhodně nezajistí tzv. nezávislost tohoto úřadu, o které se tady hovoří. Myslím si, že současné kontrolní nástroje vůči politickým stranám jsou daleko objektivnější a daleko srozumitelnější.

Takže já s ohledem na to, abychom se ještě zamysleli nad povahou tohoto úřadu, který má být politicky obsazován a který bude mít rozsáhlé kompetence, navrhuji, abychom opakovali druhé čtení u tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novely zákona o  sdružování v politických stranách a v politických hnutích

29. 6. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, už nebudu hovořit o Úřadu pro dohled nad politickými stranami, který je zřizován tímto zákonem. Já jsem své výhrady ústavněprávní ale i věcné i z hlediska toho, že to nebude nezávislý úřad, ale že bude politicky obsazován, tady zmínil. Spíš bych vás chtěl poprosit o podporu dvou pozměňovacích návrhů, které jsem předložil, které jsou uvedeny pod písmeny B1 a B2.

Návrh B1 stanoví, že zápůjčky a úvěry mohou poskytovat politickým stranám pouze instituce registrované Českou národní bankou, tedy zejména banky. Je to opatření pro transparentní úvěrování politických stran, tak aby nemohly být financovány různými pochybnými subjekty s anonymními vlastníky, a samozřejmě banky mají tuto záruku transparentního úvěrování politických stran.

Druhý návrh, který jsem předložil, je zrušení zakotvení tzv. politických institutů, které mají být navíc financovány z kapes daňových poplatníků, tedy ze státního rozpočtu. Je velké nebezpečí, že prostřednictvím těchto politických institutů budou spíše financovány volební kampaně politických stran. Takže i z tohoto důvodu navrhuji vypuštění politických institutů a jejich financování.

A s ohledem na to, co jsem navrhl v předchozím tisku, se také připojuji k návrhu na opakování druhého čtení u tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost. 

 

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o střetu zájmů

29. 6. 2016

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, mandátový a imunitní výbor se tímto tiskem zabýval opakovaně a na své 36. schůzi dne 30. března 2016 přijal usnesení, že mandátový a imunitní výbor po odůvodnění návrhu a zpravodajské zprávě doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů, sněmovní tisk 564, se schválenými změnami a doplňky, které jsou uvedeny v příslušném sněmovním tisku, takže je nebudu číst dopodrobna, jenom na ně odkazuji.

Za druhé mandátový a imunitní výbor pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu. Tolik usnesení mandátového a imunitního výboru. Děkuji.

 

Pěkný teď už podvečer, milé kolegyně, vážení kolegové. Nehlásil jsem se s faktickou poznámkou, ale dovolte tedy v úvodu, abych reagoval na některá vyjádření pana předsedy Faltýnka.

Zejména je potřeba odkázat na Ústavu ČR článek 70, kde se hovoří o tom, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon. Pan předseda Faltýnek tady odkazoval na Listinu základních práv a ochranu vlastnictví apod. Nicméně přímo naše Ústava zmiňuje členy vlády na rozdíl od ostatních veřejných funkcionářů ať už na krajích, nebo na obcích. Zmiňuje členy vlády jako ty, u nichž se mají stanovit činnosti, jejichž výkon a povaha odporuje výkonu jeho funkce, a to právě je z hlediska střetu zájmů vztah člena vlády ministra ke svému podnikání, ke svým firmám. Mimochodem, pan předseda Faltýnek tady říká, že návrhy mé nebo kolegy Chvojky brání podnikatelům, úspěšným podnikatelům, ve vstup do politiky. Tak se ptám, pane předsedo Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího: vám nevadí, že už teď živnostníci, osoby samostatně výdělečně činné, nemohou vykonávat funkci člena vlády? A nepřipadá vám zvláštní a asymetrické, že živnostník nemůže být členem vlády jako osoba samostatně výdělečně činná a ovládající osoba ve velké korporaci, ve velké právnické osobě, podnikající osobě, firmě, která může udělovat pokyny managementu např. o tom, kterých veřejných zakázek se má účastnit nebo o jakou státní dotaci požádat, tak toto je ze zákona možné? Vy tam skutečně nevidíte ten potenciální střet soukromého a veřejného zájmu?

Takže také chci ještě doplnit, že jak už jsem zmínil (nesrozumitelné) na Ústavu, jsou přísnější podmínky, a je to tak logické, na jmenované funkce než na funkce, které vznikají volbou. Na to je také spousta i studií, které tady nechci předčítat a nechci tím zdržovat. Ale abychom se nad tím zamysleli, že je logické, že jsou přísnější podmínky pro výkon jmenovaných funkcí než funkcí, které vznikají přímo z vůle voličů ve volbách.

Mimochodem to, že návrhy mé nebo kolegy Chvojky z hlediska ovládajících osob nejsou protiústavní, tak na to existují právní analýzy, například pana docenta Kysely a např. pana profesora Gerlocha, bývalého děkana pražské Právnické fakulty, nyní tuším prorektora. Takže toto je podchyceno i v jejich stanoviscích v tom smyslu, že neomezujeme vlastnické právo, pouze říkáme, že některé činnosti, které člen vlády vykonává, a to znamená ovládající osoba, která vlastní čtyřicet a více procent, tak si člen vlády musí vybrat, jestli bude ovládající osobou ve firmě, nebo členem vlády.

Vy jste tady zmiňoval analýzu z těch zemí. Já jsem si ji také nechal udělat. A musím doplnit, že nejenom Polsko, kde je dokonce od deseti procent zákaz vykonávat činnost ve vládě, to znamená, když člen vlády vlastní deset a více procent, tak se musí nějak zachovat a ve vládě být nemůže, tak i oblíbené Chorvatsko pana ministra financí, tam je to dokonce nastaveno na pět procent. Takže v Chorvatsku by pan ministr financí Andrej Babiš nemohl být ve vládě, pokud by nesnížil svůj podíl ve firmě na pět a méně procent. Mimochodem k přísnější úpravě sahala Itálie poté, co byl opakovaně premiérem Silvio Berlusconi. Rakousko tady bylo zmíněno. I v Litvě jsou přísné podmínky.

To znamená, úpravy jsou velmi rozdílné. Vycházejí z nějakých historických zkušeností. Obecně platí, že v zavedených demokraciích stačí spíše etické kodexy a prohlášení o tom, že dotyčný člen vlády nebude v konfliktu zájmů a sám dobrovolně se vzdá některých činností, které jsou v konfliktu zájmů. A v postkomunistických zemích, tam samozřejmě, kde měli zkušenosti s oligarchy nebo s někým, kdo velmi kumuloval ekonomickou, mediální a politickou moc, tam cítili zapotřebí upravit toto konkrétně a přesně v zákoně.

Mimochodem, když tady hovořím o Polsku a Chorvatsku, tak to je jasná ukázka, že návrhy, které jsem předložil, jsou mírnější a rozhodně nejsou nejpřísnější v evropském měřítku.

Tolik asi ve velmi stručné reakci, protože samozřejmě právní argumenty bychom tady mohli vznášet o protiústavnosti. Pokud tento zákon i s těmito pozměňovacími návrhy bude schválen, nic nebrání hnutí ANO, aby se obrátilo na Ústavní soud, aby ten posoudil - protože ten jediný může posoudit, jestli nějaký schválený zákon je protiústavní nebo není, tak aby toto posoudil.

Protože nechci zdržovat tuto debatu, tak rovnou zmíním a odůvodním pozměňovací návrhy, ke kterým se přihlásím potom ještě v podrobné rozpravě. Já jsem i na základě debat a jednání ústavněprávního výboru znovu vložil do systému návrh, který skutečně říká, že člen vlády nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby, to znamená ovládat a vlastnit40 avíce procent dané firmy, s tím, že ten návrh je řekněme v obecné poloze a já v něm neřeším, co dalšího má ten člen vlády případně udělat, zda ten podíl převést, vzdát se ho a podobně. To je skutečně na něm a do toho já nechci zasahovat. Mám to takto v obecné rovině. Ale jak už jsem zmínil před chvílí, není správné, aby v 8.05 ministr podepisoval správní rozhodnutí za stát a Českou republiku a v 8.10 dával pokyn managementu své firmy, které veřejné zakázky se má zúčastnit a o jaku státní dotaci nebo investiční pobídku má požádat. To skutečně pokládám za nepřijatelné a za kolosální střet zájmu soukromého a veřejného.

Ten druhý pozměňovací návrh, ke kterému se chci přihlásit, znamená - protože jak jistě víte, ústavněprávní výbor podpořil můj návrh, aby se firmy, které alespoň z 25 % vlastní člen vlády, nemohly účastnit veřejných zakázek. Pokládám skutečně za nepřijatelné, pokud člen vlády má, a to nepochybně má, exkluzivní informace, tak aby na jedné straně rozhodoval o miliardových výdajích ze státního rozpočtu a na druhé straně aby jeho firmy byly příjemci veřejných peněz z veřejných zakázek. Proto navrhuji ještě nový pozměňovací návrh, obdobné ustanovení, aby ty firmy, které alespoň z 25 % vlastní člen vlády, nemohly pobírat nenárokové dotace a investiční pobídky, protože to je stejný princip. Mimochodem, pokud jde o veřejné zakázky, je to princip, který platí v Rakousku. Já nevidím důvod, pokud v Rakousku tato úprava platí, proč by nemohla platit také v České republice. A pokud jde o ty dotace a investiční pobídky, tak je přece zřejmé, že pakliže nějaký úředník je posuzuje z hlediska toho, že firma je vlastněná členem vlády, tak může být v tomto ovlivněn, a platí tam ten princip, který se týká i veřejných zakázek.

Tolik asi z mé strany. Pak se v podrobné rozpravě ještě přihlásím k těmto dvěma pozměňovacím návrhům. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona

3. 6. 2016

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Na rozdíl od jiných návrhů pana ministra Pelikána tady mohu uvítat, že konečně po docela velkém zpoždění k nám doputovala do prvního čtení novela insolvenčního zákona. Po tom, co ten návrh byl několikrát přerušen v Legislativní radě vlády a tam opravován, dostali jsme text, nad kterým se určitě můžeme bavit potom ve výborech, v ústavněprávním výboru či dalších výborech, protože cíle, které si dává, jako je zabránění šikanózním insolvenčním návrhům, zlepšení a zpřesnění odborného poradenství při oddlužení nebo ustanovení, která chtějí bojovat s insolvenční mafií, tak určitě tady tato ustanovení nejsou o dělítku mezi koalicí a opozicí, pravicí a levicí apod. Takže je dobré, že konečně tento návrh sem přišel a že se mu můžeme potom věnovat ve výborech.

Já se tady zmíním v prvním čtení pouze o některých výhradách, které se týkají postavení věřitelů, a za chvíli zmíním pasáže, které podle mého názoru poškozují nebo oslabují věřitele. A je to bohužel už takový trend, který vidíme i při některých jiných návrzích Ministerstva spravedlnosti. Já tady uvedu dřívější nápady na odpouštění dluhů vícenásobným dlužníkům nebo aktuálně návrhy na výrazné snížení odměn exekutorů, což podle mého názoru povede k menší vymahatelnosti práva, oslabí to věřitele a zvýhodní dlužníky.

Já bych tedy v tomto zákoně chtěl zmínit úpravu, na základě které musí věřitel - právnická osoba - při podání insolvenčního návrhu doložit svou pohledávku písemným uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným soudním nebo notářským rozhodnutím nebo potvrzením auditora, že tento věřitel o pohledávce účtuje. Tyto požadavky jsou podle mého názoru zcela neúměrné, v praxi těžko splnitelné a znamenají oslabení pozice věřitelů. Cílem této úpravy mělo být zabránění šikanózním insolvenčním návrhům, avšak předmětné ustanovení k naplnění tohoto cíle v praxi v žádném případě nepovede. Návrh navíc obsahuje jiná a mnohem lepší opatření, jak šikanózním návrhům zabránit či alespoň minimalizovat jejich škodlivý dopad. Chtít po věřiteli doložení pohledávky písemným uznáním dlužníka, a to navíc s ověřeným podpisem, mně přijde skutečně nesmyslné. Stejně tak požadavek na doložení pohledávky vykonatelným rozhodnutím, tedy zejména soudním rozsudkem, který se jeví nanejvýš nepraktický. Potom také nerozumím požadavku na prokazování pohledávky jejím uvedením v účetnictví. Takový záznam v praxi neprokazuje nic o povaze smyslu nebo oprávněnosti dané pohledávky.

Takže nejenom těmito otázkami, které jsem tady zmínil, by se měl zabývat garanční ústavněprávní výbor. A já očekávám, že tento návrh na půdě výboru ještě vylepšíme.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích

1. 6. 2016

Pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já se v úvodu krátce vyjádřím za TOP 09 ke zřizovanému nebo k navrhovanému Úřadu pro dohled nad politickými stranami, protože v tomto zákoně je ta správná diskuse k tomu, tady je zřizován.

Musím dát za pravdu těm předřečníkům, kteří vyjadřovali nesouhlas a pochybnosti se zřizováním tohoto úřadu, ať už z ústavně formálního hlediska, tak i obsahového. Je skutečně otázka, jestli prostý zákon, který nemá povahu ústavního zákona, může zřizovat úřad, který má dohlížet nad činností politických stran, jejichž činnost je zakotvena v Ústavě České republiky. To je velmi sporné a myslím si velmi problematické.

A teď samotnému účelu, proč vlastně zřizovat nový úřad. Já sám jsem odpůrcem vytváření nových úřadů v situaci, kdy není jasné a není jasná analýza toho, že stávající instituce by mohly tuto činnost také zvládat. Ptám se například, v čem je kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, který vykonává některé činnosti vůči politickým stranám, méně nezávislý než nový Úřad pro dohled nad politickými stranami, který je politicky obsazován na základě vůle většiny v Poslanecké sněmovně a v Senátu. V kontrolním výboru jsou naopak zastoupeny všechny politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně a může tam a dochází tak tam k určité křížové vzájemné kontrole této činnosti. Nový úřad, který se tváří, že bude mít údajně 15 zaměstnanců, tak tomu asi nikdo z nás úplně nevěří, a myslím si, že šlo vymezit kontrolní činnosti vůči politickým stranám ze stávajících institucí, ať už zmíněný kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, samozřejmě daňové a finanční úřady, tak i Nejvyšší kontrolní úřad. Koneckonců loni jsme s ohledem na kompetence Nejvyššího kontrolního Ústavu změnili, pakliže by tady v Poslanecké sněmovně byla vůle, pak nevidím důvod, proč bychom dohled nad kontrolní činností vůči politickým stranám nemohli při změně Ústavy Nejvyššímu kontrolnímu úřadu svěřit a nemuseli jsme vytvářet nový úřad, který bude politicky obsazován a o jehož nezávislosti tak lze mít velké pochybnosti.

Nyní vás seznámím s obsahem dvou pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě. Jako první pozměňovací návrh, který podle mého názoru povede k větší transparentnosti financování politických stran, uvádím to, že úvěry a půjčky politickým stranám by měly podle mého návrhu poskytovat pouze banky, tedy licencované subjekty, které licencuje Česká národní banka. Jsou to důvěryhodné subjekty a jsou zde jasná, čitelná pravidla pro úvěrování politických stran. Naopak tento návrh by tedy vyloučil možnost financovat politické strany pomocí úvěrů, které poskytují různé anonymní fyzické nebo právnické osoby, kterým pak mohou být politické strany po volbách zavázány. Takže je to pro větší transparentnost politických stran, aby banky jako důvěryhodné instituce licencované Českou národní bankou poskytovaly půjčky a úvěry politickým stranám.

A druhý pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím potom v podrobné rozpravě, je navržení vypuštění politických institutů z tohoto návrhu zákona. Prostřednictvím těchto politických institutů by totiž státní rozpočet, daňoví poplatníci financovali skrytou či neskrytou volební kampaň politických stran. Myslím si, že není účelné zvyšovat náklady státu pro politické strany, a skutečně ty náklady by pak byly využívány k propagaci politických stran především před volbami a to není žádoucí. Proto navrhuji pozměňovací návrh, který politické instituty a jejich financování ze státního rozpočtu vypustí z tohoto návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o prokazování původu majetku

31. 5. 2016

Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, vláda poslala tento návrh do Poslanecké sněmovny 2. června loňského roku, tzn. zanedlouho bude roční výročí, kdy tento zákon tady je. Vládní koalice nám tady říká něco o prioritě projednávání toho zákona a realita je, jak vidíme, úplně jiná.

Bohužel já jsem v prvním čtení vystoupil s celou řadou zásadních připomínek a dodnes na ně nebylo odpovězeno, dokonce ani při projednávání na ústavněprávním výboru. Proto si dovolím to hlavní nyní připomenout.

Za prvé chci říci, že se tady hovoří o zákonu o prokazování původu majetku, ale ve skutečnosti se jedná pouze o novelu stávajících zákonů, tzn. jde o shluk jednotlivých změn zákonů, které se jaksi ještě navíc velmi nekvalitně mění. To je z hlediska formálního.

Z obsahového hlediska bych odkázal na stanovisko Legislativní rady vlády. Kromě dodatečného doměření daně je možnost poplatníkovi udělit i penále ve výši 50 %, nebo pokud nebude poskytovat součinnost s finančním úřadem, potom toto penále může být stanoveno až do výše 100 %. Toto ustanovení je v rozporu i s určitým nálezem Ústavního soudu, který hovořil o likvidační sankci, ale vedle toho Legislativní rada vlády konstatovala, že navýšení penále z 50 na 100 % je ústavně nekonformní, chcete-li protiústavní.

Proto Legislativní rada vlády navrhla předkladateli, aby bylo možné udělit sankci pouze ve výši 50 %, jak je to ostatně běžné i v jiných sankčních ustanoveních daňových a jiných zákonů. Předkladatel a bohužel ani vláda na to nereagovali. To je také ukázka toho, jak vláda přistupuje a nakládá se stanovisky své vlastní legislativní rady.

Takže jak už jsem zmínil, Legislativní rada vlády považuje toto ustanovení za ústavně nekonformní. Podle jejího názoru je protiústavní nutit poplatníka k součinnosti, aby mu byla uložena vyšší sankce. I na to odkazuje uvedený nález Ústavního soudu. Nelze tedy poplatníka nutit k součinnosti v tom smyslu, aby mu byla o jednou tolik vyměřena sankce ve výši 100 %. (Někteří poslanci diskutují nahlas mezi sebou.)

Děkuji, pane místopředsedo. Názor Legislativní rady vlády vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který ve svých rozhodnutích označil institut penále za finanční sankci, kterou je možno považovat za obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, a odkazuje se už také na příslušné judikáty a nálezy Evropského soudu pro lidská práva, tedy jako trestní sankci.

Nerozumím tomu, a v historii exekutivy se to příliš často nestává, že vláda poté, co její Legislativní rada vlády konstatovala protiústavnost určitého ustanovení, tak v klidu tento návrh schválí a pošle jej sem k projednání do Poslanecké sněmovny.

Vezmu si další ustanovení tohoto zákona, a to je důkazní břemeno, které se přenáší ze sta procent na poplatníka. To znamená, obrací se ta zásada, že stát musí někomu prokázat, že se dopustil něčeho nekalého, nějakého protiprávního jednání. A obrací se to v tom směru, že někdo musí prokazovat, že se nějakého protiprávního jednání nedopustil. Už ty lhůty, do kterých bude zpětně moci Finanční správa zasahovat, to znamená od tří až do deseti let, když si to vezmeme z hlediska lhůt pro archivaci daňových či účetních dokladů, které si nemusí navíc schovávat a mít u sebe osoby, které nepodnikají, tak nemají v tomto směru právo tyto doklady takto uchovávat dlouho. Tak by mě zajímalo, na základě čeho bude právě u těch nepodnikajících osob finanční úřad postupovat.

Ten zákon, který jsem i z formálního hlediska označil v minulosti za legislativní zmetek, pracuje v tomto směru s různými pojmy. Jako že Finanční správa odhadne výši majetku nebo výši jmění, provede odhad a podobně. Pojem jmění přitom zákon o daních z příjmů vůbec nezná, takže zřejmě se dá odkazovat, že se myslí na ten pojem, který je ustanoven v občanském zákoníku, ale v tomto zákoně to uvedeno není. Mimochodem, říká se, že to je zákon o prokazování majetku. Jak už jsem zmínil na začátku, vláda pouze vzala několik zákonů v oblasti daní a poplatků a udělala v něm určité změny. A toto nyní vykazuje, jako že jde o zákon o prokazování původu majetku.

O stoprocentním přenášení důkazního břemene jsem hovořil.

A pak tady je ještě jedno ustanovení, které naštěstí navrhl změnit ústavněprávní výbor. Legislativní rada vlády totiž konstatovala, že je velmi nesystémové a nevhodné, že tento zákon zvyšuje trestní sazbu za trestný čin nepravdivé informace v prohlášení o majetku na tři roky, tedy z jednoho na tři roky, a vůbec nepočítá například s peněžitým trestem, který by byl v této věci daleko účinnější.

Ústavněprávní výbor proto navrhuje změnu v tomto zákoně, aby se nezvyšovala trestní sazba za prohlášení o majetku. Často by to mohlo být za formální pochybení z jednoho na tři roky, což je úplně nesmyslná kriminalizace. Ale navrhuje tam právě uplatnit ten peněžitý trest propadnutí majetku a ponechat tu sazbu na jeden rok. Proto si myslím, že tato úprava stojí za to, aby potom při hlasování ve třetím čtení byla schválena. Protože představa, že někdo učiní z formálních důvodů chybu v prohlášení o majetku a na základě toho má být podroben trestní sazbě až tří let vězení, tak to je skutečně neúměrné a nevhodné.

Zákon podle mého názoru skutečně nic nového nepřinese. Mimochodem i dnes daňové orgány, Celní správa, orgány činné v trestním řízení mají celou řadu nástrojů, jak postihovat šedou ekonomiku. Máme zde zákon proti praní špinavých peněz a podobně.

Mimochodem, ještě chci zmínit a vyjádřit se také k nastavení oné sedmimilionové hranice jako hodnoty neevidovaného majetku, tedy rozdílu mezi příjmy a příslušným majetkem. Ta sedmimilionová hranice vznikla údajně jako jakási licitace ve vládní koalici. A já na to jenom dodávám, že vzhledem k tomu, jak dlouho tento zákon také projednáváme, tak ti podvodníci, nepoctivci se na tu sedmimilionovou hranici budou mít možnost připravit. A vůbec nerozumím tomu, proč tam takováto hranice byla zavedena. To znamená, budou mít velkou možnost tento zákon obejít.

Tento zákon navíc také například neřeší další spekulace s majetkem, jako například když někdo veškerý svůj majetek ukryje do předmětu svého podnikání, do své firmy. Tento zákon nepostihuje ani to, když někdo podniká prostřednictvím zahraničních firem.

Takže řekl bych, že ty pravé spekulanty, ty velké podvodníky, tento zákon nepostihne a bude na základě udávání a podávání podnětů od bdělých spoluobčanů, například sousedů či sousedovi, podnikatelé vůči jiným podnikatelům v konkurenčním boji, tak bude tady snaha je kriminalizovat. A finanční úřady místo toho, aby postihovaly skutečnou velkou finanční kriminalitu, tak budou řešit jednotlivá udání a prověřovat majetek často nevinných lidí a poctivých daňových poplatníků.

Takže jak jsem zmínil, tento zákon je zcela zbytečný. Má trestat a činit podezřelými poctivé daňové poplatníky. A ti, co obcházejí zákony, se usmívají a už se na něj připravují. Já bych nejenom z těchto důvodů, ale i z důvodů ústavněprávních, jak jsem zmínil s ohledem na ustanovení, která se týkají penále a dalších ustanovení, si dovolil v závěru vystoupení navrhnout, aby ve třetím čtení byl tento návrh zamítnut. Děkuji za pozornost.

Interpelace ve věci vládní novely zákona o střetu zájmů

5. 5. 2016

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, já bych se vás chtěl zeptat na osud vládní novely zákona o střetu zájmů, o které se začalo v Poslanecké sněmovně špitat v tom smyslu, že možná zůstane zaparkovaná v Poslanecké sněmovně a neprojednaná téměř do konce volebního období. Chtěl bych vám připomenout, že na sjezdu vaší politické strany ČSSD jste přijali velmi odvážné usnesení, že chcete zpřísnit střet zájmů u členů vlády a že chcete bojovat proti kumulaci mediální, ekonomické a politické moci. Nedávné předsednictvo vaší politické strany jednomyslně přijalo pozměňující návrh vašeho poslance, který také předložil zpřísnění zákona o střetu zájmů. Když se projednával zákon o veřejných zakázkách, kdy se jednalo i o mém návrhu o vyloučení firem členů vlády z veřejných zakázek, tak jste říkal: Tady to nedávejme do tohoto zákona, předložte to v rámci zákona o střetu zájmů. Což se také stalo a ústavněprávní výbor přijal zásadní úpravy tohoto zákona.

Chci se vás, pane premiére, zeptat, zda ty deklarace o boji proti střetu zájmů, sociální demokracie, jste mysleli vážně, nebo zda jste se zalekli výhrůžek hnutí ANO, že v případě, že projde zpřísnění střetu zájmů, že to může znamenat konec vládní koalice. A pak se chci zeptat, kdy tedy chcete na půdě Poslanecké sněmovny vládní novelu zákona o střetu zájmů projednat. Děkuji za odpověď.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o právu shromažďovacím

 

6. 5. 2016

 

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já bych krátce tlumočil postoj poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové před závěrečným hlasováním. On o tom hovořil už náš předseda před chvílí. To plíživé omezování svobody se nám bohužel dostává i do návrhu shromažďovacího zákona, resp. do pozměňovacích návrhů, které přijal ústavněprávní výbor. Tyto pozměňovací návrhy, některé z nich, posilují roli a kompetence úředníků, úřadů, které povolují shromáždění, na úkor ústavně zaručeného shromažďovacího práva.

 

Mám na mysli zcela konkrétní návrh, který bohužel prošel na ústavněprávním výboru a který nově umožňuje úředníkovi rozhodnout o tom, že v nějaké situaci může rozhodnout o změně místa konání shromáždění a o převedení shromáždění nebo přesunutí shromáždění na jiné místo. To se dá samozřejmě bohužel v politickém boji velmi často zneužívat, protože politický nadřízený toho daného úředníka zjistí, že jeho politická konkurence pořádá jistý mítink a shromáždění, a vyšle ho na místo a dá mu zkrátka pokyn, aby to shromáždění převedl někam jinam, na zcela nevyhovující místo. Tam, kde není třeba frekvence občanů a kde by to bylo velmi problémové.

 

Takže zákon o shromažďování tady máme zkraje 90. let. Jeho autorkou tehdy byla první polistopadová ministryně spravedlnosti paní doktorka Burešová. Tehdy se přesně vědělo, proč se ten zákon formuluje takto velmi obecně v tom smyslu, že je ústavně garantováno právo shromažďovací. A nyní jsou tady návrhy, které to právo mají v některých ohledech omezovat. Jak jsem zmínil, posilovat roli ať už úředníků, nebo Policie České republiky a vlastně tím narušovat svobodný výkon shromažďovacího práva. Takže to je důvod, proč nemůžeme v závěrečném hlasování, bude-li tento pozměňovací návrh ústavněprávního výboru přijat, tento návrh podpořit.

 

Také vás chci požádat, abyste podpořili můj pozměňovací návrh pod písmenem C, podle kterého by na vyhrazených místech a ve vyhrazené dny u vyjmenovaných státních svátků bylo možno konat shromáždění pouze za účelem připomenutí těchto státních svátků. Ten návrh reaguje na konkrétní situaci například ze 17. listopadu loni na Albertově, kde byla oslava 17. listopadu bohužel zneužita k úplně jiným účelům, kam navíc nebyli vpuštěni studenti vysokých škol spolu s rektorem Univerzity Karlovy, aby položili květiny. A stejně tak pokládám i na jiných místech, jako je Stará Boleslav, Velehrad, Husinec, za nepřijatelné, aby si například ultrapravicová různá hnutí nebo nacionalistická hnutí zamlouvala shromáždění za účelem úplně jiné připomínky na úkor církví nebo vysokých škol a univerzit.

Takže vás chci v závěru poprosit o podporu pozměňovacího návrhu pod písmenem C. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhnovely občanského zákoníku na schůzi PSP

4. 5. 2016

Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, než se dostanu k jednotlivým návrhům novely občanského zákoníku, tak si dovolím obecnou poznámku. Pan ministr, ještě když působil jako první náměstek na Ministerstvu spravedlnosti, tak jedna z prvních věcí, když nastoupil na ministerstvo, a pokračoval v ní potom i jako ministr, byla, že chtěl udělat rychlou rekodifikaci nového občanského zákoníku, to znamená zásadně změnit občanský zákoník včetně úvodních definičních ustanovení. Dokonce nám posílal jako poslancům ústavněprávního výboru jednotlivé verze změn. A my jsme se skutečně vyděsili, jak krátce poté, co začal nový občanský zákoník působit a platit, tak bychom ho měli zásadně novelizovat. To narazilo samozřejmě na zásadní odpor odborné veřejnosti, ale i poslanců ústavněprávního výboru, takže pan ministr a jeho tým ztratili poměrně mnoho času pracemi nad zásadní rekodifikací, která by byla skutečně škodlivá a nebezpečná a přinesla by ještě více právní nejistoty pro uživatele nového občanského zákoníku.

Následně tedy na základě těchto nesouhlasných reakcí odborné veřejnosti s tou zásadní změnou nového občanského zákoníku přišla debata o tzv. technické novele a ta byla také projednávána velmi dlouho v Legislativní radě vlády na několikrát. Legislativní rada vlády některé pasáže z toho návrhu i vypustila, jako je návrat předkupního práva u nemovitostí apod., až nám tady zůstal návrh, který já si dovolím označit za v podstatě zbytný, zbytečný a otevírající Pandořinu skříňku toho, že začne tvořivost ve druhém čtení o tom, jaké další a další změny se nám tam budou dostávat na základě aktivity nás poslanců. Místo toho, aby Ministerstvo spravedlnosti pracovalo a předkládalo nám do Poslanecké sněmovny zásadní, důležité zákony, jako je nový zákon o znalcích a tlumočnících, jako je nový zákon o veřejném opatrovnictví, jako je nový zákon o bezplatné právní pomoci, tak sem posílá tuto technickou novelu, která, znovu opakuji, podle mého názoru, a budu to za chvíli demonstrovat nad jednotlivými ustanoveními, je zbytečná a určitě bychom se bez ní obešli, skutečně minimálně do doby judikatury a do té doby, než si nový občanský zákoník sedne.

Já se teď budu věnovat jednotlivým částem. Ono to všechno není tak nesporné a technické, jak nám tady pan ministr před chvílí říkal, a není to o tom, že nad těmi změnami panuje taková všeobecná shoda.

Omezení ochrany dětí a rodičovských práv nad nezletilci je údajně ve prospěch zaměstnavatelů. Otázka je, jestli je to vždycky ve prospěch dětí v případě, kdy by měl zákonný zástupce právo zrušit pro ty děti nevhodný pracovní poměr. Takže nejde podle mého názoru jenom o technickou otázku a bude se jí muset věnovat další diskuse, pokud k ní samozřejmě dojde, na ústavněprávním výboru.

Omezení práv duševně nemocných osob na periodický soudní přezkum ze tří na pět let. Toto bylo sice v praxi kritizováno, ale bylo to řešitelné změnami v procesu a zjednodušením dokazování u neměnných stavů.

Pokud jde o pitvy, tam zase je otázka - mohlo dojít, a my jsme nedávno měli otevřen zákon o zdravotních službách, tam mohla být tato věc otevřena zvláštní právní úpravou, aniž bychom museli zasahovat do obecného kodexu soukromého práva.

Pak je tam v § 441 odst. 2 snížení požadavků na plnou moc. To je asi jediná změna, kterou by možná praxe uvítala, až na to, že podle současné judikatury už postačuje úředně ověřený podpis.

V § 709 odst. 3 vynětí podílu v korporaci ze společného jmění manželů. To je závažný koncepční zásah, který bych rozhodně nenazval technickou změnou, a vyžádá si nepochybně velkou diskusi.

V § 901 odst. 1 se opravuje jedno slovo, možná správně v tom kodexu, který má hodně paragrafů, akorát je otázka, proč se neopraví případně další nedostatky, které tam případně jsou. Takže tato změna je skutečně jenom změna pro změnu, aby doplnila ten výčet.

Pokud jde o narušení institutu svěřeneckých fondů požadavkem konstitutivního zápisu do veřejného rejstříku, tak to vychází bohužel ze zmýlení v tom, že podle předkladatele je svěřenecký fond právnická osoba, ale on není právnickou osobou, je považován za věc. To znamená, jestli vůbec ta, řekněme, rejstříková úprava se u svěřeneckých fondů z hlediska jejich povahy dá uplatnit. Zase věcná otázka.

Pokud jde o požadavky na závěť, tak je to sice jedna z nahodilých změn, ale dá se uvažovat o její úpravě.

Jiný problém ovšem je snížení maximální kauce u nájmu bytu ze šesti na tři měsíce, což je podle mého názoru absurdní doplněk, který nebyl součástí toho původního návrhu, neprošel připomínkovým řízením ani Legislativní radou vlády, byl doplněn dodatečně a je to vytváření jakéhosi neexistujícího problému v době existence trhu s byty.

Pokud jde o pobočné odbory, tak to je zase věc, která souvisí s připomínkami zřejmě odborových organizací, a také nejde o nic zásadního, potřebného a nezbytného.

A sám pan ministr tady vlastně hovořil pouze o jedné zásadní potřebné změně. Já v této souvislosti, protože i změny, o kterých jsem já hovořil, ukazují, že bez nich můžeme žít, že občanský zákoník, byť názory na něj v době, kdy se schvaloval a kdy začal platit, byly různé, funguje, nepřináší zásadní - zdůrazňuji zásadní - problémy, a já se skutečně obávám té Pandořiny skříňky, otevření různé tvořivosti změn a pro snahu rekodifikovat tu nedávnou kodifikaci na půdě Poslanecké sněmovny bez náležité odborné diskuse. Proto i s ohledem na marginálnost významu změn, které jsou nám tady předkládány, navrhuji, abychom vrátili tento tisk předkladateli k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhnovely shromažďovací zákon

6. 5. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já bych krátce tlumočil postoj poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové před závěrečným hlasováním. On o tom hovořil už náš předseda před chvílí. To plíživé omezování svobody se nám bohužel dostává i do návrhu shromažďovacího zákona, resp. do pozměňovacích návrhů, které přijal ústavněprávní výbor. Tyto pozměňovací návrhy, některé z nich, posilují roli a kompetence úředníků, úřadů, které povolují shromáždění, na úkor ústavně zaručeného shromažďovacího práva.

Mám na mysli zcela konkrétní návrh, který bohužel prošel na ústavněprávním výboru a který nově umožňuje úředníkovi rozhodnout o tom, že v nějaké situaci může rozhodnout o změně místa konání shromáždění a o převedení shromáždění nebo přesunutí shromáždění na jiné místo. To se dá samozřejmě bohužel v politickém boji velmi často zneužívat, protože politický nadřízený toho daného úředníka zjistí, že jeho politická konkurence pořádá jistý mítink a shromáždění, a vyšle ho na místo a dá mu zkrátka pokyn, aby to shromáždění převedl někam jinam, na zcela nevyhovující místo. Tam, kde není třeba frekvence občanů a kde by to bylo velmi problémové.

Takže zákon o shromažďování tady máme zkraje 90. let. Jeho autorkou tehdy byla první polistopadová ministryně spravedlnosti paní doktorka Burešová. Tehdy se přesně vědělo, proč se ten zákon formuluje takto velmi obecně v tom smyslu, že je ústavně garantováno právo shromažďovací. A nyní jsou tady návrhy, které to právo mají v některých ohledech omezovat. Jak jsem zmínil, posilovat roli ať už úředníků, nebo Policie České republiky a vlastně tím narušovat svobodný výkon shromažďovacího práva. Takže to je důvod, proč nemůžeme v závěrečném hlasování, bude-li tento pozměňovací návrh ústavněprávního výboru přijat, tento návrh podpořit.

Také vás chci požádat, abyste podpořili můj pozměňovací návrh pod písmenem C, podle kterého by na vyhrazených místech a ve vyhrazené dny u vyjmenovaných státních svátků bylo možno konat shromáždění pouze za účelem připomenutí těchto státních svátků. Ten návrh reaguje na konkrétní situaci například ze 17. listopadu loni na Albertově, kde byla oslava 17. listopadu bohužel zneužita k úplně jiným účelům, kam navíc nebyli vpuštěni studenti vysokých škol spolu s rektorem Univerzity Karlovy, aby položili květiny. A stejně tak pokládám i na jiných místech, jako je Stará Boleslav, Velehrad, Husinec, za nepřijatelné, aby si například ultrapravicová různá hnutí nebo nacionalistická hnutí zamlouvala shromáždění za účelem úplně jiné připomínky na úkor církví nebo vysokých škol a univerzit.

Takže vás chci v závěru poprosit o podporu pozměňovacího návrhu pod písmenem C. Děkuji za pozornost.

 

Ústní interpelace ohledně zákona o střetu zájmů

5. 5. 2016

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, já bych se vás chtěl zeptat na osud vládní novely zákona o střetu zájmů, o které se začalo v Poslanecké sněmovně špitat v tom smyslu, že možná zůstane zaparkovaná v Poslanecké sněmovně a neprojednaná téměř do konce volebního období. Chtěl bych vám připomenout, že na sjezdu vaší politické strany ČSSD jste přijali velmi odvážné usnesení, že chcete zpřísnit střet zájmů u členů vlády a že chcete bojovat proti kumulaci mediální, ekonomické a politické moci. Nedávné předsednictvo vaší politické strany jednomyslně přijalo pozměňující návrh vašeho poslance, který také předložil zpřísnění zákona o střetu zájmů. Když se projednával zákon o veřejných zakázkách, kdy se jednalo i o mém návrhu o vyloučení firem členů vlády z veřejných zakázek, tak jste říkal: Tady to nedávejme do tohoto zákona, předložte to v rámci zákona o střetu zájmů. Což se také stalo a ústavněprávní výbor přijal zásadní úpravy tohoto zákona.

Chci se vás, pane premiére, zeptat, zda ty deklarace o boji proti střetu zájmů, sociální demokracie, jste mysleli vážně, nebo zda jste se zalekli výhrůžek hnutí ANO, že v případě, že projde zpřísnění střetu zájmů, že to může znamenat konec vládní koalice. A pak se chci zeptat, kdy tedy chcete na půdě Poslanecké sněmovny vládní novelu zákona o střetu zájmů projednat. Děkuji za odpověď.

 

Vystoupení k pevnému zařazení návrhu zákona o střetu zájmů

20.4.2016

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navrhnout pevné zařazení bodu 32, což je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 159/2006 Sb., o střetu zájmů, jde o sněmovní tisk 564, podotýkám druhé čtení, a to alternativně na 3. 5. jako první bod našeho jednání, anebo 4. 5. jako první bod po pevně zařazených bodech tohoto jednání.

Já bych stručně zdůvodnil svoje důvody. Když jsem někdy v lednu prosadil v ústavněprávním výboru některé změny, které se týkaly zákona o veřejných zakázkách, účasti firem členů vlády ve veřejných zakázkách, tak někteří kolegové ze sociální demokracie už tehdy ten návrh podpořili a říkali, že nechtějí - což potom změnili názor na plénu Poslanecké sněmovny - že nechtějí, aby se tato věc řešila v zákoně o veřejných zakázkách, to znamená účast firem členů vlády ve veřejných zakázkách, aby se to řešilo komplexně v zákoně o střetu zájmů. Tehdy zde přítomný pan premiér vyzval k tomu, aby se tato věc v zákoně o střetu zájmů upravila. Já jsem tedy znovu předložil podobný návrh zákona o střetu zájmů, kolega poslanec Jan Chvojka ze sociální demokracie připravil velmi široký pozměňovací návrh, který reaguje na usnesení, nebo zřejmě reaguje na usnesení sjezdu sociální demokracie, ve kterém tato strana říká, že bude bojovat proti střetu zájmů a proti kumulaci ekonomické, mediální a politické moci do jedněch rukou. A pan premiér tady na půdě Poslanecké sněmovny sliboval, že nepochybně v dubnu tento zákon projednáme a bude moci být případně schválen. 

Tak máme duben, druhé čtení - projednání se dá taky chápat jako dokonce už schválení. Ale dobře, tak bavíme se stále o druhém čtení. Já se chci takto zeptat, a jestli by mi na to i pan premiér byl ochoten teď odpovědět, proč sociální demokracie poté, co na její tlak příslušné výbory Poslanecké sněmovny tento návrhy projednaly, tak proč se sociální demokracie se brání tomu, aby vůbec proběhlo druhé čtení tohoto návrhu zákona. Já to hodnotím jako obstrukci vládního návrhu ze strany vládní koalice a chtěl bych tady slyšet, pokud pan premiér je k tomu ochotný, prohlášení, zda vůbec a kdy sociální demokracie bude tento zákon chtít projednat ve druhém, případně ve třetím čtení, anebo ho tady bude chtít nechat natrvalo zaparkovat a bude zkrátka nenaplňovat svoje deklarace ať už ze sjezdu sociální demokracie, nebo z předsednictva sociální demokracie. Jestli zkrátka kolegu Chvojku v jeho návrhu, který předložil k tomuto návrhu a který podpořil ústavněprávní výbor, nechá sociální demokracie samotného.

A já chci ještě doplnit, že tento zákon neobsahuje jenom střet zájmů u členů vlády, ale obsahuje celou řadu jiných ustanovení, např. přiznání politiků z hlediska majetkových přiznání při nástupu do výkonu funkce, rozšiřuje se okruh věcí, které politik musí přiznat do majetkových přiznání, ústavněprávní výbor navrhuje majetková přiznání pro soudce a státní zástupce. Vláda má mimochodem tento zákon ve svém programovém prohlášení jako priority, a nyní vládní poslanci tento návrh odkládají a tzv. ho parkují v Poslanecké sněmovně. Takže bych vás chtěl požádat o zařazení na některý z pevných bodů, dokonce navrhuji zařazení do tzv. opozičního okénka, protože chci zdůraznit jako jednu variantu, že toto není zákon, který má podporu jenom vládní koalice, ale nepochybně ty principy, které jsou v něm obsaženy, podporují i některé opoziční strany. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv

12.4.2016

Já bych chtěl - ještě jednou pěkné odpoledne - zaavizovat svůj pozměňovací návrh, který posouvá účinnost tohoto návrhu zákona až na začátek roku 2020, na 1. leden 2020. Důvodem odložení této účinnosti o rok je nutná implementace a zkušební provoz tohoto potřebného, ale nového projektu eLegislativy a elektronické Sbírky zákonů, protože původní implementační zkušební doba byla půlroční. Tady se skutečně navrhuje i na základě připomínky Senátu, protože na konci roku 2018 se konají volby do Senátu Parlamentu České republiky a noví senátoři by tak měli mít dostatek času na seznámení se se senátními procedurami. Takže to je důvod Senátu. Vedle toho ale samozřejmě je i dobře, že zkušební provoz nejenom pro Senát, ale i pro Poslaneckou sněmovnu, úřednický aparát v Poslanecké sněmovně, ale i v exekutivě bude delší, protože musíme samozřejmě počítat určité lhůty pro otevřená výběrová řízení na dodavatele projektu, a jak známo, ty lhůty se mohou protáhnout. Takže i z tohoto důvodu je účelný posun na 1. leden 2020.

Avizuji, že v podrobné rozpravě se kromě dalších pozměňovacích návrhů přihlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu, který pokládám za zásadní. Děkuji.

Pokračování: 

Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením ústavněprávního výboru z 56. schůze dne 18. února, kterým výbor vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, tisk 647, projednal a přijal k němu následující usnesení. Ústavněprávní výbor za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila, za druhé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu změny a doplňky, které jsou uvedeny v příslušném sněmovním dokumentu, který vám byl rozeslán.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o právu shromažďovacím

12.4.2016

Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám představit pozměňovací návrh, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě. Předkládaný návrh si klade za cíl ochranu důstojné připomínky událostí, které si připomínáme v určité dny státních svátků. Památka těchto významných událostí by se neměla zneužívat pro pochybné cíle, tak jak tomu bylo v minulosti například loni 17. listopadu na pražském Albertově.

Tady bych chtěl jenom připomenout, že shodou okolností dnes pan prezident poděkoval policistům také za zásah 17. listopadu na Albertově. Nevím, za co konkrétně děkoval, protože víme, že zástupci studentů, kteří tam byli připraveni i jednotlivě položit květiny v den 17. listopadu, nebyli vpuštěni do prostor, kde se konala demonstrace k úplně jiným cílům než k připomenutí státního svátku 17. listopadu.

Proto je navrhováno, aby oslava státních svátků, jejichž připomínka je pevně spojená s určitým místem, byla v určený den vyhrazena právě pro důstojné připomenutí historických událostí na konkrétním místě. Toto omezení se bude týkat pouze úzce vymezených lokalit a státních svátků, které jsou s určitou lokalitou neodlučně spojeny. Nebude se tedy jednat o zásadní zásah do svobody shromažďování. Pokud by účel oznamovaného shromáždění byl v rozporu s oslavou a připomínkou daného státního svátku, pak by bylo postupováno podle zákona o právu shromažďovacím, tedy by bylo možné takové shromáždění zakázat, či v krajním případě v jeho průběhu rozpustit.

V tomto duchu je navrhován následující výčet státních svátků a s nimi spojených lokalit, ve kterých bude možno konat shromáždění pouze za účelem oslavy a připomínky daného státního svátku. Konkrétně se tedy jedná o Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5. července na území obce Velehrad, dále Den upálení mistra Jana Husa 6. července na území obce Husinec, dále je to Den české státnosti 28. září na území obce Stará Boleslav a konečně Den boje za svobodu a demokracii 17. listopadu v ulicích Národní třída a Albertov v Praze.

V podrobné rozpravě se pak přihlásím ke konkrétnímu pozměňovacímu návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k pevnému zařazení návrhu zákona o střetu zájmů

12.4.2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás požádat o pevné zařazení bodu číslo 28, což je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, druhé čtení. Tento svůj návrh - a to konkrétně na středu 13. 4. jako první pevně zařazený bod odpoledního jednání, anebo alternativně na středu 20. dubna také jako první pevně zařazený bod odpoledního jednání.

Dovolte, abych svůj návrh krátce zdůvodnil. Již na minulé schůzi Poslanecké sněmovny byla novela zákona o střetu zájmů zařazena, nicméně garanční výbor neprojednal tento tisk, a proto byla vyřazena z programu schůze. Mezitím garanční výbor projednal tento návrh, přijal k němu pozměňovací návrhy a nám skutečně nebrání nic v tom, abychom druhé čtení novely zákona o střetu zájmů projednali. Navíc dodávám, že na projednání ve výboru garančním velmi naléhala sociální demokracie tak, aby na dubnové schůzi mohlo proběhnout druhé čtení.

Dodávám ještě, že návrh obsahuje celou řadu protikorupčních opatření, ke kterým se zavázaly nejen vládní strany, ale i opoziční strany ve svých volebních programech. Myslím si, že druhé čtení bychom také měli projednat proto, aby se potenciální kandidáti do voleb, které nás do budoucna čekají, mohli na tento zákon připravit, i politické strany, které budou tvořit kandidátky.

Opakuji ještě jednou svůj návrh. Novelu zákona o střetu zájmů buďto na středu 13. 4. první pevně zařazený bod odpoledního jednání, nebo na středu 20. 4. také první pevně zařazený bod jednání. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

23. 3. 2016

Pěkné dopoledne. Nepřihlásil jsem se dvakrát, přihlásil jsem se skutečně jenom jednou, ta druhá přihláška byla potom k dalšímu bodu, takže to jenom avizuji organizačnímu.

Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se za klub TOP 09 a Starostů vyjádřil k předkládanému sněmovnímu tisku. Řekl bych, že se jedná o řekněme trvalku při projednávání vládních návrhů. Toto je nejdéle projednávaný vládní návrh na půdě Poslanecké sněmovny, protože vláda jej doručila Poslanecké sněmovně již v září roku2014 ateď je tedy březen2016 adočkali jsme se třetího čtení. Návrh byl poměrně dlouhou dobu zaparkován v ústavněprávním výboru, kde tedy se nalézala nějaká varianta nebo úprava tohoto návrhu.

Musím konstatovat, že naše zásadní výhrady a nesouhlas s tímto zákonem trvají.

Podstatou návrhu je zejména značné rozšíření výčtu trestných činů, kterých se firma či právnická osoba může dopustit. Toto rozšíření však není řádně odůvodněno a jedná se spíš o nahodilý seznam trestných činů. Podle navrhované úpravy by nově měla právnická osoba odpovídat i za trestné činy, u kterých si lze jen těžko představit, že vůbec mohou být firmou spáchány. Jedná se například o trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí nebo loupež. Já bych se v této souvislosti skutečně chtěl zeptat na konkrétní příklad toho, že firma ohrožuje někoho jiného pohlavní nemocí nebo spáchá loupež. Anebo když konkrétní řidič neposkytne pomoc v dopravním prostředku, ptám se, proč za to má odpovídat celý dopravní podnik, nikoliv konkrétní řidič toho dopravního prostředku.

Tento zákon také umožňuje, protože to není vyloučeno, že se bude vztahovat i na obce jako samosprávné územní jednotky, které mají garantovanou svoji činnost v Ústavě. Ad absurdum dovedeno, kdyby se tento zákon dovedl do konce a jedním z trestů pro právnickou osobu může být i její zrušení, pak na základě tohoto zákona mohou být rušeny i obce. To pokládám také za nevhodné, s tím, že v zahraničních právních úpravách jsou obce z působnosti tohoto zákona vyloučeny.

Připomínám jenom, že tento návrh kritizovala i odborná veřejnost. Například vedoucí katedry trestního práva pražské Právnické fakulty pan profesor Jelínek označil návrh Ministerstva spravedlnosti za nesystémový, nevhodný, založený na chybné koncepci kriminalizace jednání právnických osob a neobsahující ani relevantní odůvodnění navrhovaných změn, s tím, že tedy skutečně to enormní rozšíření skutkových podstat proti současnému stavu není náležitě odůvodněno.

Já proto shrnu svoje stanovisko jménem poslaneckého klubu TOP 09 z hlediska našeho negativního vyjádření. Tento návrh podle našeho názoru neúměrně rozšiřuje kriminalizaci firem, přidávají se do něho trestné činy, u kterých si lze jen těžko představit, že je spáchá právnická osoba nebo firma. My tento návrh považujeme za nekoncepční, a proto s ním vyjadřujeme nesouhlas. Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu novely zákona o trestním řízení soudním (trestní řád)

23. 3. 2016

 Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, máme zde další návrh, který umožňuje šířeji trestat firmy či podnikatele. Trochu to navazuje na ten předchozí sněmovní tisk. Novela trestního řádu obsahuje tři poměrně nesouvisející pasáže a já bych se rád zaměřil na tu část předkládaného tisku, která zavádí trestnost přípravy u trestného činu krácení daně.

Podle předkladatele má být touto úpravou dosaženo lepšího odhalování tzv. karuselových podvodů, při kterých dochází k významnému krácení DPH. Proti tomu záměru, a o něm tady často hovoří na půdě Poslanecké sněmovny, prakticky v každém svém vystoupení, pan ministr financí, proti tomu záměru nelze nic namítat. Ale karuselové podvody jsou natolik složitá, sofistikovaná trestná činnost z hlediska i přítomnosti mezinárodního prvku, že musí být řešena zcela specificky, ne že Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu Ministerstva financí se najednou rozhodne, zase bez nějaké diskuse s odbornou veřejností, že zařadí do trestního zákoníku trestný čin krácení daně. Takto neustále měnit předpisy, to je skutečně... A já trvám na tom, když pan ministr říká, že neví, co to je pojem systémový - nesystémový, tak si myslím, že toto je nesystémový přístup, stejně jako postupně malými novelkami neustále novelizovat trestní řád.

Tento návrh totiž nijak specificky nemíří pouze na ty karuselové podvody, protože předkladatel do předlohy zahrnul trestnou přípravu u krácení všech daní a podobných poplatků. V případě krácení daně si přitom pojem "příprava" můžeme samozřejmě představit velmi obtížně. Kde končí hranice běžných úvah o daňové optimalizaci, jejímž logickým cílem je neplatit vysoké daně, a kde začíná hranice přípravy trestného činu krácení daně? Bude nově již pouhý záměr a přípravy ke snížení daňové povinnosti postačovat k tomu, aby bylo zahájeno trestní stíhání pro přípravu krácení daně? Stane se podání běžného daňového přiznání zároveň přiznáním ke spáchání trestného činu?

Předkládaný návrh na tyto otázky nedává uspokojivé odpovědi. Může se to zdát absurdní a pevně věřím, že soudy na takovou argumentaci v běžných případech nepřistoupí, avšak konkrétnímu podnikateli bude případný osvobozující rozsudek málo platný, když v důsledku několikaměsíčního, ale zpravidla několikaletého trestního stíhání přijde o svou klientelu, a tedy i obživu, a bude muset své podnikání ukončit. Bude to mít tedy pro podnikatele likvidační charakter.

Když jsme tuto věc projednávali na ústavněprávním výboru i za účasti dalších kolegů z praxe, tak tam bylo přiznáno, že šetření a stíhání ve stadiu pokusu u tohoto trestného činu prakticky není příliš využívané a jaksi se neosvědčilo, nebo nemá potřebné výsledky. Já se tedy ptám, proč zavedení přípravy krácení daně má přinášet patřičné výsledky. Z toho důvodu poslanecký klub TOP 09, pokud neprojde již podaný pozměňovací návrh o vypuštění trestnosti přípravy z tohoto návrhu, což je jeden z pozměňovacích návrhů, tak máme problém tento návrh podpořit a pak ho nepodpoříme.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k návrhu zákona o celostátním referendu na schůzi PSP

11. 3. 2016

Přeji pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych za klub TOP 09 také tlumočil stanovisko.

My s tímto návrhem ústavního zákona nesouhlasíme, a to ne z důvodu, že bychom nechtěli naplnit Ústavu. Ústava předpokládá, že ústavní zákon stanoví, kdy lid vykonává moc přímo, ale neříká, že to musí být na základě zákona o obecném referendu. Může to být i na základě jednorázového ústavního zákona. Takže chci tady odmítnout to tvrzení, že teprve tento návrh naplňuje Ústavu. Není tomu tak, ty cesty jsou dvě a vláda volí tu cestu obecného referenda s poměrně širokým výčtem věcí, o kterých se může hlasovat.

Já bych nazval tento návrh ústavního zákona jako skutečně spíše hrou a předstíráním referenda a jeho dopadů, protože referendum a jeho výsledky zavazují výkonnou moc, vládu, ale jak už tady bylo řečeno, Parlament nikoliv, kromě toho negativního, že Parlament nemůže přijmout usnesení či návrh zákona, který bude v rozporu s výsledkem referenda. Ale pokud jde o pozitivní výsledek referenda, tak nikdo nemůže zákonodárce donutit, aby nějak hlasovali.

Uvedu tady zcela konkrétní příklad. Například by se mohlo podle tohoto návrhu ústavního zákona konat referendum o maximální rychlosti na dálnici 200 km/h. Dejme tomu, že by se to referendum konalo, dopadlo by dobře, kladně. Vláda by musela předložit příslušný návrh zákona, protože většina zásadních rozhodnutí se u nás děje prostřednictvím zákona. Byť by, předpokládám, ministr dopravy a ministr zdravotnictví s takovým návrhem nesouhlasili a vláda by s tím možná ani nesouhlasila, přesto by musela tento návrh do Parlamentu předložit. Nedovedu si představit, že by Parlament schválil zákon o maximální rychlosti na dálnici 200 km/h. A takových příkladů, o kterých by se mohlo hlasovat a které by byly v rozporu se svědomím poslanců nebo senátorů, by bylo samozřejmě více, a i v případě, že by s tím sama vláda nesouhlasila.

Také je samozřejmě riziko neplatnosti referend a vynakládání velkých finančních prostředků na jejich konání. Bylo tady zmiňováno Slovensko, kde téměř všechna referenda byla neplatná. A nemyslím si, že ani úprava kvor, které jsou v tomto návrhu ústavního zákona, by pomohla k tomu, aby ta referenda byla platná. Naopak si myslím, že úkolem politické reprezentace by mělo být, aby se zvýšila účast občanů ve volbách. Máme tady několik druhů voleb. To je přímá demokracie. Odmítám tvrzení, že tento ústavní zákon tady zavádí přímou demokracii. Všechny ty volby, které tady máme - sněmovní, senátní, krajské, obecní, prezidentské, do Evropského parlamentu - to je přece přímá demokracie a jsou to přímé volby. Takže tady netvrďme, že tímto ústavním zákonem zavádíme přímou demokracii.

Také se tady musím poté, co jsem si tady dnes vyslechl a ještě dnes asi vyslechneme, obávat určitého zneužití referend různými populistickými, nacionalistickými či xenofobními hnutími, která budou chtít prostřednictvím referend dosáhnout některých svých cílů, a ne vždycky je to tak jednoduché, aby se dalo říci, že to referendum se nedá konat. Jsem pak zvědavý na to, jak by reagoval Parlament. Tam už je jasné, ten by samozřejmě něco takového schválit nemusel, ale jak by se k tomu postavila vláda ve své výkonné moci, protože vláda se řídí samozřejmě zákony, ale vydává i předpisy k jejich provedení a předkládá i koncepční politiku, tak jestli by potom musela tyto závěry při své exekutivní činnosti také naplňovat.

Tento návrh zákona bych nazval jako jakýmsi drahým průzkumem veřejného mínění pro vládu. Vláda, nebo resp. v tomto směru zřejmě sociální demokracie, ale ostatní strany si tím udělají určitou čárku, splní část svého programu, ale z hlediska reality to nepovede k ničemu dobrému. Spíš skutečně je potřeba dělat všechno pro to, aby například účast v senátních volbách nebyla tak tristní, jak jsme toho svědky.

Takže já z těchto zásadních principiálních důvodů navrhuji, abychom tento návrh buďto zamítli v prvním čtení, nebo alternativně, vrátili předkladateli k dopracování. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k novele zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy na schůzi PSP

9. 3. 2016

Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, budu velmi stručný. Za klub TOP 09 mohu konstatovat, že podpoříme tento návrh zákona, nicméně protože se týká již dlouholetého projektu elektronického monitoringu odsouzených osob, zkráceně elektronických náramků pro vězně, mimo jiné, nebo z převážné části, tak protože po schválení této novely bude legislativní prostředí pro tento projekt zcela příznivé, pokud jde o vazbu a samozřejmě pro další využití tohoto projektu, přesto byť to není legislativní záležitost, bych se pana ministra chtěl zeptat, jak je na tom s novým výběrovým řízením na provozovatele elektronického monitoringu odsouzených osob z hlediska toho, že tato věc byla v minulosti nějakým způsobem řešena a zakázka, která byla vyhlášena, nedopadla dobře. Tedy jak po technické a realizační stránce bude ministerstvo a v jakém časovém harmonogramu připraveno na naplnění legislativy, kterou dnes schválíme. Děkuji.

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek na schůzi PSP

8. 3. 2016

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přeji pěkný podvečer. Já načtu velmi stručný pozměňovací návrh, který se týká vyjmutí vodních dýmek z přísného režimu takzvaného protikuřáckého zákona. Dnes jsem mimochodem měl možnost převzít petici 15 070 petentů, kteří nás o to žádají. Já proto v § 8 návrhu zákona v písm. k) za slovy "ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb" chci doplnit čárku - ", s výjimkou užívání vodních dýmek". Je to velmi jednoduchý pozměňovací návrh, který, myslím, bychom mohli potom projednat a ve třetím čtení schválit.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek na schůzi PSP 

4. 3. 2016

Děkuji, pane předsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se na vás obrátil se žádostí o podporu pozměňovacích návrhů pod čísly C1, C2, C3. Jsou to pozměňovací návrhy, které se týkají účastí společností, ve kterých má podíl člen vlády, ve veřejných zakázkách. Já jsem na ústavněprávním výboru navrhl ustanovení v tom směru, že veřejných zakázek by se nesměly účastnit firmy, které alespoň z 10 % vlastní člen vlády. Ústavněprávní výbor hlasy všech opozičních poslanců a také hlasy dvou koaličních poslanců, a to Lukáše Pletichy z ČSSD a Pavly Golasowské z KDU-ČSL, podpořil tento můj pozměňovací návrh a já jim za to chci poděkovat. Nicméně samozřejmě důležité je hlasování dnes tady v závěrečném třetím čtení.

Já musím říci, že obdobné ustanovení, které jsem navrhl, má ve svém právu i Rakousko. Paní ministryně tady hovořila velmi obecně a velmi stručně o tom, že můj návrh je údajně v rozporu s evropským právem. Tak doufám, že paní ministryně nechce říkat, že Rakousko, které má podobné ustanovení v právním řádu o vyloučení firem členů vlády z veřejných zakázek, porušuje evropské právo. Nicméně já jsem si nechal zpracovat právní analýzu, protože paní ministryně tím evropským právem tak nějak šermovala a mávala postupně. Nejdříve tedy na ústavněprávním výboru, potom na druhém čtení v projednání na plénu Poslanecké sněmovny a dnes. Já bych řekl, že její argumentace je poměrně chabá a hlavně zavádějící. Mimochodem, ona na ústavněprávním výboru řekla, že tento můj návrh není od věci, to zaznamenala i média, ale že je v rozporu s evropským právem. Já se teď v krátkosti budu snažit vyvrátit její údajné pochybnosti o údajném rozporu s evropským právem.

Paní ministryně Šlechtová při své argumentaci odkazovala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci CS 213/07, který však zcela překroutila. Původně tvrdila, že státy EU nemohou rozšiřovat výčet důvodů pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Následně přiznala, že tato interpretace je chybná, a argumentovala porušením principu přiměřenosti, tedy proporcionality. Oba argumenty se nezakládají na pravdě a nejsou ani uvedeny v citovaném rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Z uvedeného rozhodnutí naopak vyplývá, že členské státy mohou stanovit další opatření směřující k vyloučení účastníka, jejichž cílem je zaručit dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči a zásady transparentnosti, pokud taková opatření nejdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. Soudní dvůr dále přímo konstatoval, že každý členský stát může nejlépe ve světle svých historických, právních, hospodářských nebo sociálních hledisek, která mu jsou vlastní, identifikovat situace, ve kterých může docházet k jednáním vedoucím k porušování těchto zásad, tedy k potenciálnímu střetu zájmů. Právo Evropských společenství tedy nebrání přijetí vnitrostátních opatření za účelem vyloučit ve výběrových řízeních na veřejné zakázky riziko praktik ohrožujících transparentnost a narušujících hospodářskou soutěž.

Předkládaný pozměňovací návrh přitom směřuje právě k odstranění rizika ohroženosti transparentnosti, když v případě společnosti, v níž má podíl na hlasovacích právech člen vlády, reálně hrozí, že zadavatelé budou tuto skutečnost brát v úvahu. Tyto společnosti také mohou disponovat neveřejnými informacemi, se kterými disponuje právě člen vlády, které je mohou v zadávacím řízení zásadně zvýhodnit. Předložený pozměňovací návrh tedy neporušuje ani princip proporcionality.

Paní ministryně také na výboru a potom i na plénu odkazovala na kauzu z Řecka. V posuzovaném řeckém případě bylo předmětem zkoumání Soudního dvora přípustno vyloučení subjektů majetkově nebo personálně propojených s podniky sdělovacích prostředků. Toto vyloučení bylo velice široké. Tady doplním, že řecká ústava, která tuším ale ještě nebyla změněna, obsahuje ustanovení, že majitelé médií se nesmějí ucházet o veřejné zakázky.

Můj návrh, který jsem navrhl a který schválil ústavněprávní výbor, je však daleko užší a nemá s řeckým případem nic společného. Oproti tomu tedy mnou navržený pozměňovací návrh, nebo navrhované vyloučení uchazečů ze zadávacích řízení se týká pouze malého množství subjektů, jež nakládá s podílem na hlasovacích právech člen vlády. Toto úzké vymezení bylo přitom voleno i s ohledem na zachování přiměřenosti daného opatření, protože je skutečně rozdíl mezi například členem vlády, který rozhoduje o vynakládání miliardových finančních prostředků ze státního rozpočtu, a například poslanci a senátory, kteří o tomto nerozhodují a také jsou samozřejmě jinak voleni, kdežto člen vlády je do své funkce jmenován a zákon o střetu zájmů a jiné zákony stanovují některé podmínky pro výkon jeho funkce. Takže platí přitom, že naprosto přiměřeným a spravedlivým požadavkem, aby se společnosti vysokých veřejných činitelů, tedy členů vlády, neúčastnily zadávacích řízení.

Na závěr je také vhodné uvést, že nová zadávací směrnice číslo 2014/24/EU přímo umožňuje členským státům vyloučit ze zadávacích řízení určité subjekty, pokud nelze jinými, méně omezujícími opatřeními vyřešit střet zájmů. Čili já to ustanovení chápu jako doplnění toho, co už ta směrnice obsahuje, tedy zpřesnění.

Dovolím si tedy shrnout právní analýzu. Nechci ji samozřejmě číst celou. Soudní dvůr Evropské unie výslovně stanovil, že členské státy mohou rozšiřovat důvody pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Dále, každý členský stát je oprávněn na základě svých odůvodněných a reálných potřeb přijmout potřebná opatření k zachování transparentnosti. Směrnice 2014/24/EU umožňuje vyloučit uchazeče ze zadávacího řízení k vyřešení střetu zájmů. Navrhované opatření je v souladu s principem proporcionality.

Chtěl bych se tedy na milé kolegyně a na milé kolegy obrátit s tím, až budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, abychom neřešili nebo nějakým způsobem neodkazovali na pohádku o údajném rozporu s evropským právem. Dnes tady budeme hlasovat desítky pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu. Pokud jej schválíme, bude muset proběhnout notifikace a nikdo z nás tady v tomto sále, ani samotná paní ministryně, nemůže autoritativně o těch návrzích prohlašovat, zda jsou, nebo nejsou v souladu s evropským právem. To bude předmětem notifikačního řízení, případně dalších právních kroků. To znamená, nenechme se touto pohádkou o údajném rozporu s evropským právem mást. Tímto se obracím i na kolegy ze sociální demokracie, kteří se dnes tedy nějakým způsobem rozhodli, byť řada z nich chtěla tento návrh podpořit. a jak jsem zmínil, Rakousko ve svém právním řádu tento návrh má. Takže vás žádám o jeho podporu. A kolegům, kteří případně změní stanovisko oproti hlasování na výboru, dodávám, že je mi to líto.

Neodpustím si i určitou politickou poznámku. Tento týden jsme na určitých billboardech viděli nějaká hesla o tom, že stát není firma. Viděli jsme nějaké deklarace o předkládání legislativy v oblasti střetu zájmů v médiích. Jsou to ale bohužel zdá se jenom řeči. Skutek je bohužel jiný.

Děkuji za pozornost a prosím o podporu mého návrhu. (Potlesk zprava.)

Vystoupení k návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek na schůzi PSP 

27. 1. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolil bych si jenom krátce reagovat na vystoupení paní ministryně, ve kterém odmítla můj pozměňovací návrh, který schválil ústavněprávní výbor a který se týká toho, že firmy, které jsou alespoň z 10 % ovládány nebo vlastněny členem vlády, se nemohou zúčastnit veřejných zakázek. Na výboru ústavněprávním jsme se od paní ministryně dozvěděli, že probíhá řízení s Řeckem v této údajně obdobné kauze, ale toto řízení ještě neskončilo, a že o jeho výsledku budeme informováni. Teď po pár týdnech jsme se dozvěděli, že to řízení skončilo, ale - a to je podstatné - týká se zjevně úplně jiné věci. Týká se údajně oblasti vlastnictví médií.

Já chápu, že vláda chce řešit otázku řetězení a vlastnictví médií a že chce předložit tuto legislativu, ale to není téma zákona o veřejných zakázkách. Takže já trvám na tom, že ty případy nejsou úplně stejné. Navíc můj návrh tam má to vlastnění z 10 %, takže rozhodně se nedá říkat, že by šlo o úplně stejný návrh, který se teď řeší v Řecku. Takže jenom jsem na to chtěl takto zareagovat, že mě paní ministryně utvrdila v tom, že ten návrh je v pořádku. Děkuji.

Vystoupení k návrhu zákona o prokazování původu majetku 

27. 1. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem již vystoupil v prvním čtení, ale je to už hodně měsíců, co první čtení bylo zahájeno, a tenkrát jsem na své zásadní výhrady k tomuto návrhu nedostal ještě odpověď, takže mi dovolte, abych teď shrnul některé své zásadní výhrady.

Já bych na úvod označil tento návrh jako zákon, který je předkládán, je to soubor novel zákonů, není to nový zákon, jako za zcela zbytečný návrh, který si dovedu představit, že by byl předkládán někdy v průběhu 90. let, kdy skutečně docházelo k velkým přesunům majetku, kdy různí nomenklaturní komunističtí kádři tedy dokázali zakrátko zbohatnout a stali se z nich novodobí kapitalisté. Tak tenkrát si dovedu představit, že měla smysl debata o zákonu o prokazování původu majetku. Nyní se píše rok 2016 a tento návrh podle mě vůbec necílí na podvodníky a spekulanty s majetkem, ale obtěžuje nebo může obtěžovat poctivé daňové poplatníky, může podporovat udávání a z těch poctivých daňových poplatníků může dělat sprosté podezřelé, jakže nabyli svůj majetek.

To jsou výhrady zásadní věcné a politické, ale k tomuto návrhu mám i výhrady ústavní a právní. Posloužilo mi k tomu i stanovisko legislativní rady vlády, která napadla jako protiústavní ustanovení, že vedle doměření daně, poté, co někdo spáchá nějaké protiprávní jednání podle tohoto zákona, může být poplatníkovi vyměřeno dodatečně 50% penále a v případě, že nespolupracuje s daňovou správou, tak toto penále může činit až 100 %.

Toto Legislativní rada vlády označila jako protiústavní, mimochodem stoprocentní penále, a existují na to i nálezy Ústavního soudu, lze označit jako likvidační. Rovněž tak prekluzivní lhůty, které se prolamují v rámci tohoto návrhu zákona od tří až po deset let z hlediska dokládání některých údajů hlavně u občanů, kteří nejsou podnikatelé a nemají takto zpětně povinnost si uchovávat účetní doklady, pokládám za velmi sporné. Legislativní rada vlády i toto označila za ústavně nekonformní, protože lhůty nejsou jasně stanoveny a tato retroaktivita jde nad rámec toho, co lze objektivně od občanů nepodnikatelů požadovat.

To, že důkazní břemeno se v tomto zákoně zcela přenáší na poplatníka a on musí dokazovat, že něco nespáchal místo toho, aby stát naopak jemu prokázal, že se dopustil něčeho protiprávního, to pokládám za velmi zvláštní a nevhodné a zásada, kdy se důkazní břemeno přenáší zcela na poplatníka, je v tomto jedinečná a musím říct, že stát by měl někomu prokázat protiprávní jednání, nikoliv, že to má být opačně. Rovněž tak Legislativní rada vlády konstatovala, že zvýšení trestní sazby za trestný čin nepravdivé prohlášení o majetku z jednoho na tři roky je zcela nevhodné a nepřiměřené. Může jít o chybu v tomto prohlášení, třeba neúmyslnou, a dochází tedy ke zvýšení této trestní sazby až na tři roky. Opět návrh, který Legislativní rada vlády napadla.

Sedmimiliónový rozdíl mezi příjmem a nárůstem majetku. Na vládě se debatovalo o různých částkách - 10 mil., kdy už tedy bude muset poplatník dokládat původ majetku. Nakonec se vládní koalice dohodla na 7 mil. Podle mého názoru jasné stanovení této částky může vést ke spekulativnímu nakládání s majetkem u těch, kteří se tomuto zákonu budou chtít vyhnout. Tak prostě zoptimalizují svoje majetkové poměry tak, aby se do těch 7 mil. nevešli. I to pokládám za velmi návodné. Proč někdo, kdo má tento rozdíl, 6,5 mil., má být mimo pozornost daňové celní správy, orgánů činných v trestním řízení a podobně?

Na závěr bych dodal, že jsem příznivec plošných majetkových přiznání politiků, veřejných funkcionářů a můžeme to podpořit v rámci zákona o střetu zájmů, ale tento zákon se podle mého názoru zcela míjí účinkem. Jak už jsem zmínil, může podpořit závist, udavačství, kdy soused bude sousedovi řešit, jestli náhodou nabyl poctivě svůj majetek. A na podvodníky, kteří spekulativně vyvedli své majetky do zahraničí, a nebo ty, kteří vedou svůj majetek a mají ho takzvaně skrytý ve firmě, což řada těchto podvodníků činí, a spekulanty tento zákon vůbec nedopadá.

Shrnuto i z hlediska výhrad Legislativní rady vlády opakuji svůj návrh, který jsem zde už předložil v prvním čtení, aby uvedený návrh byl již v prvním čtení zamítnut. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k návrhu novely zákona o právu shromažďovacím

27. 1. 2016

Děkuji za slovo, pane předsedo. Přeji pěkný večer. Já už velmi krátce jenom navážu na kolegu Bendu, který hovořil o přílohu číslo jedna k předloženém návrhu, která stanoví, na jakých místech v okruhu obou komor Parlamentu je zakázán výkon shromažďovacího práva. Já už jsem v minulosti představil a avizuji, že ve druhém čtení předložím pozměňovací návrh, který doplní do zákona přílohu 2, protože jak víme, loňské výročí 17. listopadu na Albertově bylo zneužito k úplně jiným cílům než k oslavě státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii. Proto podobně jako v příloze č. 1, tak do přílohy č. 2 navrhnu, aby státní svátky vztahující se k 5. a 6. červenci, 28. září a 17. listopadu byly spojeny vždy s konkrétním místem, to znamená, konkrétně se jedná o Velehrad, Husinec, Starou Boleslav a v Praze potom o Albertov a o Národní třídu v tom směru, že shromáždění na těchto místech v těchto datech by se mohla konat pouze za účelem, který se váže k danému státnímu svátku. V případě, že by to svolavatel nesplnil, tak by se mohlo shromáždění zakázat, nebo kdyby se tam porušovalo toto ustanovení zákona, tak by se toto shromáždění mohlo rozpustit. Nemyslel jsem si, že bych musel takovýto návrh předkládat, nicméně to, že byl Albertov 17. listopadu doslova ukraden studentům a vysokým školám, je tak varující, že avizuji, že tento pozměňovací návrh podám v rámci projednávání v ústavně právním výboru. Děkuji za pozornost.  

Interpelace ministra Pelikána ve věci elektronických náramků pro vězně

21. 1. 2016

Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, chtěl bych se vás zeptat na osud projektu elektronického monitoringu odsouzených osob, tedy tzv. elektronických náramků pro vězně, a vrátím se do minulého roku.

Zkraje ledna loňského roku Probační a mediační služba zveřejnila předběžné oznámení o úmyslu zadat veřejnou zakázku na pořízení systému a provoz systému elektronického monitoringu odsouzených osob. Následně v srpnu Probační a mediační služba vyhlásila tuto veřejnou zakázku. Mezitím následně rezignovala na svou funkci ředitelka Probační a mediační služby a Probační a mediační služba posunula podzimní termín pro podávání přihlášek do tohoto výběrového řízení na 23. prosince. To znamená na základě dotazů případných uchazečů, předběžných dotazů, se měnily ještě v průběhu zadávacího řízení některé technické podmínky zadávací dokumentace. 23. prosince ovšem při otvírání obálek tato veřejná zakázka skončila fiaskem, protože se do této veřejné zakázky nepřihlásil ani jeden uchazeč. Tím pádem muselo být výběrové řízení zrušeno.

 

Chci se vás, pane ministře, zeptat na důvod, proč tomu tak podle vašeho názoru bylo. Jaké jste případně vyvodil personální či jiné důsledky vůči těm, kteří se na zadávacím řízení podíleli? A pak se vás chci samozřejmě zeptat, jestli tento projekt bude nadále pokračovat, jestli tedy vyhlásíte nové výběrové řízení na elektronické náramky, nebo jak hodláte v této věci dále postupovat. Děkuji.

Vystoupení k návrhu zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv na schůzi PSP 

20. 1. 2016

Děkuji za slovo ještě jednou. Milé kolegyně, vážení kolegové, předložené sněmovní tisky nově upravují Sbírku zákonů a mezinárodních smluv, zavádí se zde elektronický systém Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a obecně upravují také tvorbu právních předpisů. Lze přivítat, že návrh se snaží jít s dobou a využívá moderní možnosti elektronických systémů a databází. Sbírka zákonů má být nově závazná také v elektronické podobě, pro adresáty právních norem bude mít velký význam také povinné uvádění textů celého novelizovaného předpisu ve Sbírce zákonů, což jistě přispěje k větší přehlednosti celého právního systému.

Návrh zakotvuje elektronický systém Sbírky zákonů a mezinárodních smluv jako informační systém veřejné správy. Prostřednictvím tohoto systému se povede Sbírka zákonů a mezinárodních smluv, která bude přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Systém má také sloužit jako databáze s platným zněním právních předpisů. Širší součástí tohoto systému má být také přehled souvisejících dokumentů vzniklých při přípravě návrhu právního předpisu včetně jeho odůvodnění, to znamená průběh legislativního procesu od přípravy právního předpisu až prakticky po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů bude možné sledovat elektronicky.

Já bych zde zároveň vytkl některé věci, které se týkají doprovodné legislativy. Týká se to tedy například novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny, protože ten obsahuje obsáhlé požadavky na důvodovou zprávu k návrhu právního předpisu. Dochází tím k podstatnému rozšíření náležitostí důvodové zprávy. Lze se proto důvodně obávat, že navrhovaný rozsah důvodové zprávy prakticky zkomplikuje, nebo dokonce znemožní zákonodárnou iniciativu zejména nevládních subjektů, nebo povede k tomu, že důvodová zpráva bude pouze formálně splňovat předepsané náležitosti, avšak obsahově se nebude jednat o kvalifikovaný a relevantní rozbor. Ani jedna z těchto možností přitom není akceptovatelná. Adekvátní splnění navrhovaných požadavků vyžaduje početný tým a informace, kterými fakticky disponuje pouze vládní aparát, nikoliv jednotliví poslanci, kteří samozřejmě mohou předkládat ve smyslu Ústavy zákony. I ti však mají zákonodárnou iniciativu a nelze jim toto právo fakticky omezovat rozsáhlými formálními požadavky na důvodovou zprávu.

Když to řeknu ve zkratce, tak je skutečně nemožné jak od poslanců opozice, nebo od poslanců vládní koalice vyžadovat, aby vytvářeli takzvanou RIA, to znamená dopady na jednotlivé oblasti na různé mezinárodní smlouvy, rovnost pohlaví, životní prostředí, podnikatelské prostředí. Vládní RIA obsahuje v tuto chvíli tuším devět položek, které se vypracovávají k právním předpisům. Tady zmíním, že nedávno proběhl seminář na půdě podvýboru pro Ústavu a parlamentní procedury a v této věci je dohoda poslanců jak opozice, tak vládní koalice, že ve druhém čtení by se tento návrh měl upravit a měl být zachován stávající stav požadavků na odůvodnění návrhu zákona, který předkládají nejenom poslanci, ale například i kraje a podobně. To znamená, v této věci bude nutné návrh změnit. Zástupci Ministerstva vnitra přislíbili součinnost při úpravě této části zákonů. Takže rozsáhlá RIA, tak jak ji známe z vládních návrhů, by neměla být od poslaneckých návrhů zákonů vyžadována.

Také se zmíním o nákladech na ten systém, který je tady vyčíslený. Samozřejmě nejsou zde bohužel ta data úplně detailní. Předkladatel uvádí v souvislosti s vyčíslením těch přínosů, že tady budou přínosy odhadující ve výši 359 milionů na rok v průběhu následujících deseti let, aniž by tato částka byla nějakým způsobem konkrétně vysvětlena. Nutno také upozornit, že náklady na vybudování požadovaného informačního systému nebudou malé. Podle předkladatele dosáhnou 527 milionů korun plus náklady na provoz a obnovu systému, které mají za deset let činit dalších 389 milionů korun. Dle odhadů předkladatele tedy přijde plánovaný systém na téměř miliardu korun, avšak velká část má být financována z operačních programů Evropské unie. Ani tyto náklady nejsou nějak dostatečně vysvětleny nebo podloženy. Úspory tedy soukromých i veřejnoprávních subjektů jsou odhadovány.

Vystoupení k návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb na schůzi PSP 

8. 1. 2016

Já děkuji. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím reagovat na vystoupení pana ministra financí, který dnes hovořil déle než v prvním a druhém čtení, nicméně v prvním ani druhém čtení nezareagoval na moje zásadní výhrady, které spočívaly v tom, že předložený návrh zákona z mého pohledu - a řekla to částečně i Legislativní rada této vlády - odporuje právu Evropské unie v té oblasti nakládání s podnikatelskými subjekty ze strany státu, protože základní zakládající akta Evropské unie hovoří o tom, že stát musí rovnocenně a rovnoměrně přistupovat k podnikatelským subjektům. V tomto návrhu tomu tak není. Pro některé subjekty se povinnost zavádí po určitém čase, některé podnikatelské subjekty mají ze zákona trvalou výjimku a u jiných subjektů může dokonce vláda svým nařízením doslova šachovat s tím, kdy budou do tohoto systému začleňovány. Pak jsou tady ještě jiné podnikatelské subjekty, což jsou drobní podnikatelé a živnostníci, kteří mají do tohoto systému vstoupit až více než dva roky po účinnosti tohoto zákona, což už je v příštím volebním období, a to je otázka, jak to bude. To znamená, je tady nesoulad s právem Evropské unie.

A ta druhá základní připomínka se týká nesouladu s naším českým ústavním právem, protože Ústava stanoví, že povinnosti lze zakládat na základě zákona. Tento návrh zákona hovoří o tom, že vláda svým nařízením, to znamená prováděcím právním předpisem, bude říkat, kdo bude mít dočasnou výjimku a kdo bude do systému začleňován nebo naopak ze systému evidence tržeb vyčleňován. I někteří úředníci Ministerstva financí se netajili s tím, že je tam určitý problém. Proto se určitě v této věci obrátíme na Ústavní soud.

Děkuji za pozornost.

22. 1. 2016

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

Já bych chtěl na úvod svého vystoupení navrhnout vrácení uvedeného návrhu zákona zpět do druhého čtení. Tento svůj návrh nyní chci odůvodnit. Je to hlavně z důvodu, že doteď předkladatel nezareagoval na moje zásadní výhrady, které spočívaly v tom, že podle mého názoru tento zákon je v řadě pasáží v rozporu s právem Evropské unie a je protiústavní. Legislativní rada vlády ve svém stanovisku uvedla, že má nadále významné pochybnosti, zda zavedení evidenci tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie, přičemž myšleny jsou principy podpory malého a středního podnikání.

Zakládací akty Evropské unie totiž hovoří o rovném zacházení státu s podnikatelskými subjekty. Tento návrh, jak víme, zavádí řadu výjimek. Na některé subjekty se má vztahovat dříve, na některé později, na některé ještě později. A tady v tomto, a konstatovala to i Legislativní rada vlády, je jasné nerovné zacházení s podnikatelskými subjekty a diskriminace některých podnikatelských subjektů, které jsou postihovány zařazením do této evidence tržeb. Přeložíme-li to tedy z politické řeči, pak nám vyplývá, že předkládaný vládní návrh je tedy v rozporu s principy práva Evropské unie. A já se divím, že i přes toto upozornění Legislativní rady vlády mohl být tento návrh předložen. Jedná se podle mého názoru o legislativní selhání, kdy vláda vědomě prosazuje diskriminační normu omezující volnou hospodářskou soutěž. Lze se důvodně domnívat, že Evropská komise, případně Soudní dvůr Evropské unie, nebudou takto benevolentní a že to může na základě tohoto pochybení vlády, pokud tento návrh bude schválen, přijít Českou republiku draho v případě finančních sankcí a pokut, pokud se podnikatelské subjekty, které jsou diskriminovány tímto návrhem zákona, na Soudní dvůr Evropské unie obrátí.

Další moje zásadní výhrada se týká slučitelnosti s Ústavou České republiky. Ta stanoví, že povinnosti lze subjektům ukládat pouze na základě zákona, jak jsem zmínil, tento zákon počítá s tím, že na základě nařízení vlády mohou být dočasně vyjmuty tržby, které budou podléhat evidenci nebo naopak do budoucna na základě nařízení vlády tam mohou být některé podnikatelské subjekty, až jim uplyne dočasná výjimka, opět zařazeny.

Vystoupení k návrhu zákona o ochraně před škodami působenými tabák. výrobky na schůzi PSP 

8. 12. 2015

Děkuji, pane místopředsedo. Přeji pěkné odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych se krátce vyjádřit k vládnímu návrhu, k té jeho části, která se nazývá protikuřácký zákon, protože si uvědomuji, že zákon obsahuje i ochranu před alkoholem a dalšími návykovými látkami.

Chci říci, že kdyby se hlasovalo o tomto návrhu dnes, tak ho podpořím, protože on z velké části, dá se říci z osmdesáti procent, vychází z návrhu, který jsme připravovali na Ministerstvu zdravotnictví v předchozím volebním období v době, kdy byl ministrem zdravotnictví náš kolega Leoš Heger. Přesto si dovoluji zde zmínit některé věci, které bychom měli případně upravit ve druhém čtení, protože očekávám, že dnes po dlouhé, náročné rozpravě propustíme tento návrh do druhého čtení. Jsou zde věci, které bychom měli minimálně akcentovat nebo se nad nimi zamyslet.

Za prvé jsou to tzv. jednorázové akce, jako jsou festivaly, koncerty, trhy, kde si myslím, že než mít nějaký plošný systém zákazu na základě zákona, tak daleko moudřejší je převést režim při ochraně náležitostí veřejného pořádku na jednotlivé obce, které stejně tak v oblasti tabáku, tak alkoholu, tak i hluku nejlépe vědí, jak mají některé náležitosti upravovat. To znamená, zvýraznil bych tam roli obcí, nikoliv nějakých plošných zákazů. A samozřejmě zdůrazňuji, že základní záměr zákaz kouření v restauračních zařízeních zcela podporuji.

Dále je potřeba se zamyslet nad širokou definicí zařízení veřejného stravování, zda např. kluby, bary či do budoucna kuřárny, pakliže by byly takto zřízeny, nám zapadají do definice a zda rozsah zákazu neznamená, že skutečně budou vznikat určité uzavřené kluby a kuřárny, které budou záměr, který ministerstvo předkládá, poněkud vykládat po svém nebo ho obcházet. Já si totiž myslím, že důraz by měl být kladen na provozovny, kde se podává jídlo.

Stejně tak i kapacity zdravotnické hovoří o tom, že škodlivost elektronických cigaret na rozdíl od běžných tabákových výrobků nebyla příliš prokázána. Proto je otázka, jestli tam mít tak striktní přístup k elektronickým cigaretám, ale například i vůči vodním dýmkám v čajovnách. Tam si myslím, že ta restrikce je také poněkud nepřiměřená.

Já bych se ještě krátce zmínil k tomu, protože se tady vede jakýsi ideový údajný střet o tom, že odpůrci tohoto zákona argumentují svobodou podnikání. Svobodou o tom se rozhodnout do jaké restaurace zajdu. Chtěl bych říci, že jedna zásada říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A proč by měli mít kuřáci větší svobodu než nekuřáci?

Nechci tady argumentovat tím, že nekuřáků jsou dvě třetiny a kuřáků třetina, a zmíním zde aktuální legislativní stav, který v ČR máme. Provozovatelé restaurací mají povinnost mít oddělené prostory pro kouření. Vidíme ale, jaká je realita, kdy v jedné velké místnosti restaurace je v jednom rohu uvedeno, že je tam zákaz kouření. V dalším, opačném rohu stejné restaurace a stejné místnosti je uvedeno, že je tam kuřácká část. Dým se samozřejmě v prostředku té místnosti nezastaví. Je to typické české obcházení zákona, který už teď nařizuje mít oddělené prostory. Tento zákon, který se poučil i z řady evropských zemí, dává pro provozovatele, pro všechny, stejné podmínky. To si myslím, že je velmi důležité.

Chtěl bych také zmínit zkušenosti ze států, které zavedly zákaz kouření v restauracích, protože nejsme zdaleka prvním státem, který se o to pokouší, že tržby majitelů restaurací po zavedení tohoto zákazu jednoznačně vzrostly. Začali tam chodit návštěvníci, kteří tam dříve nechodili. Například rodiny s dětmi apod. Takže větší ochrana samozřejmě nekuřáckého prostředí - nezapomínejme i na zaměstnance, kteří v restauracích pracují a kteří nemají na pracovním trhu příliš alternativu a možnost si vybrat jinak.

Já tady za sebe podporuji, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení, a věřím, že jej ve druhém čtení případně ještě zlepšíme. Děkuji.

Vystoupení k zařazení bodu programu novely občanského soudního řádu ruší institut přísedících v občanském soudním řízení na schůzi PSP 

27.11.2015

Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já si dovoluji navrhnout zařazení bodu 125, což je můj návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jde o sněmovní tisk 599 (v programu 499), na středu 9. 12. na první pevně zařazený bod v odpolední části našeho jednání, protože jak bylo v minulosti zvykem, ve středu odpoledne měla být tzv. opoziční okénka, tzn. návrhy opozičních poslanců. Jak se ale bohužel ukazuje, není tomu většinou tak. Já si dovolím také odůvodnit tento svůj návrh, který podle mého názoru významně přispěje ke zrychlení soudních rozhodování.

Předkládaný návrh novely občanského soudního řádu ruší institut přísedících v občanském soudním řízení, neboť účast laického prvku na rozhodování civilních sporů se v současné době jeví jako nepřínosná a nehospodárná. Podle platné právní úpravy nyní přísedící rozhodují pouze pracovněprávní věci, myslím tím v civilních věcech, vedle toho, že samozřejmě fungují i v trestněprávních věcech. Dle odhadu Ministerstva spravedlnosti tvoří tato agenda pouze 5 % případů, které jsou projednávány u okresních soudů. Obdobný návrh připravilo Ministerstvo spravedlnosti již v roce 2010. Tehdy bylo ovšem navrhováno obecné zrušení účasti přísedících v senátech okresních soudů, tedy i v případě trestního řízení.

V souvislosti s chystanou novelou obeslalo Ministerstvo spravedlnosti krajské soudy žádostí o vyjádření k této problematice. Ze zaslaných stanovisek jednotlivých soudů vyplynuly následující závěry a poznatky. O výkon funkce přísedících není dlouhodobě větší zájem. Řada přísedících přistupuje k výkonu své funkce liknavě, nedostavuje se bez omluvy a v řadě případů je z tohoto důvodu jednání nutné odročovat. Účast přísedících u soudních jednání je v převážné míře pasivní a formální, ale na druhou stranu mají možnost přehlasovat předsedu senátu při rozhodování. Přísedící nejsou zpravidla patřičně odborně vzdělaní a nemají ani potřebné právní znalosti. Soudce musí své přísedící neprávníky před samotným jednáním seznámit s právní úpravou a judikaturou týkající se konkrétní věci, což řízení prodlužuje. Soudce na druhou stranu, jak jsem zmínil, nemůže vydat žádné rozhodnutí, i když se nejedná o rozsudek ve věci samé, jako je např. platební rozkaz, připuštění změny žaloby, zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby či pro nezaplacení soudního poplatku - nemůže tedy vydat toto rozhodnutí sám, ale vše musí rozhodovat v senátu, což opět může znamenat velké průtahy v soudním řízení.

Přestože od přípravy návrhu Ministerstva spravedlnosti uplynulo již delší časové období, uvedené závěry stále platí. Na přísedící nejsou zákonem kladeny žádné zvláštní požadavky na vzdělání nebo odbornost. Podle § 60 zákona o soudech a soudcích postačuje svéprávnost, bezúhonnost a věk nejméně třicet let. Současně není funkce přísedícího náležitě finančně ohodnocena, protože za jeden jednací den, jeden den jednání, přísluší přísedícímu paušální náhrada za výkon funkce ve výši 150 korun, což mnoho potenciálních kvalitních zájemců o funkci přísedícího může odradit. Přesto však mohou dva přísedící přehlasovat předsedu senátu, protože mají podle zákona stejná procesní práva.

Z pohledu současného společenského a právního vývoje lze konstatovat, že problematika pracovněprávních sporů rozhodovaných u okresních soudů v senátech je sice specifická, ale ne natolik, aby zde byl nutný přítomný tzv. laický prvek. Pracovněprávní spory jsou z lidského hlediska stejně citlivé jako např. spory vyplývající z rodinného práva, kde ovšem přísedící není přítomen. Jako každá oblast je i oblast pracovněprávní upravena zákonem a Nejvyšší soud k ní vydal bohatou judikaturu. Prostor pro uvážení soudu zde není širší než v jiných oblastech sporu. Proto vás velmi žádám, abychom tento bod zařadili jako pevně zařazený první bod odpoledního jednání ve středu 9. 12. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k novele zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích na schůzi PSP 

20.10.2015

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přeji vám pěkný večer. Kdyby byla rozprava k obou tiskům sloučena, jak se asi mělo stát, tak už zde nevystupuji podruhé. Někteří mí předřečníci samozřejmě hovořili k oběma tiskům najednou. Já tady zmíním tři základní problémy, pro které i v tomto tisku logicky jako v tom předchozím navrhnu vrácení tisku k dopracování předkladateli.

Za prvé je to o tom, že seznam sponzorů politických stran nebude možné prověřit před volbami, i když nám ten vládní návrh říká něco trochu jiného. Protože zákon určuje, že strany musí zveřejnit všechny své sponzory tři dny před volbami, což má údajně voliči umožnit rozhodnout se i na základě tohoto faktu o své preferenci. Tento čas samozřejmě nemusí stačit k prověření pravdivosti a kompletnosti seznamu sponzorů. Větší transparentnosti by přitom bylo dosaženo, pokud by politická strana měla povinnost zveřejnit dar už po jeho obdržení. To znamená, tady my vidíme jasně snahu tuto věc posunout až za samotný volební termín a ta třídenní lhůta je skutečně velmi krátká a tu věc neřeší.

Dále, že definované období volební kampaně podle tohoto návrhu nemusí zahrnovat a zdaleka nezahrnuje všechny náklady na volební kampaň. Podle tohoto zákona, nebo návrhu volební kampaň začíná dnem vyhlášení termínu voleb, což umožní nezahrnout do účtu za volební kampaň služby, které byly sjednány či zaplaceny před tímto dnem. Samozřejmě například objednávky billboardů a dalších reklamních ploch na kampaň je nutné zajišťovat i více než rok dopředu. To znamená, je zde celá řada výdajů a prostředků, které tento zákon vůbec nepostihuje.

A pak je zde samozřejmě to už mými kolegy v předchozím tisku zmiňované možné používání prostředků, které nelze vůbec označit za součást volební kampaně podle tohoto zákona, byť na volební kampaň mají velký vliv a tu volební kampaň ovlivňují. Zákon neomezuje prezentaci kandidátů či výrazných představitelů politických stran a hnutí v době před volbami prostřednictvím médií a prostředků komunikace, které nelze označit podle tohoto zákona za volební kampaň. Náklady za použití těchto prostředků se pak nepromítnou do částky na volební kampaň, kterou zákon limituje. Několikrát zde skloňovaným příkladem je samozřejmě reklama na vodňanské kuře, v níž před volbami do Poslanecké sněmovny figuroval současný ministr financí Andrej Babiš.

Takže pokud tento tisk nepostihne doprovodné reklamy politiků, podnikatelských skupin, které sponzorují politické strany a představitelů těchto firem, tak je to jenom hra na větší transparentnost. Proto samozřejmě dávám i v tomto případě návrh na dopracování a vrácení k dopracování předkladateli. Děkuji.

Vystoupení k novele volebního zákona o ochraně spotřebitele na schůzi PSP

20.10.2015

 Přeji pěkný podvečer, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych se také vyjádřil.

Na úvod dovolte určitou poznámku k předchozímu hlasování. Právě proto, že vládní koalice o tak důležitém zákoně, který se týká fungování politických stran, dosud oficiálně nejednala s politickými stranami, je velmi škoda, že k tomuto jednání ještě před prvním čtením nedošlo, protože samozřejmě tento způsob projednávání potom je určitě problém v tom, že jsme mohli nebo měli sdělit některé výhrady ještě předtím, než jsme vůbec projednávali tento návrh v Poslanecké sněmovně. Takže je škoda, že jsme nedali prostor k jednání předsedů politických stran. ***

A teď dovolte konkrétní připomínky, které tedy můžeme sdělit na plénu, či případně ve výborech k zákonu, který se týká sdružování v politických stranách. Máme samozřejmě tu základní připomínku, a to je vytvoření úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran. Já jsem obecně odpůrcem vzniku zbytečně nových úřadů, protože teď už máme určité nástroje, jak kontrolovat činnost politických stran. Je zde kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, kde jsou zastoupeny všechny poslanecké kluby, a nedá se hovořit o tom, že by kontrola z jeho strany probíhala nějakým způsobem špatně, netransparentně a podobně. Právě naopak. Nebyly na to žádné stížnosti, a proto vytváření úřadu coby nového, řekněme, byrokratického orgánu, který bude kopírovat činnost některých již existujících orgánů, a to také územních finančních úřadů a vnitrostranické audity a auditorské kontroly. Provoz této instituce by měl podle návrhu každý rok stát 15,5 mil. Kč, v prvním roce to má být 20,5 mil. Kč. Tato částka však může být podhodnocena, jelikož pouze na platech má úřad vydat okolo 8,5 mil. Kč ročně. Důvodová zpráva odhaduje počet nově vzniklých pracovních míst na 15, prý 10 zaměstnanců a 5 volených členů, avšak upozorňuje, že nelze vyloučit nutnost nárůstu jejich počtu. Když si vezmete situaci, která je teď, kdy kontrola dejme tomu výročních zpráv politických stran ze strany kontrolního výboru probíhá docela bez problémů, tak je otázka, zda skutečně takový nový úřad potřebujeme. Je iluze si myslet, že bude zachován počet zaměstnanců v tom rozsahu, jak je uvedeno.

Také navíc ten zákon příliš nevyjasňuje, jak to bude s postavením tohoto úřadu ve vztahu ke služebnímu zákonu, takže tam vidím také docela velký problém.

Stejně tak nastavení procedury výběru předsedy toho úřadu posiluje postavení prezidenta z hlediska i návrhu jednotlivých komor. Může samozřejmě docházet k různým licitacím a politickým handlům a diskusím o tom, kdo tam bude navržen. Bude to předmětem politického jednání, takže proto je iluze si myslet, že to bude skutečně nezávislý úřad, nezávislejší, než je dejme tomu kontrolní výbor Poslanecké sněmovny. Nemusí tomu tak být. Nespokojenost s vybranou osobou může vést také předsedu vlády k tomu, že nebude prezidentovo jmenování kontrasignovat.

Zdlouhavý proces nominace dalších volených členů úřadu třemi institucemi, a to NKÚ, Poslaneckou sněmovnou a Senátem a schvalování v Senátě může vést k tomu, že tento úřad bude často nekompletní. Tato možnost není v zákoně nijak ošetřena, to znamená, nebudou-li obsazena všechna místa v úřadě, jak se bude postupovat?

Zprávy o hospodaření stran mají být odevzdány úřadu do 1. dubna a ten již 31. května musí Ministerstvu financí ohlásit, které strany nemají účetnictví v pořádku. V případě nalezení nesrovnalostí má strana navíc právo nesrovnalosti opravit ve lhůtě, která nesmí být kratší než 15 dní. Vzhledem k tomu, že v České republice je okolo 200 politických stran a hnutí, není příliš reálné, aby úřad zvládal prověřit všechny zprávy během dvou měsíců. V důsledku špatného nastavení termínu tak některé strany mohou přijít také o svůj nárok na finanční příspěvek ze státního rozpočtu. Vůči rozhodnutí úřadu ohledně některých přestupků, které mohou být pokutovány až částkou 500 tis. Kč, se nelze odvolat.

Jak vyplývá z návrhu novely zákona o státní službě, úřad je zamýšlen jako svébytná instituce, jejíž organizační strukturu určuje jeho předseda. To znamená, jak už jsem zmínil před chvílí, určitá výjimka ze služebního zákona, kterou ovšem ostatní regulátoři nemají. Pravomoci a činnosti ostatních volených členů úřadu se však v praxi neliší od pravomocí a činností běžných zaměstnanců úřadu, i přestože jejich plat je nepoměrně vyšší, takže je tam skutečně velký nesoulad ve vztahu k činnosti ostatních nezávislých institucí či regulátorů.

V tomto zákoně dochází dokonce paradoxně k navýšení příspěvků pro politické strany, protože zákon počítá s finanční podporou takzvaných politických institutů, think tanků, zřizovaných politickými stranami. Výše této podpory bude 45 mil. Kč ročně. Zákon však není schopen zamezit těmto institucím ovlivňovat průběh volební kampaně, jelikož nelze zamezit vlivu jejich aktivit v době před volbami, takže samozřejmě státní rozpočet může paradoxně prostřednictvím těchto politických akademií, řekněme politických institucí, ovlivňovat a preferovat některé strany z hlediska volební kampaně, což je otázka, jestli na to ty prostředky mají být vynakládány.

Dále chybí opatření a zákonná možnost, která by zabránila rozložení příspěvku, který překračuje 3 mil. Kč ročně, mezi více fyzických či právnických osob. To by také mělo být v zákoně ošetřeno. Dalším opatřením limitujícím příspěvky je sčítání daru člověka a jím vlastněné firmy. Toto opatření však nelze vymáhat, pokud majitele firmy nebude možno určit, což je možné u akciových společností. Navíc zákon nepočítá s možností, že během roku dojde ke změně majitele, což by pro nového vlastníka znamenalo i omezení při darování peněz politickým stranám.

Připomínek, které máme, je více. Zákon rozhodně neřeší účinné kontrolní mechanismy a nástroje ve vztahu k činnosti politických stran a hnutí, zavádí zcela zbytečný úřad, u něhož je iluzorní si myslet, že bude nezávislý na politické reprezentaci. Jak jsem zmínil, dokonce zvyšuje v podobě politických akademií příspěvky státu politickým stranám. Já proto v této souvislosti i z hlediska vyjasnění, aby byl dán prostor pro jednání parlamentních politických stran, navrhuji vrácení tohoto tisku k dopracování předkladateli.

Děkuji za pozornost.

 

Vystoupení k novele zákona o ochraně spotřebitele na schůzi PSP

7. 10. 2015

 Já děkuji, pane předsedající. Budu stručný a navážu na předsedu ústavněprávního výboru. Také vás chci poprosit o podporu pozměňovacích návrhů ústavněprávního výboru pod písmenem B. Já jsem předložil do výboru návrh, který umožňuje, aby spotřebitelské spory vedle České obchodní inspekce formou konciliace řešily i nestátní soukromé subjekty, to znamená profesní komory s povinným členstvím a občanská sdružení, která byla zřízena za účelem ochrany spotřebitele. Dozor nad nimi samozřejmě vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu, a oni musí splnit příslušná kritéria a parametry pro to, aby mohli vést mimosoudní řešení sporu.

Ten návrh jsem předložil hlavně proto, aby se ulehčila práce České obchodní inspekci, ve které se má uvedené činnosti věnovat v celé republice 20 zaměstnanců. Ústavněprávní výbor také vyzval k personálnímu posílení České obchodní inspekce. Takže prosím o podporu tohoto návrhu a děkuji.

 

Vystoupení k novele zákona o státní službě na schůzi PSP

6. 10. 2015

Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se vyjádřil k předkládané novele zákona o státní službě. Na začátku si dovolím konstatovat, že příliš nerozumím tomu, proč několik měsíců po účinnosti, protože služební zákon nabyl účinnosti k 1. lednu tohoto roku, a po samotné systemizaci pracovních míst, kde které došlo k 1. 7. tohoto roku, po tak krátké době musíme mít zde novelu služebního zákona, když si všichni ještě vzpomínáme, jak v loňském roce probíhala složitá jednání. Nakonec se vládní koalice s částí opozice dohodla na znění tohoto služebního zákona. U těch jednání byl také přítomen mj. pan ministr zahraniční a já si vzpomínám, že i tehdy se vedla debata, jestli zahraniční státní služba má mít určité výjimky z tohoto zákona, anebo zda tyto výjimky mají být spíše ojedinělé a výjimečné. ***

……

Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom krátce v reakci na pana ministra. Opozice nekritizuje to, že si každý ministr po volbách přivede na ministerstvo své lidi, a to do kabinetu ministra nebo jako politického náměstka nebo poradce, ale kritizuje to, že na ryze odborné funkce v režimu zákona o státní službě byli dosazeni funkcionáři koaličních stran, politici, nikoliv odborníci, protože zákon o státní službě je o odborném výkonu státní služby. To abychom si rozuměli.

Znovu se pana ministra zeptám, protože mi na to neodpověděl. Vládní legislativa skutečně upozorňuje na dva zásadní problémy. Jeden je výjimka z povinnosti konat výběrová řízení na služební místa a druhý odpuštění vykonání zkoušky státních zaměstnanců, to znamená, že by nebyla povinnost konat tuto zkoušku. Jak se s těmito připomínkami vládní legislativy Ministerstvo zahraničí vypořádalo?

Také se mi příliš nezdá ta jednoduchá odpověď, že novela nebude muset být notifikována v Evropské komisi. Já si to úplně nemyslím a chtěl bych, abychom to dostali písemně ať už od Ministerstva zahraničí, nebo garanta zákona o státní službě Ministerstva vnitra, nebo Ministerstva pro místní rozvoj.

Já si myslím, pane ministře, že tak jednoduché to úplně není. Díky. 

 

Vystoupení k novele zákona o prokazování původu majetku na schůzi PSP

2. 10. 2015

 Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za udělení slova. Dovolte, abych se také vyjádřil k předloženému zákonu, resp. k novelám jednotlivých zákonů, které bych hned v úvodu označil za neúčelné, zbytečné. Vládní koalice se tady jenom snaží vykonat jakousi předvolební vábničku na voliče.

Co je vážné, tento návrh z legislativního jak obsahového tak formálního hlediska vykazuje velké nedostatky, pro které podle mého názoru není způsobilý, aby byl nadále projednáván. Já bych zde odkázal přímo na stanovisko Legislativní rady této vlády. V tomto návrhu se stanoví, že kromě dodatečného doměření daně je možno udělit poplatníkovi i penále ve výši 50 %, anebo pokud nebude poskytovat součinnost s finančním úřadem, udělit penále až do výše 100 %.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb

18. 9. 2015

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, kdo čeká, skutečně se dočká. Dnes to byla skutečně smršť technických připomínek a poznámek. Já jsem měl připravený širší rozbor tohoto návrhu, ale nevím, jestli se dnes dočkám odpovědi pana ministra na některé otázky, které jsem tady prezentoval v prvním čtení, kdy jsem přednášel i stanovisko Legislativní rady vlády, která vyjádřila velké pochybnosti nad slučitelností tohoto návrhu zákona s pravidly v Evropské unii, konkrétně s podporou malých a středních podnikatelů a s akty Evropské unie.

Já se dnes budu věnovat čistě ústavněprávnímu aspektu tohoto návrhu zákona, který je, mimochodem, velmi nepřehledný. Z jeho přechodných ustanovení až po několikerém čtení se dá dovodit, na které podnikatelské subjekty se tento zákon vůbec vztahuje, tzn. z hlediska určitosti, předvídatelnosti práva je tato norma velmi chaotická a nejasná. 

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb

10. 7. 2015

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolte také, abych se vyjádřil k předkládanému návrhu zákona.

Návrh zákona o evidenci tržeb oprávněně vyvolává nesouhlasné reakce. O tom svědčí i značné množství rozporů, se kterými byl návrh Ministerstva financí předložen Legislativní radě vlády. Běžná praxe je přitom taková, že se rozpory vyřeší již v rámci připomínkového řízení. Sama Legislativní rada této vlády uvádí ve svém stanovisku, se kterým byl návrh zákona o evidenci tržeb vládě předložen, že má - cituji, nadále významné pochybnosti, zda zavedení evidence tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie, přičemž myšleny jsou principy podpory malého a středního podnikání.

……

Já děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, musím reagovat na vystoupení pana ministra Dientsbiera, který řekl, že jsem nějakým způsobem manipulovat stanoviskem Legislativní rady vlády. Takže já si dovoluji znovu, protože jsem pouze citoval toto stanovisko, tak si je dovolím znovu ocitovat. Obrázek a názor si prosím udělejte každý sám.

Cituji stanovisko Legislativní rady vlády k tomuto návrhu zákona. "S ohledem na výše uvedené i po následném projednání návrhu zákona Legislativní rada vlády má nadále významné pochybnosti, zda zavedení" - nikoliv implementace, jak jste řekl, pane ministře Dienstbiere prostřednictvím pana předsedajícího - čili "zda zavedení evidence tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie uvedených výše v části dvě tohoto stanoviska, totiž s politikou podporování malých a středních podnikatelů, a zda opatření doprovázející její zavedení, která by měla minimalizovat související administrativní zátěž podnikatelů, jsou dostatečná." To znamená, Legislativní rada vlády má významné pochybnosti se samotným zavedením povinnosti evidence tržeb.

A to není všechno, ještě z hlediska diskriminace a různých výjimek, které zavádí tento návrh zákona, Legislativní rada vlády dále konstatuje "s ohledem na výše uvedené a na proběhlou diskusi na toto téma Legislativní rada vlády je toho názoru, že navrhovaná právní úprava by měla obsahovat co nejméně výjimek zcela vylučujících povinnost evidovat tržby, a to opravdu v odůvodněných případech, a doporučuje zúžit tyto výjimky v paragrafu 12." K tomu ovšem bohužel nedošlo.

Takže tolik přesná citace Legislativní rady této vlády. Děkuji.

 

Vystoupení k novele o přestupcích a o Rejstříku trestů na schůzi PSP

17.6.2015

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, řeknu jen krátké stanovisko klubu TOP 09 a Starostů. Byli jsme připraveni za podmínky, že projdou pozměňovací návrhy garančního výboru, který se opakovaně tímto návrhem zabýval, tento návrh podpořit, nicméně informace, kterou tu říkal pan kolega Benda, že bude navržena jiná hlasovací procedura, než kterou doporučuje garanční výbor, nám to zřejmě neumožní. Ale já nechci předjímat.

Chci jen zmínit, že od března platí novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Zřídili jsme garanční výbor, který potom, co poprvé návrh projedná, se sejde ještě podruhé a posoudí všechny pozměňovací návrhy jak výboru, tak ty, které předložili poslanci na plénu Poslanecké sněmovny. Při jednání garančního výboru, opakovaném, pan zpravodaj, na což má právo, předložil návrh nové hlasovací procedury, která měla původní návrhy ústavněprávního výboru rozdělit. To neprošlo dokonce hlasy koaličních poslanců a ústavněprávní výbor se většinou, řekl bych velkou většinou, dohodl na určité hlasovací proceduře. Od toho je garanční výbor, aby toto navrhoval. Nyní je informace, že ze samotného ústavněprávního výboru vzejde zcela jiná hlasovací procedura tak, abychom o pozměňovacích návrzích výboru hlasovali samostatně, protože údajně pan ministr vnitra nebo pan ministr financí vzkázali, že takto návrh nemohou podpořit. Pak se ptám, od čeho vlastně ten garanční výbor máme? Od čeho projednává opětovně ten tisk, když potom příslušná náměstkyně pana ministra nevysvětlila některé věci, dokonce jí ani nevadilo, že garanční výbor, nebo že ústavněprávní výbor takto návrh projednal, a pan ministr prostřednictvím některých poslanců vzkazuje do Poslanecké sněmovny, že nemůže podpořit ty návrhy, na kterých garanční výbor pracoval a na kterých se jasně dohodl.

……

Pěkné už odpoledne. Bohužel pan Vondráček opět nemá ve svém vystoupení pravdu. Ten případ, na který upozorňoval, když jsme projednávali novelu občanského soudního řádu, je poněkud jiný. Tam se na hlasovací proceduře nově mnou navržené shodl celý výbor a podle této procedury se potom na schůzi Poslanecké sněmovny hlasovalo. Dnes je situace jiná. Dnes se garanční ústavněprávní výbor shodl na hlasovací proceduře. Zřejmě poslankyně nebo poslanec u téhož výboru tady dnes z účelových důvodů navrhne jinou hlasovací proceduru a poslanci budou dnes opět hlasovat jinak, než hlasovali o těch návrzích na garančním výboru.

Takže je to poněkud jiná situace. My se jenom ptáme, a já bych to chtěl vrátit a věřím, že pan ministr vnitra teď dostane prostor a odpoví na ty otázky, proč má Celní a Finanční správa oprávnění vstupovat do registru přestupků. Celá Sněmovna na to čeká, na tu odpověď. Děkuji. (Zatleskání napravo.)

 

 Vystoupení k novele trestního zákoníku na schůzi PSP

7.7.2015

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, na úvod samozřejmě si nemohu odpustit poznámku, že projednáváme stejně jako předminulý bod další novelu trestního řádu. Tentokrát ovšem jsou v této novele tři spolu nesouvisející otázky. To znamená, salámovou metodou se tady tento základní procesní trestněprávní předpis neustále opravuje. A tady samozřejmě je otázka, kdy přijde vláda s novou kodifikací trestního řízení, protože jak laická, tak odborná veřejnost se v tomto už skutečně nemůže vyznat. Je to salámová, útržkovitá cesta novely trestního řádu. V tomto tisku skutečně, jak už jsem zmínil, tři nesouvisející věci.

Opožděně se reaguje na změnu Ústavy, která omezila imunitu poslanců a senátorů pouze na trvání mandátu. S touto novelou lze souhlasit.

Ty další dvě části už jsou ovšem velmi sporné jak z hlediska legislativního zpracování, tak samotné důvodové zprávy. Tato novela dále stanoví trestnost přípravy u trestného činu zkrácení daně. Když se podíváme, jaké jsou důvody nebo jaké jsou motivy předkladatele, tak důvodová zpráva se u tohoto trestného činu věnuje výhradně machinacím s daní z přidané hodnoty a spotřební daní, ale příprava by byla trestná i v případě krácení jiných daní. A je otázkou, a on to tady i vlastně předkladatel pan ministr zmínil, zda běžná daňová optimalizace bude dle návrhu považována za přípravu k trestnému činu.

Když se podívám na ty předchozí návrhy, které zasahovaly do mlčenlivosti advokátů, daňových poradců, kdy tam zůstala tato tenká hranice, kdy není jasné, jestli běžná daňová optimalizace je už přípravou k trestnému činu, tak tento návrh - bude-li propuštěn do druhého čtení, což já navrhnu potom v závěru spíše vrácení k dopracování, protože ten návrh je v tomto směru nedokonalý a není jasné, kde je ta hranice. V tomto návrhu dojde samozřejmě k posílení činnosti orgánů v trestním řízení, které budou moci vést trestní řízení již ve fázi přípravy, a tedy používat například odposlechy.

Třetí oblast. Návrh obsahuje opatření, která mají motivovat, oznamovat případy pasivní korupce, kdy byl úplatek poskytnut proto, že o něj byl požádán dotyčnou osobou. Návrh umožní, aby taková osoba nebyla trestně stíhána, o čemž má rozhodnout státní zástupce, jsou-li splněny stanovené podmínky. Například závazek podat úplnou a pravdivou výpověď. Také tato část návrhu neřeší to, když tento skutek bude nějakým způsobem provokován. A pokud se tak stane, tak je skutečně nemístné, aby jedna strana byla potom zproštěna té obžaloby nebo nějakým způsobem státní zástupce rozhodl, že nebude trestně stíhaná, a ta druhá strana ano. Takže myslím, že tady by ten návrh potřeboval také vyjasnit. Trpí vadami v tom smyslu, kde je hranice, kdy tato činnost je někým úmyslně provokována a kdy na základě rozhodnutí státního zástupce má jedné straně být zastaveno trestní stíhání a v další má být pokračováno.

Čili jak jsem zmínil, návrh řeší nesystémově tři zcela nesouvisející otázky. Dochází k posílení policejních orgánů, které mohou rozhodovat o dočasném odložení trestního stíhání v případě pasivní korupce, a následně může být obnoveno, to znamená, z hlediska jistoty strany v tom řízení je to spíše podlamováno, a myslím si, že stojí za to ten návrh přepracovat. Trestnost přípravy jen trestného činu zkrácení daně je odůvodněna údajnými lepšími možnostmi dokazování. Ale princip trestního práva hovoří, že to má být nejzazší prostředek, kdy se má použít trestní právo, nikoliv že se samotná příprava už označí za trestnou. To znamená, tento návrh trpí legislativními vadami. To se projevilo už i při jeho projednávání v Legislativní radě vlády, a já proto navrhuji, aby byl tento návrh vrácen předkladateli k přepracování. Děkuji.

 

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku na schůzi PSP

19.6.2015

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se také vyjádřil k předloženému tisku. Z právního a legislativního hlediska si jej dovolím hned v úvodu označit jako legislativní zmetek, a to z hlediska obsahového i formálního.

Z hlediska obsahového - a tady bych rovnou odkázal na stanovisko Legislativní rady vlády. Kromě dodatečného doměření daně je možnost poplatníkovi udělit i penále ve výši 50 %, anebo pokud nebude poskytovat součinnost s finančním úřadem, tak potom i do výše 100 %. Toto ustanovení je v rozporu i s určitým nálezem Ústavního soudu, který hovořil o likvidační sankci, ale vedle toho Legislativní rada této vlády konstatovala, že navýšení penále z 50 na 100 % je ústavně nekonformní, chcete-li protiústavní. Proto Legislativní rada vlády navrhla předkladateli, aby bylo možné udělit sankci pouze ve výši 50 %. To znamená, jak už jsem řekl, Legislativní rada vlády považuje toto ustanovení zákona za ústavně nekonformní. Podle jejího názoru je protiústavní, nutí poplatníka k součinnosti, aby mu byla uložena sankce. I na to odkazuje nález Ústavního soudu. Nelze poplatníka nutit k součinnosti v tom smyslu, aby mu byla o jednou tolik vyměřena sankce ve výši 100 %.

Názor Legislativní rady vlády vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který ve svých rozhodnutích označil institut penále za finanční sankci, kterou je možno považovat za obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, a odkazuje se už také na příslušné judikáty a nálezy Evropského soudu pro lidská práva.

Já nerozumím tomu a v historii exekutivy to nepamatuji, aby vláda poté, co její Legislativní rada vlády konstatuje, že část zákona je protiústavní, tento zákon v klidu schválila a poslala do Poslanecké sněmovny. Já se stanoviskem Legislativní rady vlády v tomto směru souhlasím a chci tady avizovat, že pokud se vládní koalici tento zákon podaří schválit - a já tomu příliš nevěřím - že se klub TOP 09 nepochybně v této věci obrátí na Ústavní soud, aby příslušný paragraf, který stanovuje penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem, podrobil testu ústavnosti a případně aby tento paragraf zrušil.

Když si vezmu další ustanovení tohoto zákona - důkazní břemeno. Ano, přenáší se ze 100 % na poplatníka, to znamená, obrací se ta zásada, že stát musí někomu prokázat, že se dopustil protiprávního jednání, obrací se ve směru, že někdo musí prokazovat, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Už ty lhůty, do kterých bude zpětně moci finanční úřad jít, tři až deset let, když si to vezmeme z hlediska archivačních lhůt pro archivování účetních dokladů a vezmeme k tomu ještě, že nepodnikající osoby, ty, co nepodnikají, nemají v tomto směru právo dlouhodobě takto uchovávat svoje doklady, tak by mě zajímalo, na základě čeho bude právě u těch nepodnikajících osob ten finanční úřad, ta finanční správa postupovat.

Ano, ten zákon, který jsem i z formálního hlediska označil za legislativní zmetek, pracuje s různými pojmy jako "odhadne výši majetku" nebo "vyšší jmění". Pojem "jmění" mimochodem zákon o daních z příjmu vůbec nezná, takže zřejmě se dá odkazovat, že se myslí pojem z občanského zákoníku, ale na ten tento zákon vůbec neodkazuje.

Mimochodem, říká se, že to je zákon o prokazování původu majetku. Přitom jde o soubor úprav stávajících zákonů. Myslím, že by bylo dobré to také zmínit, že nejde o žádný nový zákon, ale pouze se nedokonalým způsobem, bez jasného vymezení, novelizují některé stávající zákony.

Takže přenášení důkazního břemena ze 100 % na toho poplatníka, i to považuji za velmi sporné v rámci tohoto návrhu i z hlediska nucení občanů, aby ti, kteří nepodnikají, pro účely tohoto zákona si museli jaksi schovávat a dokládat to, jaké majetkové úkony činili.

Dále Legislativní rada vlády, protože to není všechno, konstatuje za velmi nesystémové, že tento zákon zvyšuje trestní sazbu za trestný čin nepravdivé informace v prohlášení o majetku - to znamená, jde o prohlášení o majetku - na tři roky, a Legislativní rada vlády to považuje za neúčelné, nekoncepční. Představa, že někdo z formálních důvodů učiní chybu v prohlášení o majetku a na základě toho by byl podroben trestní sazbě až do výše tří let, tak to je skutečně nepřiměřené a velmi zvláštní ustanovení, které navrhla Legislativní rada vlády také z tohoto návrhu vypustit.

Když to shrnu, tak tento návrh, který Legislativní rada této vlády označuje zčásti za neústavní, je otázka, jestli se jím vůbec máme nadále zabývat. Já v této souvislosti i na základě stanoviska Legislativní rady vlády navrhuji, aby tento zákon byl zamítnut již v prvním čtení právě pro stanovisko Legislativní rady vlády jako protiústavní.

Ten zákon nic zajímavého nepřinese. Mimochodem, i dnes mají daňové orgány, Celní správa, orgány činné v trestním řízení nástroje, jak postihnout šedou ekonomiku, nelegální příjmy apod. Máme tady výstupy pompézního charakteru od Kobry apod., takže je to skutečně nesmyslný zbytečný zákon.

Mimochodem, nastavení té hodnoty 7 milionů jako hodnoty neevidovaného majetku, pokud převýší tedy 7 milionů, tak je jaksi poplatník vyzván k prokázání toho původu a dodatečně je mu potom vyměřena daň nebo penále, opět vede k návodnému protiprávnímu jednání, aby se ti, co jsou nepoctiví, mohli připravit svými majetkovými přesuny na tento zákon, aby se do něho lidově řečeno nevešli, aby se na ně prostě nevztahoval. Takže teď jim ještě stát říká, do jaké výše a nad jakou výši už je něco takzvaně podezřelého, byť samozřejmě to není prokázáno, je to na základě i často nějakého selektivního rozhodnutí, podání apod., takže teď ti nepoctiví dostanou tímto zákonem návod, jak mají protiprávně postupovat. I to si myslím, že je velmi nešťastné, aby stát takto postupoval.

Jak jsem zmínil, pakliže se náhodou podaří vládní koalici tento návrh prosadit, i na základě stanoviska Legislativní rady vlády se obrátíme na Ústavní soud pro posouzení tohoto zákona z hlediska jeho ústavnosti.

Tento zákon je zbytečný, má trestat a činit podezřelé z daňových poplatníků. A ti, co obcházejí zákony, se usmívají a už se na něj připravují.

Mimochodem, ten zákon vůbec neřeší to, co se tady odehrávalo, o čem tady ministr financí často hovoří, to znamená různé majetkové přesuny do zahraničí. Neřeší ani to, když někdo v rámci své firmy nakládá se svým majetkem a všechno takzvaně vede na firmu. Takže ani na tyto pachatele a na tyto podvodníky tento zákon nedosáhne. Takže úplně zbytečná a nesmyslná norma a já navrhuji její zamítnutí v prvním čtení.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k novele zákona o ochraně spotřebitele na schůzi PSP

27.5.2015

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k předmětnému tisku. Předkládaná novela zákona o ochraně spotřebitele jde podle mého názoru správným směrem, kdy reaguje v některé své části na některé nekalé praktiky některých firem, praktiky takzvaných šmejdů, o kterých jsme v médiích nedávno viděli a slyšeli mnohé. To znamená, například se posiluje kompetence České obchodní inspekce z hlediska pořizování zvukových, obrazových záznamů. Ale na druhou stranu ta novela je poměrně vyvážená, nejde takovým tím ochranářským stylem, že by chtěla spotřebitele, lidově řečeno, vodit na ručičku a že by mu měl stát v každé situaci říkat, co má a nemá dělat, protože ta odpovědnost je samozřejmě na zákazníkovi, na spotřebiteli samotném.

Novela, jak už tady bylo předřečníky řečeno, zavádí také další možnost mimosoudního řešení sporů kromě dnes už existující mediace, rozhodčího řízení a řízení před soudem. Je to tak zvaná konciliace, to znamená dohoda mezi podnikatelem a obchodníkem na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé, že do určité lhůty, tady je to myšleno do 90 dnů, by měli uzavřít spor, který spolu vedou, dohodou. Pakliže do 90 dnů k dohodě nedojde, tak samozřejmě přicházejí v úvahu další možnosti, jak ten spotřebitelský spor řešit. A já tady vidím určité úskalí v této novele, která se po projednání v Legislativní radě vlády potom na vládě změnila. Původní návrh totiž počítal, že konciliaci nebude zajišťovat jenom Česká obchodní inspekce, ale že budou moci být pověřeny další nestátní subjekty na základě, řekněme, návrhů podnikatelských a spotřebitelských svazů a sdružení, že by mohly konciliaci provádět i nestátní subjekty. Proč to říkám? Protože jsem zmínil, ta konciliace má být ukončena do 90 dnů. Na České obchodní inspekci má být údajně vyčleněno na tuto agendu kolem 20 zaměstnanců. Návrhy budou podávány bezplatně, to znamená, spotřebitele to nebude nic stát. A já si nedovedu představit, jak zhruba přes 20 zaměstnanců České obchodní inspekce ve lhůtě 90 dnů, a ta lhůta se nedá prodloužit, zajistí vyřešení sporu ke spokojenosti spotřebitele.

Já jsem pro propuštění tohoto návrhu do druhého čtení do výborů. Myslím si, že by návrh měl projednat i ústavněprávní výbor, protože jde o oblast spotřebitelského práva, takže bychom se měli nad tímto návrhem ještě zamyslet a rozšířit možnosti pro organizaci vedení sporů i na nestátní subjekty, soukromé subjekty, protože pak by mohla být Česká obchodní inspekce kapacitně zahlcena a ty spory by se ani v té lhůtě 90 dnů nestihly vyřešit. A záměr, který jde jistě správným směrem, aby spotřebitel získal kromě mediace, rozhodčího řízení a řízení před soudem další možnost, jak svůj spor vyřešit s obchodníkem a podnikatelem, by se minul účinkem.

Takže já jenom avizuji, že ve druhém čtení určitě bude namístě tento návrh upravit. Jinak jsem pro propuštění do dalšího čtení. Děkuji.

 

Vystoupení k novele občanského soudního řádu na schůzi PSP

29.4.2015

Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, klub TOP 09 podpoří tento návrh, protože jsme se od začátku podíleli na úpravě původního tisku, který předložil pan poslanec Tejc. Pro nás ta původní verze, která byla poměrně taxativní z hlediska mobiliárních exekucí, z hlediska majetkových hodnot, nebyla přijatelná, nicméně ta úprava, která přesně specifikuje například věci osobní povahy, které nelze při exekuci zabavit, je přijatelná.
Také souhlasím s tím, že není možné vychylovat větší ochranu ve prospěch dlužníka. Musí to být zkrátka rovnovážný vztah s tím, že dluhy se musí platit. A toto podle mého názoru tato novela nenarušuje. Novela obsahuje například povinnost pořizovat zvukový a obrazový záznam při exekuci. Nevím, jestli toto ustanovení je více na ochranu dlužníka, nebo věřitele. Pokud vím, tak bývá velmi často sporné, jak samotná exekuce probíhala. A tady samozřejmě po předchozím oznámení vůči tomu povinnému to bude avizováno a neměl by s tím být problém.
Mimochodem, tato novela přímo navazuje na novelu, kterou jsme tu schválili před několika týdny, která měla chránit a akcentovat vztah mezi manželi v případě, že mají rozdělené společné jmění nebo spolu nežijí a je potřeba nějakým způsob chránit manžela povinného.
Poslední poznámka. Kdyby Ministerstvo spravedlnosti bylo v loňském roce aktivní a předkládalo nám své návrhy, tak poslanci napříč politickým spektrem nemuseli nahrazovat nečinnost ministerstva. Děkuji.

Vystoupení k návrhu novely zákona o regulaci reklamy na schůzi PSP

1.4.2015

Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, z pověření skupiny poslanců z téměř všech poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny bych vám rád krátce představil novelu zákona o regulaci reklamy, která přesněji a v některých ohledech přísněji upravuje tzv. marketingové a reklamní vztahy farmaceutických firem na straně jedné a lékařů a lékárníků na straně druhé a také tzv. kongresovou turistiku. Předložím vám nyní jednotlivé body, které tento návrh oproti stávající úpravě přináší.

Pokud jde o tzv. přiměřenou míru pohostinnosti při pořádání kongresů vzdělávacích akcí, tak zákon tento pojem přesněji vymezuje a říká, jaké náklady může farmaceutická firma uhradit lékaři nebo lékárníkovi. Mají to být pouze čtyři druhy nákladů, a to na ubytování, stravu, dopravu a registrační poplatek. Zákon také nově postihuje fyzické osoby nepodnikající, protože často dochází k situacím, kdy tzv. nastrčené třetí osoby nabízejí lékařům a lékárníkům určité pokuty ve jménu nebo v zastoupení farmaceutické firmy a potom při výkonu dozorových kompetencí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který je dozorovým orgánem podle tohoto zákona, jsou nepostižitelné a vyviní se z jakéhokoli protiprávního jednání.

Zákon dále stanoví, že svolavatelé akcí, tzn. vzdělávacích akcí pořádaných farmaceutickými firmami pro lékaře a lékárníky, mají povinnost v určité lhůtě dopředu o této svolané akci informovat Státní ústav pro kontrolu léčiv, tzn. pořadatel, v jakém oboru a kdo pořádá v jakém termínu příslušnou akci. Následně Státní ústav pro kontrolu léčiv údaje o akci zveřejní na internetových stránkách, tzn. bude tam také větší veřejná kontrola, občané i pacienti se budou moci seznámit s těmito údaji.

Zavádí se také nová kompetence Státního ústavu pro kontrolu léčiv v oblasti doplňků stravy. Často totiž dochází k tomu, že doplňky stravy jsou v reklamě nesprávně nebo neprávem vydávány za léky a dochází tím podle našeho názoru ke klamání spotřebitele.

Návrh také zakazuje reklamu na léky formou soutěže, spotřebitelské hry nebo loterie. Upravuje tzv. poregistrační studie s tím, že říká, že nově se tento zákon na ně vztahuje, s výjimkou studií bezpečnostních. Víme, že často ty poregistrační studie sloužily či jsou marketingovými studiemi na propagaci konkrétních léčivých přípravků. Víme to i z aplikační činnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který nedávno tuto záležitost také řešil.

V neposlední řadě návrh zákona také navyšuje pokuty a sankce za porušení tohoto zákona. Pokuty byly původně stanoveny v roce 1995. Podle našeho názoru už jsou neodpovídající a my navrhujeme jednotlivé pokuty navýšit na trojnásobek s tím, že ta nejvyšší možná pokuta podle tohoto zákona by činila maximálně 15 mil. korun. Je to samozřejmě s ohledem na míru provinění, opakovanost protiprávního jednání apod.

V zákoně také navrhujeme zakázat reklamu na pohřební služby v areálech nemocnic a zařízení sociálních služeb. Nepřipadá nám úplně etické, jak jsme se setkali i v některých zařízeních, že tato reklama je tam provozována, a na základě podnětu nemocnic, zdravotnických zařízení, sociálních ústavů, ale i obcí navrhujeme tento zákaz.

Já bych se ještě s dovolením v úvodu rád rovnou vyjádřil k jedné věci, která se řešila ve spojitosti s touto novelou v médiích, kdy bylo řečeno, že my chceme nějakým způsobem nepřímo upravovat v tomto návrhu tzv. pozitivní listy na léky zdravotních pojišťoven. Chtěl bych ujistit, že tomu tak není. Tento náš návrh zákona vyčleňuje ze svého režimu tzv. pobídkové programy zdravotních pojišťoven. Předkladatelé měli spíše na mysli preventivní programy, než pozitivní listy. Nicméně pakliže se ukáže dejme tomu ve druhém čtení, že je určitá interpretační potíž v tom, jak toto vykládat, jsme jako předkladatelé připraveni tuto pasáž vypustit. Já jenom dodávám, že pozitivní listy by se ani nedaly takto upravit bez dalšího. Ta jejich úprava spíše spadá do zákona o veřejném zdravotním pojištění, VZP a ostatních zdravotních pojišťovnách. Nicméně si uvědomujeme, že to může v praxi vyvolat problémy, a proto dopředu avizuji, že předkladatelé ve druhém čtení případně jsou připraveni tuto věc ze zákona vypustit.

Doplním ještě, že pan předseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny už nás oslovil s úpravou reklamy na nelegální léky, tzn. na léky, které nejsou řádně registrovány. Za předkladatele si také dovolím konstatovat, že souhlasíme s tímto předběžným návrhem na doplnění tohoto návrhu zákona. Stejně tak si myslím, že na půdě zdravotního výboru, pakliže tam bude zákon přikázán, by se měla diskutovat i oblast reklamy na zdravotnické prostředky, protože, jak víme, současná vláda stáhla doprovodnou legislativu k přijatému zákonu o zdravotnických prostředcích, kde byla právě reklama na zdravotnické prostředky upravena.

Já bych chtěl v tuto chvíli na závěr poděkovat svým kolegům z poslaneckého klubu TOP 09 Leoši Hegerovi a Jiřímu Skalickému, poslanci hnutí Úsvit Jiřímu Štětinovi, Jaroslavu Krákorovi z ČSSD, Bohuslavu Svobodovi z ODS, Soně Markové z KSČM a Rostislavu Vyzulovi z hnutí ANO, že připojili podpis k tomuto návrhu zákona. A současně si vás dovoluji jménem předkladatelů požádat, abyste souhlasili s postoupením tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji za pozornost. 

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení na schůzi PSP

11.2.2015

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych před závěrečným hlasováním o tomto tisku se na vás rád obrátil s žádostí o podporu mého pozměňovacího návrhu, který z trestního řádu vypouští podle mého názoru protiústavní ustanovení o tom, že by na základě rozhodnutí státního zástupce mohl být zabaven majetek podezřelé osoby ještě před zahájením samotného trestního stíhání, to znamená v době přípravného řízení, kdy se teprve shromažďují veškeré podklady, by státní zástupce mohl rozhodnout o zabavení majetku podezřelé osoby. V naší Listině základních práv a svobod je ustanovení, že do základních lidských práv a svobod našich občanů lze zasahovat pouze v mezích zákona, a to na základě rozhodnutí soudu. Věřím, že toto není politická otázka, ale otázka ústavní jistoty a právní jistoty tak, abychom zde nezvyšovali kompetence například státních zástupců na úkor soudů. Proto na vás apeluji a žádám vás, abyste můj pozměňovací návrh, který byl předložen a načten, podpořili. Děkuji.

Vystoupení k vládnímu návrhu novely zákona o mezinárodní justiční spolupráci na schůzi PSP

20.1.2015

Pěkný večer, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Tento sněmovní tisk, který projednáváme, vypadá na první pohled bohulibě, nevinně. Rozšiřují se možnosti pro zajištění majetku u osob, proti kterým je vedeno trestní stíhání, u kterých je podezření, že spáchaly trestný čin. Zlepšuje se také postavení poškozených v rámci tohoto řízení.

Nicméně se do tohoto ustanovení dostalo jedno nepřijatelné ustanovení, které je podle mého názoru v rozporu s naším ústavním pořádkem, se samotnou Listinou základních práv a svobod, a to je část druhá, změna trestního řádu, článek 3, kde se zavádí nový § 49A, který umožňuje, aby za určitých podmínek došlo k zajištění majetku osoby, která je byť zatím pouze podezřelá ze spáchání trestného činu, a to /a teď poslouchejme všichni, oni to tady předřečníci už zmiňovali/ ještě před zahájením samotného trestního stíhání, a to pouze ještě ke všemu na základě rozhodnutí státního zástupce na návrh poškozeného. To znamená, státní zástupce se - řekněme - dohodne s policistou, s policií, na návrh poškozeného, a dojde k prolomení základních lidských práv, dojde k zabavování majetku ještě v momentě, kdy samotné trestní stíhání nebylo zahájeno. Přitom náš ústavní pořádek, Listina základních práv a svobod, říká, že do základních práv a lidských svobod lze vstupovat pouze se souhlasem soudu, což bývá zvykem i v určitých jiných zásazích do základních lidských práv v rámci trestního řízení.

V ústavně právním výboru k tomu skutečně byla bouřlivá debata. Dokonce i vládní poslanci navrhovali úpravu, že by se tam měl dát soud s nějakou pořádkovou lhůtou, nikoliv tedy jenom státní zástupce. Zatím tedy jsem si nevšiml nějaké snahy paní ministryně předložit zpřesnění tohoto ustanovení. Já proto v podrobné rozpravě z důvodu, že toto ustanovení by mohlo být v rozporu s naším ústavním pořádkem, navrhnu, předložím pozměňovací návrh, kterým navrhnu vypustit ten nový § 49A, který podle mého názoru nepřípustně zasahuje do základních lidských práv a svobod, protože bez souhlasu soudu skutečně nelze nikomu před zahájením trestního stíhání a trestního řízení zabavovat libovolně majetek.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na schůzi PSP

10.12.2014

1. Pěkné dopoledne, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Byl bych rád, aby tady skutečně nezapadla jedna věc, o které hovořil předseda ústavněprávního výboru pan kolega Tejc. Na ústavněprávním výboru jsme vlastně drtivou většinou hlasů i hlasy poslanců opozice přijali doporučení rozpočtovému výboru k přesunu finančních prostředků určených ke kontrole činnosti exekutorů, kde vidíme velké problémy, a upozorňuje na to i samotná exekutorská komora, kdy má s celou řadou svých členů problémy, které byly v minulosti medializovány, a chybí zde zkrátka účinná kontrola, kterou v minulosti ministerstvo nezvládalo, a nyní s tím mají problémy i soudy.

Proto se chci paní ministryně prostřednictvím pana předsedajícího, a už je zde přítomna, skutečně zeptat, zda je pravda, co tady bylo řečeno, že odmítla tento pozměňovací návrh, na kterém se skutečně shodla vládní koalice i poslanci opozičních stran. Myslím si, že to byl návrh, který rozhodně není nijak politický, a účinnou kontrolu exekutorů si zde, doufám, přejeme všichni. Byl to přesun v rámci rozpočtové kapitoly. Takže se chci zeptat, zda to je pravda a jak tuto kontrolu hodlá zajistit. Děkuji.

2. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já zareaguji na svého předřečníka v reakci na slova paní ministryně. Je tam trošku rozpor s tím, co jsme projednávali na finančním podvýboru a ústavněprávním výboru. Paní ministryně tady řekla, že nemá prostředky na kontrolu a dozor nad exekutory se zdůvodněním, že tyto prostředky - a samozřejmě ve velké výši - jsou nutné pro výstavbu justičního areálu v Ústí nad Labem. Přitom její náměstci na finančním podvýboru nám potvrdili, že tyto prostředky v příštím roce nebudou spotřebovány a že mohou být použity na projekt elektronických náramků pro vězně. Z toho mně tedy vyplývá, že prostředky ve výši 35 mil. na účinný dozor nad exekutory v té rozpočtové kapitole prostě má a že je možné je dnes schválit. Protože jestli mohou být využity na elektronické náramky pro vězně, případně na další projekty, a náměstci nám řekli, že projekt výstavby justičního areálu nebude realizován v té podobě, jak je rozpočtováno v rozpočtu - kývají tady i poslanci ústavněprávního výboru -, tak tady vidím rozpor mezi tím, co paní ministryně říká, a jaká je realita. Děkuji.

Vystoupení k návrhu novely zákona o soudním řádu a exekuční činnosti

5.11.2014

Děkuji, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh souboru novel zákonů vláda schválila 22. září s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku Legislativní rada vlády samozřejmě nějakou dobu, tuším dvakrát, projednávala tento návrh. Návrh byl Poslanecké sněmovně postoupen vládou 7. října tohoto roku.

Jak už řekla paní ministryně, návrh upravuje dva zásadní tematické okruhy. Prvním okruhem témat je náhrada nákladů řízení účastníka, který nebyl v řízení zastoupen advokátem nebo notářem. Druhým okruhem je problematika výkonu rozhodnutí a exekucí na majetek ve společném jmění manželů a přikázání pohledávky z účtu manžela povinného.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, návrh umožňuje uplatnit náhradu hotových výdajů v paušální výši i v případě, že účastník není zastoupen advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem. Podle současné platné právní úpravy musí účastník dokládat výši hotových výdajů, není-li zastoupen advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem, zatímco v případě zastoupení by mohl využít paušální výši hotových výdajů podle vyhlášky, kterou se vydává advokátní tarif. Návrh tedy zlepšuje pozici účastníka, který se v řízení nenechal zastupovat advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem. Stejná možnost by potom platila i v případě pro exekuční řízení. Upravuje se také současně občanský soudní řád tak, aby bylo zřejmé, že pro určení výše odměny za zastupování se použije zmíněný advokátní tarif vydávaný příslušnou vyhláškou Ministerstva spravedlnosti.

Druhý okruh témat, ke kterému jsme už dostali jako poslanci ústavněprávního výboru celou řadu připomínek, a proto bude vhodné, abychom návrh projednali ve výboru v řádné lhůtě, je úprava výkonu rozhodnutí na společné jmění manželů, která reaguje na změny v hmotněprávní úpravě v novém občanském zákoníku a také si klade za cíl reagovat na problémy z aplikační praxe.

Před nařízením výkonu rozhodnutí bude soud nově povinen zjistit, zda je v seznamu listin o manželském majetkovém režimu evidována listina upravující majetkový režim povinného. Myslí se tím konkrétně buďto smlouva, nebo soudní rozhodnutí a musí se vycházet z jejího obsahu. Dojde-li ke vzniku závazku po zápisu listiny do seznamu listin o manželském režimu, uplatní se vůči třetím osobám režim podle této listiny. Změna režimu po vzniku závazku je vůči věřiteli neúčinná, avšak ten s ním může souhlasit.

Je také ponechána možnost postihu pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, avšak manželovi povinného bude ponecháno právo nakládat s polovinou peněžního zůstatku. Naopak už nebude možné postihovat mzdu nebo jinou peněžitou pohledávku manžela povinného, což vede nepochybně k právní jistotě manžela. Manžel povinného má nově právo domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí, je-li postihován majetek ve společném jmění manželů v případě, že zákon jeho postih nepřipouští, nebo ho nepřipouští v takovém rozsahu, což se nyní řeší nepříliš pružnou vylučovací žalobou.

Myslím si, že předložená novela reaguje na problémy z praxe. V ústavněprávním výboru určitě zazní různé připomínky, padnou zřejmě i nějaké pozměňovací návrhy. Jako zpravodaj navrhuji postoupit tento návrh ústavněprávnímu výboru k projednání v řádné lhůtě podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení k návrhu novely rekodifikace soukromého práva na schůzi PSP

5.11.2014

Dobrý podvečer. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se také krátce vyjádřil k předmětné novele. Také jsem pro to postoupit návrh do dalšího čtení k projednání ústavněprávnímu výboru, nicméně už teď avizuji dvě poměrně zásadní připomínky.

Jedna je legislativní. V tomto návrhu se navrhuje osvobodit odborové organizace od soudního poplatku spojeného se zápisem do veřejného rejstříku. My jsme ovšem v této Poslanecké sněmovně před časem schválili novelu zákona o soudních poplatcích, která osvobodila nejen odborové organizace, ale osvobodila celou řadu právnických osob od těchto soudních poplatků na dobu tuším 18 měsíců účinnosti do doby, než bude schválen zákon o veřejné prospěšnosti. To znamená, byly už přijatým zákonem osvobozeny nejenom odborové organizace, ale i zaměstnavatelské svazy, obecně prospěšné společnosti, spolky, ústavy a další právnické osoby, které vykonávají veřejnou prospěšnost. Já proto pokládám toto ustanovení za duplicitní k již přijaté právní úpravě a myslím, že se k tomu na půdě ústavněprávního výboru vrátíme.

Stejně tak, a už to tady bylo řečeno předřečníky, pokládám za docela sporné zrušení sníženého poplatku v případě podání elektronického platebního rozkazu. Z mého pohledu jde toto ustanovení proti trendu elektronizace, a tím i možnému zjednodušenému zpracování těchto podání. Vracíme se tím do doby papírového podání, přitom elektronickým podáním byl žalobce motivován sníženou cenou, a to proto, že zpracovat toto elektronické podání bylo pro soud levnější, takže to snižovalo náklady jak na straně žalobce, tak na straně soudu. Teď se zdá, že jdeme opačnou cestou, takže si myslím, že i toto je téma pro ústavněprávní výbor, abychom se tomu věnovali a našli případně nějaké kompromisní řešení.

Děkuji za pozornost.

Vystoupení v PSP v rámci bodu Odvolání poslance  Miroslava Kalouska proti usnesení mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny 

25.9.2014

Děkuji, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem byl do mandátového a imunitního výboru zvolen teprve včera, takže jsem se nemohl zúčastnit hlasování o tom ostudném usnesení, že se má pan poslanec Kalousek omluvit za svůj svobodný výrok na půdě Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Tejc tady před chvílí řekl, že tyto věci nemá mandátový a imunitní výbor řešit, nemá řešit svobodu projevu nás poslanců na půdě Poslanecké sněmovny. Přesto poslanci vládní koalice ve svém usnesení uložili panu poslanci za jeho svobodný výrok ve sněmovně se omluvit. To jde proti sobě a já doufám, že se této ostudné praxe jako nový člen mandátového a imunitního výboru nebudu muset v budoucnu zúčastňovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09).

Vystoupení k návrhu novely lustračního zákona na schůzi PSP

23.9.2014

Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, i můj pozměňovací návrh k tomuto tisku se týká lustračního zákona. Lustrační zákon je měněn v sérii těch 57 novel zákonů a plíživě a nepozorovaně nám skutečně vypadly z povinných lustrací členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy, to znamená funkce ve státní správě, které jsou obsazovány jmenováním. Víte, že výkladová praxe po schválení lustračního zákona byla taková, že na ministry se lustrační zákon vztahoval a při jejich jmenování nastupujících ministrů bylo vždy vyžadováno negativní lustrační osvědčení. Při jmenování této vlády, při jmenování ministra financí se poprvé v novodobé historii České republiky nevyžadovalo negativní lustrační osvědčení a nějakým výkladem se řeklo, že to není potřeba. Proto i můj pozměňovací návrh směřuje k tomu, aby, pokud se má lustrační zákon vztahovat podle služebního zákona na představené, to znamená vedoucí pracovníky, jako je vedoucí oddělení, ředitel odboru, náměstek pro řízení sekce, tak pak je zcela logické, aby se na člena vlády, který řídí ministerstvo a na vedoucího ostatního ústředního orgánu státní správy také vztahoval lustrační zákon. Bylo by velmi zajímavé, kdybychom schválili tuto asymetrii mezi ministrem nebo vedoucím ostatního ústředního orgánu státní správy a dalšími představenými ve smyslu služebního zákona. Takže já bych chtěl požádat poslance, zejména vládní koalice, aby tento pozměňovací návrh, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě, podpořili, protože určitě nikdo nechceme, aby bývalí agenti StB působili na těchto funkcích. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k návrhu novely služebního zákona na schůzi PSP

2.9.2014

Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych se také v obecné rozpravě krátce vyjádřil k návrhu služebního zákona jako účastník jednání vládní koalice s opozičními stranami. A nebývá to úplně často zvykem z úst opozičního poslance, skutečně oceňuji i přístup vládní koalice i legislativy Ministerstva vnitra, která dokázala během necelých tří týdnů připravit nový text zákona, který je pro TOP 09 jako celek přijatelný.
Zároveň zde chci avizovat tři pozměňovací návrhy. TOP 09 na jednom z posledních jednání všech parlamentních stran přišla s myšlenkou, která je běžná u některých funkcí a úředníků v Evropské komisi, a to je povinná rotace některých úředníků mezi jednotlivými sekcemi a mezi jednotlivými úřady.
Můj první pozměňovací návrh říká, že by rotovali státní tajemníci, kteří jsou jmenováni podle tohoto návrhu na dobu určitou na pět let. To znamená, že by jedna osoba nemohla vykonávat funkci státního tajemníka dvakrát za sebou. Bylo by to samozřejmě pouze na ministerstvech a úřadu vlády, kde také funkce státních tajemníků existuje. To znamená, toto je můj první pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě.
Můj druhý pozměňovací návrh se také týká rotace některých úředníků, rotace vyšších úředníků. To znamená, netýkalo by se to všech státních úředníků, ale pouze těch na určitých pozicích - a to konkrétně vedoucích oddělení, ředitelů odborů, a týkalo by se to také náměstka pro řízení sekce -, kteří v hlavním předmětu své činnosti mají rozhodování o veřejných zakázkách, o dotační politice, to znamená rozhodování o dotacích ze státního rozpočtu nebo z evropských fondů, a také mají na starosti audit. Tyto činnosti je dobré, aby nevykonával jeden úředník po mnoho let. My v tom vidíme i určitý protikorupční charakter, aby v těchto všeobecných činnostech se tito úředníci prostřídali, to znamená stejně jako u státního tajemníka navrhuji, aby po pěti letech úředníci na těchto vyšších pozicích, kteří rozhodují o veřejných zakázkách, dotacích a provádějí audit, tak aby tam existovala rotace těchto úředníků, protože skutečně rozhodují o vynakládání nemalých veřejných rozpočtů v řádech miliard a často může docházet k riziku korupčního nebo klientelistického jednání.
A můj třetí pozměňovací návrh, ke kterému se chci přihlásit v podrobné rozpravě, se týká těch vylučovacích ustanovení paragrafu 2 zákona. Ta říkají, na koho se nevztahuje služební zákon. Tak kromě člena rady Českého telekomunikačního úřadu chci ještě doplnit také předsedu rady Českého telekomunikačního úřadu.
Děkuji vám za pozornost.

Vystoupení k návrhu novely zákona o spotřebních daních na schůzi PSP

25.7.2014

Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, chci říct, že jsem nováčkem v této Poslanecké sněmovně. A na druhou stranu doslova zírám, co se tady děje. Mám za sebou teprve druhý týden. V médiích jsme četli informace, že opozice chce obstruovat toto jednání Poslanecké sněmovny. Já musím dodat, že protahování této schůze je do této chvíle zásluhou vládní koalice. Já bych se rád vyjádřil k proceduře schvalování tohoto sněmovního tisku. Nerozumím tomu, a je to podle mě flagrantní porušení ústavního pořádku, že o řádně schváleném zákoně, respektive o jediném pozměňovacím návrhu a následně samotném tisku, kdy byla možnost, a předsedající tady měl ještě slovo a slovo uděloval, ještě před udělením přestávky, byla možnost podat námitku proti hlasování. Toto se nestalo, klub sociální demokracie si vzal přestávku a tušíme asi, co se na tom klubu dělo. Po více než hodinové přestávce vystoupil pan poslanec Šincl a zpochybnil svoje hlasování. Já bych chtěl ocitovat článek 26 naší Ústavy: Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. My dnes při hlasování, pakliže k němu dojde, při opakovaném hlasování o témže návrhu zákona, to znamená, bude se tady rozhodovat znovu už rozhodnutá věc, znovu už schválený zákon, uvidíme, jestli se 17 poslanců sociální demokracie řídilo pokyny vedení sociální demokracie. A já tady vidím jednoznačný rozpor s článkem 26, kdy poslanci se mají řídit svým svědomím a nemají být vázáni pokyny. Protože pan poslanec Šincl vystoupil ne bezprostředně po tom hlasování, ale ve spojitosti s jednáním klubu sociální demokracie. To znamená, dá se dedukovat, že vystoupil na základě pokynů, které dostal od své vlastní politické strany. V tom se připojuji k panu poslanci Blažkovi, který zde hovořil již o podání té ústavní stížnosti. Já sám se k ní také připojím poté, co bude případně dokončen ten legislativní proces. Čili já pokládám tento postup, a může tady kdokoliv říkat, že už se v minulosti stal, tak je to špatně v minulosti a je to špatně v současnosti. Přece není možné říkat - už se nám to jednou dvakrát stalo, ohnuli jsme Ústavu, ohnuli jsme zákony, říkáme občanům České republiky: procedury jsou na nic, zákony se mohou porušovat, jednací řád Poslanecké sněmovny se může porušovat, nálezy Ústavního soudu se mohou porušovat. Takže toto je samozřejmě špatně a já bych poprosil i sněmovní legislativu, aby se k této věci konkrétně vyjádřila. Dneska jsme si mohli přečíst stanovisko ředitelky Parlamentního institutu, která zpochybnila ten postup, který je tady navrhován. A za sebe říkám, a zřejmě i za kolegy z TOP 09, že se podepíšeme pod Ústavní stížnost, a měli by se pod ni podepsat další poslanci, protože skutečně bychom měli vědět, co je a není možné, protože by v budoucnosti mohlo dojít k samotnému zpochybňování principu parlamentní demokracie a způsobu schvalování zákonů v této zemi. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k zákonu o státní službě na schůzi PSP

17.7.2014

Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych se taky krátce vyjádřil k tomuto návrhu sněmovního tisku. Tento návrh o změně zákonů, souvisejících se služebním zákonem nebo s přijetím návrhu zákona o státní službě obsahuje celkem 57 novel zákonů. Nepamatuji si v naší historii, že by změnové zákony předkládali poslanci Parlamentu ČR. Působnost k jednotlivým těmto zákonům podle kompetenčního zákona má celá řada ministerstev a ústředních orgánů státní správy, a pod tímto návrhem zákona jsou, jak už tady bylo řečeno, podepsaní naši tři kolegové, tři kolegové poslanci. U takovýchto návrhů, které mají být také doprovodné k těmto návrhům kmenových zákonů, měla včera vládní koalice možnost podpořit vrácení služebního zákona do výborů, tak aby se tyto tisky potkaly, aby byl ještě čas na to, provázat tento změnový zákon se služebním zákonem. Mě by skutečně zajímalo, kdo si bere garanci za věcnou, ale hlavně legislativní a technickou správnost tohoto tisku, protože jak už jsem řekl, při jiných případech je předkladatelem takovýchto tisků vláda, a jednotlivá ministerstva a ústřední orgány státní správy garantují správnost předloženého návrhu, protože může dojít k tomu, že když pak vyjde úplné znění těchto zákonů, bude tam celá řada chyb. Je také velmi špatné, že jsme tady v režimu prvního čtení, kdežto služební zákon v podstatě postoupil do třetího čtení, což je také nezvyklé, protože by mě zajímalo, co se stane, kdyby se čistě náhodou stalo, že tento návrh nebude schválen nebo bude schválen špatně a věcně legislativně a technicky nesrozumitelně. Proto si dovoluji navrhnout, aby po skončení rozpravy byl tento tisk vrácen předkladatelům k přepracování. Děkuji za pozornost.

Vystoupení k zákonu o soudních poplatcích na schůzi PSP

17.7.2014

Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, velmi stručně, protože už zde bylo hodně řečeno. Klub TOP 09 a Starostů podporuje postoupení toho návrhu do druhého čtení, byť nepokládáme tento návrh za úplně systémový, jak tady bylo i řečeno, protože osvobozuje celou škálu právnických osob, a to spolky, nadace, nadační fondy, ústavy, obecně prospěšné společnosti. A víme, že ne všechny typy právnických osob vykonávají vždy obecně prospěšnou činnost. Ale vzhledem k tomu, že zde nemáme zákon o veřejné prospěšnosti, který by řešil i náležitosti zápisu této skutečnosti do veřejného rejstříku, je vhodné na přechodnou dobu - a doufejme, že bude krátká, že nebude, jak je v české kotlině zvykem, přechodná příliš dlouho, protože pak by to ztratilo smysl, protože je určitě v zájmu nás všech, abychom neziskové organizace, spolky, nadace, které vykonávají svoji bohulibou činnost v oblasti zdravotní, sociální a další, ušetřili těchto nákladů navíc, které jsou spojeny s úkony ve veřejném rejstříku. Jsme připraveni ve druhém čtení ve výboru samozřejmě případně ještě upřesnit ten návrh z hlediska skutečně těch činností, které mají veřejnou prospěšnost, a apelujeme na vládu, aby návrh zákona o veřejné prospěšnosti předložila co nejdříve. Děkuji za pozornost.

Interpelace ministra Pelikána ve věci elektronických náramků pro vězně na schůzi PSP 

21. 1. 2016

Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, chtěl bych se vás zeptat na osud projektu elektronického monitoringu odsouzených osob, tedy tzv. elektronických náramků pro vězně, a vrátím se do minulého roku.

Zkraje ledna loňského roku Probační a mediační služba zveřejnila předběžné oznámení o úmyslu zadat veřejnou zakázku na pořízení systému a provoz systému elektronického monitoringu odsouzených osob. Následně v srpnu Probační a mediační služba vyhlásila tuto veřejnou zakázku. Mezitím následně rezignovala na svou funkci ředitelka Probační a mediační služby a Probační a mediační služba posunula podzimní termín pro podávání přihlášek do tohoto výběrového řízení na 23. prosince. To znamená na základě dotazů případných uchazečů, předběžných dotazů, se měnily ještě v průběhu zadávacího řízení některé technické podmínky zadávací dokumentace. 23. prosince ovšem při otvírání obálek tato veřejná zakázka skončila fiaskem, protože se do této veřejné zakázky nepřihlásil ani jeden uchazeč. Tím pádem muselo být výběrové řízení zrušeno.

Chci se vás, pane ministře, zeptat na důvod, proč tomu tak podle vašeho názoru bylo. Jaké jste případně vyvodil personální či jiné důsledky vůči těm, kteří se na zadávacím řízení podíleli? A pak se vás chci samozřejmě zeptat, jestli tento projekt bude nadále pokračovat, jestli tedy vyhlásíte nové výběrové řízení na elektronické náramky, nebo jak hodláte v této věci dále postupovat. Děkuji.

 

 

cz